42 C 40/2022-13 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 16 536,34 Kč (jako součtu částek 7 751,30 Kč a 8 785,04 Kč) s příslušenstvím v podobě úroků z prodlení tak, jak tyto byly specifikovány ve výroku I. rozsudku shora, když žalovanou částku měl žalovaný dlužit na základě Smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny, uzavřené s žalobkyní dne 1. 12. 2018. Na podkladě takto uzavřené smlouvy se žalobkyně zavázala dodávat žalovanému elektřinu do jeho odběrného místa na adrese [adresa žalovaného], a žalovaný se zavázal hradit kupní cenu. Žalobkyně vyúčtovala žalovanému dodávku elektřiny jednak za období od 14. 11. 2019 do 11. 11. 2020 fakturou č. 004103329351 ze dne 18. 11. 2020, znějící na částku 9 071,24 Kč splatnou dne 2. 12. 2020, ze které žalovaný ke dni podání žaloby uhradil částku 1 320 Kč, jednak za období od 12. 11. 2020 do 2. 3. 2021 fakturou č. 004103288465 ze dne 8. 3. 2021, znějící na částku 8 785,04 Kč, splatnou dne 22. 3. 2021, ze které žalovaný neuhradil ničeho. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci usnesením ze dne 9. 2. 2022 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 5 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dne 24. 2. 2022 osobním převzetím, přičemž však se žalovaný k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas už v žalobě. 4. Na základě provedeného dokazování soud vzal za prokázané následující skutečnosti: Listinou označenou jako Smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny datovanou dnem 1. 12. 2018, vzal soud za prokázáno, že žalobkyně se dne 1. 12. 2018 s žalovaným písemně dohodla, že jako podnikající právnická osoba bude žalovanému do odběrného místa na adrese [adresa žalovaného], dodávat elektřinu, určenou co do množství a jakosti, a žalovaný bude tuto dodávanou elektřinu odebírat a hradit za ni kupní cenu dle aktuálně platného ceníku vydaného právní předchůdkyní žalobkyní. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou – dobu 36 měsíců s možností automatické prolongace. Nedílnou součástí smlouvy se podle dohody stran staly jednak všeobecné obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně. 5. Daňovými doklady – fakturami č. 004103329351 ze dne 18. 11. 2020 a č. 004103288465 ze dne 8. 3. 2021, vystavenými žalobkyní je v řízení prokázáno, že tato vyzvala žalovanou fakturou č. 004103329351, která byla splatná dne 2. 12. 2020, k zaplacení částky 9 071,24 Kč za spotřebu elektrické energie v rozsahu 6,827 MWh v období od 14. 11. 2019 do 11. 11. 2020 a fakturou č. 004103288465, která byla splatná dne 22. 3. 2021, k zaplacení částky 8 785,04 Kč za spotřebu elektrické energie v rozsahu 2,116 MWh v období od 12. 11. 2020 do 2. 3. 2021. 6. Předžalobní upomínkou žalobkyně ze dne 6. 10. 2021, včetně kopie podacího lístku z téhož dne, je dále prokázáno, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě celkové částky 16 536,34 Kč nejpozději do 7 dnů od doručení výzvy s tím, že v opačném případě bude žalobkyně vymáhat tento dluh soudní cestou. 7. Všechny provedené důkazy soud hodnotil jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že tyto jsou ve shodě a navzájem se doplňují a podporují. Z těchto důvodů, jakož i s ohledem na to, že k pravosti a správnosti těchto důkazů ani žádný z účastníků nevznesl žádné námitky, je soud následně vyhodnotil jako věrohodné. Soud přitom provedl všechny důkazy navrhované účastníky, přičemž potřeba provedení dalších důkazů v řízení nevyšla najevo. 8. Po provedené řízení zjistil soud následující skutkový závěr: Žalovaný na základě písemné dohody s žalobkyní odebral od této v obdobích od 14. 11. 2019 do 11. 11. 2020 a 12. 11. 2020 do 2. 3. 2021 elektřinu, kteréžto odběry mu žalobkyně vyúčtovala svými fakturami č. 004103329351, která byla splatná dne 2. 12. 2020, k zaplacení částky 9 071,24 Kč, a č. 004103288465, která byla splatná dne 22. 