11 C 232/2022-22 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala určení výživného po otci ve výši 6 500 Kč měsíčně, se splatností vždy k 20. dni v měsíci předem, a to od 1. 8. 2022. Žalobu odůvodnila tím, že rodiče se v roce 2021 rozvedli a žalobkyně zůstala bydlet společně s matkou a nezletilým bratrem [jméno]. Ústně se dohodla s otcem, že bude přispívat na její potřeby včetně nákladů na studium ve výši 2 000 Kč měsíčně. Žalovaný však přispívá nepravidelně, nelze se s ním dohodnout. Žalobkyně od září 2022 nastupuje do 2. ročníku Soukromé vyšší odborné školy [anonymizováno]. Žalobkyně je zdravá, nemá zvýšené náklady se zdravotním stavem. Matka žalobkyně pracuje jako prodavačka v [anonymizována dvě slova] [obec] s průměrným měsíčním příjmem 18 000 Kč a pobírá přídavek na dítě. Žalovaný je zaměstnán u [právnická osoba], jehož mzdu žalobkyně nezná. 2. Žalovaný s žalobou nesouhlasí a uplatňovaný nárok neuznává, neboť mu to neumožňuji jeho majetkové poměry, nevlastní žádný nemovitý ani cennější majetek, má soudem stanovenou vyživovací povinnost na nezletilého syna [jméno] ve výši 5 000 Kč měsíčně, je v insolvenci, nežije s nikým ve společné domácnosti. Je zaměstnán od [datum] u [právnická osoba] jako stavební dělník s průměrným měsíčním čistým výdělkem 18 010 Kč. 3. K ústnímu jednání, nařízenému na [datum] se žádný z účastníků bez předchozí omluvy nedostavil. 4. Na základě provedeného dokazování, a to zprávy Vysoké školy [anonymizována dvě slova], sídlem [adresa], soud zjistil, že žalobkyně není studentkou v žádném studijním programu této vysoké školy. Z tohoto důvodu soud již neprováděl žádné další dokazování a považoval jej za zbytečné. 5. Podle § 911 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. 6. Na základě skutkového závěru soud dospěl k právnímu posouzení, že žaloba není důvodná. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala určení vyživovací povinnosti po žalovaném z titulu výživného mezi rodiči a dětmi. Žalobkyně v žalobě uvedla, že je studentkou Vysoké školy [anonymizováno], přičemž z provedeného dokazování vyplynulo, že studentkou není. Žalobkyně soudu netvrdila ani neoznačila žádný důkaz ke skutečnosti, že by nebyla schopna se sama živit. S ohledem na výše uvedené soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 7. Nad rámec výše uvedeného soud uvádí, že k podání označenému jako Zpětvzetí návrhu ze dne [datum], odeslané žalovaným, nemohl přihlížet, když tento návrh neobsahuje podpis žalobkyně a zároveň návrh nebyl v zákonné lhůtě (dle § 42 odst. 2 o. s. ř.) doplněn. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., dle něhož účastníků, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníků, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný byl ve věci plně úspěšný, avšak z obsahu spisu nevyplývá, že by mu vznikly jakékoliv náklady, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.