9 C 71/2021-9 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Manžel se návrhem došlým soudu dne [datum] domáhal rozvodu manželství, které s manželkou uzavřeli dne [datum] před úřadem v [obec]. V návrhu manžel pouze obecně uvedl, že manželství je trvale a hluboce rozvráceno a neplní již žádnou funkci, s manželkou mají dlouhodobé neshody a problémy ve vzájemné komunikaci, čímž došlo k postupnému citovému odcizení a podstatnému narušení manželského soužití. Uvedl také, že nevedou společnou domácnost a ani jeden nemají zájem na obnově manželského soužití. Z manželství se narodily dvě děti, které jsou již zletilé. 2. Manželka s návrhem na rozvod manželství nesouhlasila a uvedla, že pokud by s ním souhlasila, tak by návrh podepsala. Při jednání uvedla, že souhlasí, že s manželem mají neshody, nicméně si nemyslí, že došlo k citovému odcizení, případně narušení manželského soužití. V době sepisu návrhu s manželem žili ve společné domácnosti, nevěděla, že se manžel chce odstěhovat. Návrh na rozvod manželství byl již jednou podán, ale ona nebyla nikdy proti tomu, aby žili společně. Dodala, že jejich děti jsou pro rozvod. V domácnosti žije se synem, který má schizofrenii a potřebuje klid a je pravdou, že syn a manžel mezi sebou měli konflikty, dokonce tam zasahovala policie. 3. Z provedeného dokazování soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Manželé uzavřeli manželství dne [datum] v [obec], a to u obou jako manželství první. Z manželství se narodily dvě děti, které jsou již zletilé. Manželka osočuje manžela z nevěr, což manželovi vadí, působí mu to stres a v takovém prostředí již dále nechce žít. Manželka podezírání manžela z nevěr potvrdila, bránila se pouze tím, že k tomu nemá žádný důkaz. V manželství dále docházelo k neshodám ohledně trávení času, manželka pracovala a starala se o domácnost, manžel se např. v neděli po obědě sebral a šel na kolo a manželce řekl, že je to její problém, že nemá čas, nebo jezdil na dovolené bez ní. Manžel v minulosti manželku rovněž požádal, aby mu vyklidila první patro domu, kam si chtěl nastěhovat přítelkyni. Manželka v průběhu výpovědi rovněž uvedla, že manželství nepovažuje za souladné, docházelo i k fyzickým atakům. Při této části výpovědi se manželka rozplakala a rozvedla, jak došlo k napadení mezi manželem a synem [jméno], při kterém zasahovala policie. Při této příležitosti rovněž manželka policistům uvedla, že ji manžel bije. Dále se manželka vyjádřila k tomu, jak manžel vybíral z jejich účtu peníze, zrušil jí přístup k účtu, pročež si musela zřídit svůj účet. Manželé se rovněž neshodli, jakým způsobem nastaví cenu elektřiny a na tom, kdo bude zálohy hradit. Manžel se v listopadu [rok] ze společné domácnosti odstěhoval ke svému otci, o kterého musí po smrti matky pečovat. Od té doby manželé spolu ani nehospodaří, mají každý svůj účet. Intimně spolu manželé rovněž nežijí, k poslednímu intimnímu styku došlo září [rok]. Manžel vyloučil, že by měl zájem na obnově manželského soužití. Manželka uvedla, že manželství zachovat chce, případně, pokud se manžel chce rozvést, musí manžel vypořádat společný majetek, protože ona už se nechce dále dohadovat. 4. Soud ke zjištěnému skutkovému stavu dále dodává, že neměl za to, že je potřeba dalšího dokazování, když manželka potvrdila výpověď manžela o tom, že jej podezírá z nevěr, a naopak manžel k výpovědi manželky pouze uvedl, že půlka pravda je a půlka ne, výpověď neposlouchal. Z uvedeného prohlášení je zřejmé, že nebyl důvod pochybovat o věrohodnosti výpovědi manželky, když manžel ve své podstatě ani neuvedl, co pravda je a co podle něj pravda není a spíše výpověď manželky bagatelizoval. Pokud by s výpovědí nesouhlasil a považoval ji za lživou, měl možnost se k ní vyjádřit. 