11 C 323/2022-45 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Podaným návrhem doručeným soudu dne 5. 12. 2022 se manžel domáhal rozvodu manželství účastníků. 2. Manželka se podáním ze dne 18. 1. 2023 vyjádřila k návrhu na rozvod manželství účastníků tak, že s návrhem souhlasí. 3. Na základě shodných tvrzení účastníků, účastnického výslechu a provedených listinných důkazů, dospěl soud ke skutkovému závěru, že manželství účastníků bylo uzavřeno 26. 3. 2005 před [stát. instituce], a to u obou manželů se jedná o manželství prvé. Za trvání manželství se účastníkům narodily 3 děti, a to nezl. [jméno], [datum narození], [jméno], [datum narození] a [jméno], [datum narození], kdy úprava práv a povinností k nezletilým pro dobu po rozvodu byla provedena rozsudek [název soudu] ze dne 9. 5. 2022, č. j. [číslo jednací], ve spojení s rozsudkem [název soudu] ze dne 16. 2. 2023, č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci 22. 3. 2023 a kterým bylo rozhodnuto tak, že nezl. [jméno] byla svěřena do péče matky a nezl. [jméno] s nezl. [jméno] byly svěřeny do střídavé péče rodičů. Manželovi bylo stanoveno přiměřené výživné na všechny tři nezl. děti a manželce stanoveno přiměřené výživné na nezl. [jméno] a nezl. [jméno]. Vzhledem k tomu, že manželé nadále žijí i s nezletilými v jednom domě, tito nijak fyzicky ani psychicky v důsledku rozvodu nestrádají, což vyplývá ze shodných skutkových tvrzení účastníků. Manželství účastníků bylo z počátku souladné, postupem doby se mezi manželi začaly projevovat problémy vyplývající z rozdílných povahových vlastností a názorů na výchovu nezletilých dětí a na společný manželský život, což postupem doby vedlo mezi účastníky k citovému odcizení, v důsledku kteréhož přestali účastníci nejpozději od prosince 2020 vést společnou domácnost a společný intimní život, přičemž nadále však obývají stejnou nemovitost. Od té doby již žádný z manželů neprojevil zájem o obnovení soužití a oba manželé tak mají za to, že manželství je natolik neodčinitelně rozvráceno, že jediným možným řešením je rozvod jejich manželství. 4. V řízení nad rámec výše uvedeného byly navrhovány manželkou důkazy k prokázání skutečnosti, že manžel manželku fyzicky napadal (výslech matky manželky [jméno] [příjmení], sestry manželky [jméno] [příjmení], přestupkové spisy od MÚ [obec] a lékařská zpráva včetně fotodokumentace) a ze strany manžela důkazy k vyvrácení fyzických útoků na manželku a k otázce, kdo mezi účastníky vyvolával konflikty a jakým způsobem manželka znemožnila manželovi odstěhování (příspěvek ze sociální sítě Facebook bez uvedení data, přestupkový spis MÚ [obec] sp. zn. [anonymizováno] [rok] [číslo], protokol [název soudu] ze dne 5. 5. 2022, sp. zn. [spisová značka], výslech svědkyně [jméno] [příjmení] a svědka [jméno] [příjmení]). Potřeba provedení dalších důkazů v řízení nevyšla najevo, neboť již byly prokázány skutkové okolnosti ohledně rozpadu manželství a jeho příčin. Vedení dokazování k prokázání dalších a dalších příčin považoval soud za dané situace za nadbytečné a ekonomicky nehospodárné. 5. Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. 6. Podle § 755 odst. 3 o. z. mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů. 7. Podle § 756 o. z. soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak. 8. Po provedeném dokazování dospěl soud s ohledem na zjištěný skutkový stav k závěru, že manželství účastníků je skutečně hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze přitom zejména vzhledem k postoji obou účastníků očekávat obnovení jejich manželského soužití, když účastníci spolu již delší dobu společně nežijí jako manželé, intimně se nestýkají a společně nehospodaří, a naopak žijí již zcela odděleně každý svým způsobem života, přičemž žádný z účastníků ani nemá v současné době zájem na obnovení společného manželského vztahu a oba účastníci tak již proto považují obnovení jejich společného manželského soužití za nemožné. Soud proto posoudil věc po právní stránce v souladu s výše citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, když byly splněny všechny podmínky předpokládané ustanoveními § 755 a § 756 o. z. a je na místě žalobě vyhovět a manželství účastníků rozvést. Soud má rovněž za to, že rozvod manželství účastníků nebude na újmu ani nezletilým dětem účastníků, když opatrovnický soud rozhodl tak, že nezl. [jméno] svěřil do péče matky a nezl. [jméno] a nezl. [jméno] svěřil do střídavé péče obou rodičů, avšak s ohledem na stále trvající bydlení manželů v jednom domě, jsou nezl. děti v pravidelném kontaktu s oběma rodiči, pročež tak lze předpokládat, že na poměrech nezletilých dětí účastníků se rozvodem samotným prakticky ničeho podstatnějšího nezmění. Z těchto důvodů tedy soud návrhu na rozvod manželství vyhověl a manželství účastníků rozvedl. 9. Příčiny rozvratu manželství účastníků soud spatřuje na podkladě shodných skutkových tvrzení účastníků na straně obou účastníků v jejich neschopnosti dosáhnout kompromisu z důvodu rozdílných povahových vlastností manželů a rozdílných názorů na společnou výchovu nezletilých dětí a společný manželský život, což mezi účastníky vedlo postupem doby k vzájemnému citovému odcizení. 10. Výrok o nákladech řízení má oporu v ustanovení § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, podle kterého bylo-li možné zahájit řízení i bez návrhu a v řízení ve statusových věcech manželských a partnerských, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení; náhradu nákladů řízení lze přiznat, odůvodňují-li to okolnosti případu. Vzhledem k tomu, že soud v daném případě neshledal žádné zvláštní důvody (tj. okolnosti případu či poměry účastníků), které by odůvodňovaly aplikaci věty druhé předmětného zákonného ustanovení, a tedy přiznání práva na náhradu nákladů řízení kterémukoli z účastníků, rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.