3. 2021, k zaplacení částky 8 785,04 Kč. Žalovaný však uhradil na fakturu č. 004103329351 toliko částku 1 320 Kč, zbývající část dluhu žalobkyni i přes výzvu neuhradil. 9. Podle § 2079 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. 10. Podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 11. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Po právní stránce soud posoudil nárok žalobkyně ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a lze jí proto vyhovět. Soud má nejprve za to, že mezi stranami sporu byla dne 1. 12. 2018 platně uzavřena kupní smlouva na dodávku elektřiny, a to dle ustanovení § 2079 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, jejíž součástí byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně a ceník. Na základě takto uzavřené smlouvy vznikl žalobkyni závazek dodávat žalovanému do sjednaného odběrného místa elektřinu a žalovaný se zavázal naopak tuto v daném místě odebírat a zaplatit za ni dohodnutou kupní cenu, z části jako regulovanou cenu stanovenou příslušným orgánem České republiky v dané oblasti cen. Tato cena měla být žalovaným hrazena formou záloh a následného vyúčtování (faktury), které bylo podle smlouvy splatné v konkrétním termínu uvedeném na vyúčtování. Na základě takto účastníky uzavřené smlouvy měl žalovaný za žalobkyní dodanou elektřinu ve shora specifikovaném období uhradit celkem částky 9 071,24 Kč (z této částky doposud uhradil částku 1 320 Kč) a 8 785,04 Kč s tím, že řádně a včas svůj závazek nesplnil, dostal se tak s úhradou svého dluhu ve smyslu § 1968 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, do prodlení, a to dnem následujícího po dni splatnosti té které faktury. S ohledem na uvedené skutečnosti tedy soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalovaného zavázal zaplatit žalobkyni jí požadovanou částku v celkové výši 16 536,34 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, a to včetně žalobou požadovaných úroků z prodlení v zákonné výši tak, jak tato výše byla specifikována ve výroku rozsudku shora. 13. Soudem stanovená lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku má oporu v ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, neboť pro stanovení lhůty delší, případně pro povolení splátek, soud v daném případě zejména s ohledem na nízkou výši a naopak už dlouhou dobu trvání dluhu, jakož i dosavadní zcela pasivní postoj žalovaného k tomuto dluhu žádné důvody neshledal, respektive tyto důvody nebyly účastníky ani tvrzeny. 14. Výrok o nákladech řízení má oporu prvotně v ust. § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném řízení měla žalobkyně se svou žalobou plný úspěch, a proto jí dle citovaného ustanovení vzniklo právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů celého řízení. V projednávané věci však soud v souladu s vyhl. č. 120/2014 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 2014, když žaloba byla ke zdejšímu soudu podána dne 5. 11. 2021, hodnotil při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení specifika tohoto řízení, neboť jde v prvé řadě o žalobu, podanou na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, kdy jednotlivé žaloby mají podobu využitého vzoru a v zásadě se od sebe liší jen údaji o žalovaných, době vzniku žalovaného dluhu a někdy žalované částce, avšak základ právní argumentace v těchto žalobách, včetně její stylizace a formálního vyjádření je v podstatě zcela totožný a sepis této žaloby je tak spíše administrativním úkonem, než úkonem právní služby v pravém slova smyslu. Jde přitom o pohledávku, v rámci níž na jedné straně vystupoval spotřebitel, který byl současně fakticky vyloučen z možnosti sjednat si podmínky právního úkonu o jiném obsahu (typicky jde právě o smlouvy o přepravě, dodávky energií, spotřebitelském úvěru, běžném účtu, pojistné smlouvy, úhradu regulačního poplatků ap