5. Nelze ponechat bez povšimnutí, že v průběhu jednání soudu se účastníci začali spontánně dohadovat o péči o syna [jméno], o péči o společnou domácnost, ohledně dovolených a v neposlední řadě taktéž o vypořádání společného majetku. 6. Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. 7. Podle § 756 o. z. soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak. 8. Soud tedy zhodnotil zjištěný skutkový stav po právní stránce a dospěl k závěru, že podaná žaloba je důvodná, jelikož manželství účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno. Manželé spolu nežijí v jedné domácnosti, nehospodaří spolu a taktéž se intimně nestýkají, což dokládá hloubku rozvratu jejich manželství. Manželé sice tvrdili, že spolu aktuálně jsou v kontaktu, ale z jejich komunikace (resp. spíše hádky) v průběhu jednání je zřejmé, že jejich komunikace nefunguje, alespoň pokud se týká stran vedení domácnosti a společného soužití. 9. Z provedeného dokazování je dále patrné, že mezi manželi panují dlouhodobé neshody, a to jak ohledně péče o domácnost a děti, tak ohledně trávení volného času, který si zejména manžel trávil po svém, bez ohledu na manželku, která se vedle práce starala o domácnost. Ze strany manžela rovněž docházelo k fyzickým atakům vůči manželce a mezi ním a jejich synem [jméno], který žije s manželkou v jedné domácnosti, rovněž existují neshody. Spory mezi účastníky ohledně běžných provozních záležitostí a zejména stran manželské věrnosti vedly k tomu, že manžel již nemá zájem na zachování manželského soužití, protože se nechce zdržovat v prostředí, které je pro něj stresující tím, že ho manželka neustále z nevěr podezírá. Na nenapravitelnost soud usuzuje zejména z toho, že manžel nemá zájem na zachování manželského soužití, když po posledním podaném návrhu na rozvod manželství se situace uklidnila, nicméně se po krátkém čase vrátila zpět do starých kolejí a manželka jej nadále podezírala z nevěr. Manželé se i při jednání dohadovali o shora uvedených problémech, které zjevně nejsou schopni racionálně řešit a jejichž neschopnost je řešit je provází již delší dobu. 10. V kontextu chování manželů při jednání se soud přesvědčil, že jeho závěr o kvalifikovaném rozvratu manželství je důvodný. Zachovávat manželství pouze z důvodu, že manželka chce, aby manžel nejprve vypořádal společný majetek, není důvodem, který by soud přesvědčil o tom, že rozvrat manželství je napravitelný. Naopak, dohady manželů jasně svědčí o tom, že mezi sebou mají dlouhodobé nevyřešené problémy a nejsou o nich schopni konstruktivně jednat. Jejich společné soužití pak mělo negativní vliv jak na manželku, která nevěřila manželovi, protože jej neustále podezírala z nevěr, tak na manžela, který naopak podezírání z nevěr nesl špatně. Manželka sama v průběhu jednání uvedla, že manželství jako takové nepovažuje za souladné, o čemž svědčí i její výpověď, která se nesla spíše v duchu, co je v manželství všechno špatně a jak se manžel chová. Ze všech shora uvedených důvodů soud manželství účastníků rozvedl. 11. O nákladech řízení soud rozhodl zcela ve smyslu § 23 zákona č. 292/2013, o zvláštních řízeních soudních, když v daném případě soud neshledal žádné okolnosti, nebo poměry účastníků, které by odůvodňovaly přiznání náhrady nákladů řízení jednomu z nich, navíc se oba manželé u jednání výslovně vzdali výslovně práva na náhradu nákladů řízení. S ohledem na uvedené, soud tedy rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.