42 C 56/2015-76 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 2 610 Kč s příslušenstvím v podobě úroků z prodlení tak, jak tyto byly specifikovány ve výroku I. rozsudku shora, když žalovanou částku měl žalovaný dlužit na základě Smlouvy o sdružených službách dodávky plynu, uzavřené dne 16. 2. 2012 mezi účastníky. Na podkladě takto uzavřené smlouvy se žalobkyně zavázala dodávat žalovanému plyn do jeho odběrného zařízení na adrese [adresa žalovaného], vedeného pod č. [číslo] [anonymizována dvě slova] a žalovaný se zavázal hradit za takto dodaný plyn kupní cenu. Žalobkyně vyúčtovala žalovanému za období od 1. 6. 2012 do 14. 1. 2013 za odebraný plyn fakturou č. 0000001002839834 ze dne 23. 1. 2013 s datem splatnosti 6. 2. 2013 částku 873 Kč, za období od 15. 1. 2013 do 13. 1. 2014 fakturou č. 0000001000842640 ze dne 15. 1. 2014 s datem splatnosti 29. 1. 2014 částku 1 270 Kč a za období od 14. 1. 2014 do 4. 6. 2014 fakturou č. 0000001018393684 ze dne 10. 6. 2014 s datem splatnosti 24. 6. 2014 částku 531 Kč. Žalovaný však na tyto částky až do dne podání žaloby ničeho neuhradil. 2. Usnesením ze dne 6. 3. 2015, č.j. 42 C 56/2015-13, které nabylo právní moci dne 23. 3. 2015, bylo řízení přerušeno podle § 140a odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona, z důvodu zjištěného úpadku dlužníka - žalovaného v rámci insolvenčního řízení vedeného u [název soudu] pod sp.zn. [insolvenční spisová značka], formou oddlužení, následně bylo rozhodnuto dne 9. 2. 2018 o zrušení schváleného oddlužení a zároveň byl prohlášen konkurz na majetek žalovaného s tím, že tento byl usnesením [název soudu] ze dne 19. 8. 2022, č.j. [insolvenční spisová značka], s právní mocí dne 20. 9. 2022, zrušen po splnění rozvrhového usnesení, pročež zdejší soud usnesením ze dne 29. 9. 2022, č.j. 42 C 56/2015-67, s právní mocí dne 31 10. 2022, rozhodl o pokračování v tomto řízení. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Soud ve věci usnesením ze dne 4. 11. 2022 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 5 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř., jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dne 18. 11. 2022 osobním převzetím, přičemž však se žalovaný k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas už v žalobě. 5. Z žalobkyní předložených listin, jakož i z obsahu insolvenčního spisu [název soudu] sp.zn. [insolvenční spisová značka], dospěl soud ke skutkovému závěru, že žalovaný na základě písemné dohody s žalobkyní odebral od této v obdobích od 1. 6. 2012 do 14. 1. 2013, od 15. 1. 2013 do 13. 1. 2014 a od 14. 1. 2014 do 4. 6. 2014 zemní plyn, za který žalobkyně svými fakturami č. 0000001002839834 ze dne 23. 1. 2013 s datem splatnosti 6. 2. 2013, č. 0000001000842640 ze dne 15. 1. 2014 s datem splatnosti 29. 1. 2014 a č. 0000001018393684 ze dne 10. 6. 2014 s datem splatnosti 24. 6. 2014 vyúčtovala kupní ceny ve výších 873 Kč, 1 270 Kč a 531 Kč, které žalovaný ke dni podání žaloby neuhradil. Dané pohledávky žalobkyně však byly žalobkyní přihlášeny v rámci insolvenčního řízení na majetek žalovaného, kdy úpadek dlužníka byl zjištěn dne 23. 2. 2015, a to společně s další pohledávkou tak, že celková výše přihlášených pohledávek činila 16 804,11 Kč včetně příslušenství v podobě úroků z prodlení, přičemž podle rozvrhového usnesení ze dne 7. 4. 2022, byla z této částky částka 3 046,61 uspokojena ještě před rozvrhem a zbývajících 13 757,50 Kč bylo uspokojeno v rámci rozvrhu. 6. Podle § 324 odst. 1, 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku účinného do 31. 12. 2013, závazek zanikne, je-li věřiteli splněn včas a řádně. Závazek zaniká také pozdním plněním dlužníka, ledaže před tímto plněním závazek již zanikl odstoupením věřitele od smlouvy. 7. Po právní stránce soud posoudil nárok žalobkyně ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a to s ohledem na přechodná ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, přitom dospěl k závěru, že žaloba ke dni rozhodování soudu již není důvodná a této není možno vyhovět. Soud má nejprve za to, že mezi stranami sporu byla dne 16. 2. 2012 platně uzavřena kupní smlouva na dodávku plynu, a to dle ustanovení § 409 a násl. zákona č. 513/191 Sb., obchodního zákoníku účinného do 31. 12. 2013. Na základě takto uzavřené smlouvy vznikl žalobkyni závazek dodávat žalovanému do sjednaného odběrného místa plyn a žalovaný se zavázal naopak tento v daném místě odebírat a zaplatit za něj dohodnutou kupní cenu. Tato cena měla být žalovaným hrazena formou záloh a následného vyúčtování (faktur), které bylo podle smlouvy splatné v konkrétním termínu uvedeném na vyúčtování. Na základě takto účastníky uzavřené smlouvy měl žalovaný za žalobkyní dodaný plyn ve shora specifikovaných obdobích uhradit celkem částku 2 610 Kč s tím, že ke dni žaloby žalovaný na tyto faktury skutečně ničeho neuhradil. Nicméně v rámci prohlášeného konkurzu na majetek žalovaného jako dlužníka, do nějž žalobkyně všechny tyto pohledávky řádně přihlásila, byla tato pohledávka žalobkyně plně uspokojena, čímž tak závazek žalovaného zanikl splněním, byť pozdním. Žalobkyně přitom měla možnost s ohledem na výsledky konkurzního řízení disponovat s žalobním návrhem, nicméně takto neučinila, proto soudu nezbylo, než žalobu projednat a rozhodnout o ní věcně. S ohledem na výše uvedené skutečnosti a závěr o tom, že dluh již byl ke dni rozhodování soudu splněn, tedy soud žalobu v plném rozsahu zamítl jako nedůvodnou. 8. Výrok o nákladech řízení má oporu prvotně v ust. § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném řízení měl plný úspěch žalovaný, když žaloba byla v celém rozsahu jako nedůvodná zamítnutá, a proto by mu dle citovaného ustanovení vzniklo právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů celého řízení. Dle obsahu spisu však žalovanému ve skutečnosti žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly, pročež soud rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.