42 C 404/2021-50 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 1 972,11 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 77,57 Kč od 12. 6. 2019 do 10. 8. 2020 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 1 972,11 Kč od 11. 8. 2020 do zaplacení, kterou měl žalovaný žalobci dlužit na základě smlouvy o vedení účtu č. [číslo], uzavřené mezi účastníky dne 31. 1. 2018, ve které se žalobkyně zavázala zřídit a vést pro žalovaného bankovní účet a vydat a vést k němu platební karty. Práva a povinnosti stran smlouvy byly konkretizovány v obchodních podmínkách žalobkyně v sazebníku bankovních poplatků, které byly součástí smlouvy. Žalobkyně přitom svou povinnost dle výše uvedené smlouvy splnila a ke dni 31. 1. 2018 zřídila žalovanému bankovní účet č. [bankovní účet], žalovaný však v průběhu vedení účtu překročil dostupný zůstatek na účtu a porušil tak svou povinnost dle čl. 7 .5.2 podmínek zajistit dostatek prostředků na účtu k pokrytí částky platební transakce, čímž došlo ke vzniku debetního zůstatku. Dle podmínek je banka v případě vzniku debetního zůstatku oprávněna účtovat úrok podle úrokové sazby, jejíž aktuální výše je uvedena vždy v aktuálním„ Úrokovém lístku mBank“, a to po dobu ode dne finanční operace, v jejímž důsledku vznikl debetní zůstatek, do dne předcházejícího vkladu, kterým bude tento zůstatek vyrovnán, včetně. Dle odst. 2.4.6, 2.8.6 podmínek je v případě, že ke splacení nepovoleného debetního zůstatku na účtu nedojde ve lhůtě 30 dnů od jeho vzniku banka oprávněna započíst finanční prostředky z jiných účtů vedených u mBank pro majitele účtu nebo vypovědět smlouvu. Dále je banka, na základě podmínek oprávněna účtovat poplatky, jejichž výše je stanovena v sazebníku. Žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného k zaplacení dlužné částky, avšak žalovaný svou povinnost nesplnil ani na poslední výzvu k uhrazení dlužné částky ze dne 11. 6. 2019, která byla v případě nezaplacení dlužné částky ve lhůtě stanovené odstoupením od smlouvy. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci usnesením ze dne 3. 1. 2022 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle § 115a občanského soudního řádu (dále i jen o.s.ř.) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 5-ti dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dne 17. 1. 2022 náhradním způsobem – formou uložení u pošty, přičemž však se žalovaný k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas už v žalobě. 4. Po provedeném dokazování (formou listinných důkazů) dospěl soud ke skutkovému závěru, že písemnou dohodou uzavřenou mezi žalobkyní jako bankou a žalovaným ze dne 25. 1. 2018 žalobkyně zavázala zřídit a vést pro žalovaného běžný bankovní účet v české měně č. [bankovní účet], přičemž zároveň umožnila žalovanému disponovat s prostředky na tomto účtu, aniž by si strany výslovně dohodly čerpání finančních prostředků nad rámec zůstatku na účtu, avšak dne 17. 7. 2018 banka odepsala z účtu žalovaného částku 110 Kč, čímž vznikl na účtu žalovaného nepovolený debetní zůstatek ve výši celkem - 89,11 Kč a protože žalovaný i přes opakované upomínky banky tento nevyrovnal, ba naopak se tento nepovolený debetní zůstatek zvýšil na 441,11 Kč, dne 11. 6. 2019 banka odstoupila od předmětné smlouvy s tím, že k tomuto dni činila výše nepovoleného debetního zůstatku částku 1 583,13 Kč, a to včetně sjednaných poplatků a smluvních úroků. 5. Podle § 2662 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet. 6. Podle § 2665 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru. 7. Po právní stránce soud posoudil nárok žalobkyně ve smyslu § 2662 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, když má za to, že mezi bankou a žalovaným byla dne 25. 1. 2018 platně uzavřena písemná smlouva o běžném účtu, na základě níž vznikla bance povinnost od uzavření smlouvy zřídit a vést pro žalovaného konkrétní a shora specifikovaný účet v české měně a přijímat na zřízený účet vklady a platby a uskutečňovat z něho výplaty a platby. Tato smlouva tak měla všechny podstatné náležitosti daného smluvního typu. Nedílnou součástí předmětné smlouvy byly i obchodní podmínky banky a sazebník banky, v nichž bylo ujednáno, že žalovaný je povinen zajistit na účtu dostatek peněžních prostředků k pokrytí částky platební transakce. Žalovaný však takto neučinil, dne 17. 