11 C 192/2022-18 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Podaným návrhem doručeným soudu dne 27. 7. 2022 se manželka domáhala rozvodu manželství účastníků. Jako příčiny rozvratu manželství spatřuje v rozdílných názorech obou manželů na společný manželský život, trávení volného času a dále i rozpory týkající se výchovy nezletilé dcery. V březnu 2020 se manželka odstěhovala ze společné domácnosti ke své sestře. 2. Manžel se při jednání konaného dne 13. 1. 2023 k návrhu na rozvod připojil a sdělil, že manželka se odstěhovala před 2 lety. 3. Z výslechu účastníků bylo zjištěno, že jejich soužití skončilo nejpozději před 3 lety s tím, že nejpozději před 2 lety se manželka odstěhovala ze společné domácnosti a od té doby manželské soužití obnoveno nebylo. Obnovu soužití nepovažují ani jeden z manželů za možnou. Příčiny rozpadu manželství spatřují ve všech oblastech jejich společného soužití, v neustálých hádkách týkajících se jakýchkoliv problémů, ať už šlo o peníze či jiné věci. Nezletilá dcera byla svěřena do péče manželky a manžel se zavázal platit výživné. Manžel má zájem se stýkat s nezletilou dcerou, ale dcera styk odmítá. Pokud by došlo k rozvodu, na nezletilou dceru to nebude mít žádný negativní vliv. 4. Na základě shodných tvrzení účastníků, účastnického výslechu a provedených listinných důkazů, dospěl soud ke skutkovému závěru, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] před [stát. instituce] [část obce], a to u manželky jako manželství [počet] a u manžela jako manželství [počet]. Za trvání manželství se účastníkům narodil nezl. dcera, a to [jméno], [datum narození], kdy úprava práv a povinností k nezletilým pro dobu po rozvodu byla provedena rozsudkem [název soudu] č. j. [číslo jednací] ze dne 7. 9. 2022, který nabyl právní moci dne 17. 10. 2022, a kterým byla schválena dohoda rodičů, podle níž byla nezletilá svěřena do péče manželky, a manželovi bylo stanoveno přiměřené výživné. Vzhledem k tomu, že dcera nejeví zájem o styk s otcem, v důsledku rozvodu se tak pro nezletilou dceru ničeho nezmění. Manželství účastníků bylo z počátku souladné, postupem doby se mezi manželi začaly projevovat problémy vyplývající z rozdílných povahových vlastností, spočívající v rozdílných názorech obou manželů na společný manželský život, trávení volného času a dále i rozpory týkající se výchovy nezletilé dcery. V důsledku čehož došlo k ukončení manželského soužití nejpozději před 3 lety a nejpozději před 2 lety se manželka odstěhovala ze společné domácnosti. Od té doby již žádný z manželů neprojevil zájem o obnovení soužití a oba manželé tak mají za to, že manželství je natolik neodčinitelně rozvráceno, že jediným možným řešením je rozvod jejich manželství. 5. Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. 6. Podle § 755 odst. 3 o. z. mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů. 7. Podle § 756 o. z. soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak. 8. Po provedeném dokazování dospěl soud s ohledem na zjištěný skutkový stav k závěru, že manželství účastníků je skutečně hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze přitom zejména vzhledem k postoji obou účastníků očekávat obnovení jejich manželského soužití, když účastníci spolu již delší dobu společně nežijí jako manželé, intimně se nestýkají a společně nehospodaří, ani spolu nebydlí a naopak žijí již zcela odděleně každý svým způsobem života, přičemž žádný z účastníků ani nemá v současné době zájem na obnovení společného manželského vztahu a oba účastníci tak již proto považují obnovení jejich společného manželského soužití za nemožné. Soud proto posoudil věc po právní stránce v souladu s výše citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, když byly splněny všechny podmínky předpokládané ustanoveními § 755 a § 756 o. z. a je na místě žalobě vyhovět a manželství účastníků rozvést. Soud má rovněž za to, že rozvod manželství účastníků nebude na újmu ani nezletilé dceři účastníků, která byla podle rozhodnutí soudu svěřena do péče manželky, avšak s ohledem na nezájem styku s otcem lze předpokládat, že na poměrech nezletilé dcery účastníků se rozvodem samotným prakticky ničeho podstatnějšího nezmění. Z těchto důvodů tedy soud návrhu na rozvod manželství vyhověl a manželství účastníků rozvedl. Příčiny rozvratu manželství účastníků soud spatřuje na podkladě shodných skutkových tvrzení účastníků na straně obou účastníků v jejich rozdílných názorech na společný manželský život, trávení volného času, výchovu dětí, jejich rozdílných povahových vlastnostech a následné neschopnosti dosáhnout kompromisu, což mezi účastníky vedlo postupem doby k vzájemnému citovému odcizení. 9. Výrok o nákladech řízení má oporu v ustanovení § 23 zák. č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, podle kterého bylo-li možné zahájit řízení i bez návrhu a v řízení ve statusových věcech manželských a partnerských, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení; náhradu nákladů řízení lze přiznat, odůvodňují-li to okolnosti případu. Vzhledem k tomu, že soud v daném případě neshledal žádné důvody (tj. okolnosti případu či poměry účastníků), které by odůvodňovaly aplikaci věty druhé předmětného zákonného ustanovení, a tedy přiznání práva na náhradu nákladů řízení kterémukoli z účastníků a navíc jak manželka, tak manžel se vzdali výslovně práva na náhradu nákladů řízení, rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.