7. 2018 banka odepsala z účtu žalovaného na jeho příkaz částku 110 Kč, čímž vznikl na účtu žalovaného nepovolený debetní zůstatek ve výši celkem - 89,11 Kč, následně se tento nepovolený debetní zůstatek zvýšil na částku 441,11 Kč, a protože žalovaný i přes upomínky ze strany banky tento nepovolený debet nevyrovnal, banka využila svého oprávnění a ke dni 11. 6. 2019 odstoupila od předmětné smlouvy. Na základě uvedeného tak smluvní vztah založený smlouvou o běžném účtu zanikl. Zánikem smlouvy zanikla do budoucna všechna práva a povinnosti stran dle smlouvy, avšak žalovaný doposud nesplnil svou povinnost vzniklou mu dle této smlouvy v podobě povinnosti uhradit (vyrovnat) bance nepovolený debetní zůstatek účtu v celkové výši 441,11 Kč a dlužné sjednané bankovní poplatky v celkové výši 1 531 Kč (představující sjednané poplatky za vedení karty v částkách 99 Kč a 29 Kč za období od 31. 7. 2018 do 11. 9. 2019). 8. Vzhledem k výše uvedenému soud proto žalobě vyhověl a zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku 1 972,11 Kč představující jednak shora vypočtenou jistinu nepovoleného debetu výši 441,11 Kč a sjednané dlužné poplatky ve výši 1 531 Kč a dále spolu s kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 77,57 Kč za dobu od 12. 6. 2019 do 10. 8. 2020 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 1 972,11 Kč od 11. 8. 2020 do zaplacení, přičemž výše úroku z prodlení odpovídá § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 9. Soudem stanovená lhůta k plnění vychází z ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. a činí tři dny od právní moci rozsudku, když v daném případě soud žádné důvody pro poskytnutí lhůty delší, případně pro povolení splátek, neshledal, respektive tyto důvody nebyly žádným z účastníků ani tvrzeny. 10. Výrok o nákladech řízení pak má oporu v ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném případě měla žalobkyně se svou žalobou plný úspěch, proto jí dle citovaného ustanovení vzniklo právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů celého řízení. V projednávané věci však soud v souladu s vyhl. č. 120/2014 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 2014, když žaloba byla ke zdejšímu soudu podána dne 14. 10. 2020, hodnotil při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení specifika tohoto řízení, neboť žalobkyně je právnickou osobou, jejímž předmětem podnikání je mimo jiné bankovní činnost, přičemž z úřední činnosti soudu je známo, že žalobkyně s ohledem na předmět svého podnikání podává stovky žalob ve skutkově a právně obdobných věcech (kdy vymáhá i pohledávky ze smluv o běžném účtu), a je tedy naplněn předpoklad § 14b odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., tedy, že řízení je zahájeno na ustáleném vzoru, uplatněném opakovaně týmž žalobcem, ve skutkově i právně obdobných věcech. Pokud jde o ustálenost vzoru, jde o strukturované vylíčení nároků ze smlouvy o běžném účtu uvedením věřitele, data uzavření smlouvy (případně jejího čísla), výše pohledávky, výše úroků z účtu a poplatků odkazem na smlouvu, a vyčíslení požadované částky v jejich jednotlivých součástech s případným odkazem na listiny. Individualizace pohledávky je pak pouze doplněním konkrétních údajů, jako data, jména a částky (blíž. srovnej usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30.09.2014, č.j. 51 Co 263/2014 – 12). Základ právní argumentace v těchto žalobách, včetně její stylizace a formálního vyjádření je tak v podstatě zcela totožný a sepis této žaloby je pak spíše administrativním úkonem, než úkonem právní služby v pravém slova smyslu. Navíc v dané věci jde o předmět řízení, v rámci něhož peněžité plnění a tarifní hodnota nepřesahují hodnotu 50 000 Kč ve smyslu § 14b odst. 1 písm. b) vyhl. č. 177/1996 Sb. S ohledem na uvedené proto soud dospěl k závěru, že je na místě žalobkyni za její první tři úkony právní pomoci (tzn. za zaslání předžalobní upomínky, za přípravu a převzetí zastoupení a z