112 C 34/2019-364 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala mimojiné zaplacení částek specifikovaných výrokem I. Předmětem této části řízení byl v tomto kontextu jednak nárok na zaplacení částky 92 565 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 26 015 Kč za dobu od 17. 10. 2019 do zaplacení a ve výši 8,25 % ročně z částky 66 550 Kč za dobu od 1. 9. 2020 do zaplacení (tato věc byla před spojením vedena samostatně pod sp. zn. 112 C 46/2019), druhak nárok na zaplacení částky 66 150 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 24 150 Kč za dobu od 16. 11. 2019 do zaplacení a ve výši 8,25 % ročně z částky 42 000 Kč za dobu od 3. 11. 2020 do zaplacení (tato věc byla před spojením vedena samostatně pod sp. zn. 112 C 53/2019). Předmět řízení jasně vymezil Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 22. 10. 2021, č. j. 15 Co 266/2021-146, a v návaznosti na ně též Okresní soud ve Frýdku-Místku usnesením ze dne 20. 4. 2023, č. j. 112 C 34/2019-353. V případě druhého nároku se žalobkyně domáhala částky 66 150 Kč s příslušenstvím, nikoli 66 150,10 Kč s příslušenstvím. V žalobě ze dne 19. 11. 2019 sice nejprve vypočítala dlužnou částku včetně oněch 0,10 Kč, v petitu žaloby však těchto 0,10 Kč nežádala ani samostatně, ani jako výpočtový základ pro úrok z prodlení. To posléze potvrdila v podání ze dne 5. 2. 2021 (l. č. 124). Rovněž krajský soud v bodě 7. odůvodnění výše uvedeného usnesení s částkou 0,10 Kč nepočítá. První z výše specifikovaných nároků představoval smluvní pokutu za prodlení s úhradou nájemného za období července 2019 – února 2020 včetně a poté července 2020 – srpna 2020 včetně, to vše na základě smlouvy o nájmu ze dne 22. 8. 2013 ve znění dodatků, naposledy dodatku č. 6 ze dne 27. 8. 2018. Druhý potom smluvní pokutu za prodlení s úhradou částky 120 750,50 Kč za 20 dnů prodlení a smluvní pokutu za prodlení s úhradou částky 150 000 Kč za 28 dnů prodlení, to vše na základě dohody o narovnání ze dne 27. 8. 2018. V obou případech smluvní pokuta činila 1 % z dlužné částky denně a byla splatná do 3 dnů od porušení dané smluvní povinnosti.2. Žalovaná se proti žalobě co do obou výše zmíněných nároků bránila stejně. Navrhla její zamítnutí s poukazem na to, je možno ujednání o smluvní pokutě ve výši 1 % denně z dlužné částky považovat za neplatný právní úkon, který se příčí dobrým mravům. V tomto kontextu je nutné posoudit širší okolnosti tohoto ujednání a vzájemného vztahu účastnic řízení. Žalovaná je nájemcem nemovitých věcí ve vlastnictví žalobkyně již dlouhou řadu let, tedy nájemní vztah existoval ještě před uzavřením smlouvy o nájmu dne 22. 8. 2013. Ta pouze revidovala někdejší stav. Jak je patrno z uvedené nájemní smlouvy vč. pozdějších dodatků, sjednané nájemné bylo několikanásobně vyšší, než nájemné obvyklé. Dodatky uzavírané každoročně postupně zvyšovaly roční nájemné z původních 3.000.000,- Kč (+ DPH) až na 3.400.000,- Kč (+ DPH). Přitom obvyklé tržní nájemné je v obdobných nemovitostech při obdobném předmětu podnikání 50.000,- Kč. Sjednané obrovské nájemné bylo kompenzováno tím, že , Jméno žalobce, do těchto prostor posílala své pojištěnce na rekondiční pobyty, kterým žalovaná poskytovala jak rekondiční služby, tak zdravotní služby. Tento stav byl ekonomicky udržitelný, neboť vysoké odvody pojišťovně v podobě nájemného byly kompenzovány v podobě vysokých příjmů od žalobkyně v podobě proplacených rekondičních služeb a proplacených zdravotních služeb. V roce 2017 se však žalobkyně rozhodla, že přestane do hotelu žalované posílat své pojištence, tak jak k tomu bylo v minulosti pravidlem dle smlouvy o organizaci a úhradě rekondiční péče ze dne 7. 1. 2000 ve znění pozdějších dodatků a smlouvy č. , číslo, o poskytování zdravotní péče hrazené z veřejného zdravotního pojištění ze dne 15. 1. 2008. Nově chtěla žalobkyně své pojištěnce, většinou se jednalo o horníky, posílat do zařízení, které bude vybráno v zadávacím řízení. Byla vyhlášena veřejná zakázka: „Zajištění rekondičních služeb pro pojištěnce Revírní bratrské pokladny, zdravotní pojišťovny“, veřejná zakázka na služby zadávaná ve zjednodušeném režimu, ev. č. , číslo, , datum uveřejnění ve VVZ: 30. 08. 2017, (dále jen „veřejná zakázka“). Do této se přihlásila žalovaná a společnost , právnická osoba, , IČ: , IČO, , sídlem , adresa, (dále jen „vybraný dodavatel“ nebo „, právnická osoba, .“). Společnost , právnická osoba, byla vybrána jako dodavatel veřejné zakázky, jelikož její nabídková cena byla cca o polovinu menší, než nabídková cena, se kterou se účastnila žalovaná. Námitky žalované, že vybraný dodavatel nabídl mimořádně nízkou nabídkovou cenu, kterou nezdůvodnil žádným zákonným důvodem, byly odmítnuty na několika úrovních, avšak vždy pouze po formální stránce, aniž by se argumenty žalované ve veřejné zakázce kdokoli po věcné stránce zabýval. Věc je nyní předložena Krajskému soudu v , adresa, , ke kterému byla podána správní žaloba. Řízení je vedeno pod sp. zn. , spisová značka, , dosud však nebylo na prvním stupni rozhodnuto. Vzhledem k tomu, že velmi náhle vypadl příjem finančních prostředků a nájem zůstal nezměněn, začal obrovský tlak na žalovanou, která neměla rezervy na to, aby tento nevyrovnaný stav příjmů a výdajů dlouhodobě udržela. Po shora uvedených událostech začalo složité a zdlouhavé jednání, které z prvopočátku naráželo na neochotu u žalobkyně. Žalovaná se snažila domoci toho, aby bylo sjednáno nájemné v obvyklé výši, tj. 50.000,- Kč měsíčně (600.000,- Kč ročně) + DPH. To pro ni bylo ekonomicky udržitelné i po výpadku rekreantů , Jméno žalobce, . Jelikož žalovaná neměla finanční prostředky na úhradu nájmu (hradila pouze 50.000,- Kč měsíčně), žalobkyně nájem žalované vypověděla. Stále nebylo možno dosáhnout dohody. Napětí vyústilo až k podání několika žalob. Žalované docházel čas. Každým měsícem se ocitala ve stále větší ztrátě a tudíž bylo nutno jednat a nečekat pouze na vývoj soudních jednání. Společnost žalované nebyla schopna udržet svou ekonomickou pozici. Byl zde obrovský tlak i zevnitř žalované, když ta má společenskou odpovědnost, zaměstnává řadu zaměstnanců a především jejich mzda byla ohrožena. Byla tak nucena ustupovat ze svých nároků a požadavků, dokud nebylo dosaženo konsensu. Jediné, co bylo pro žalovanou v dané chvíli důležité, byla budoucnost v podobě sníženého nájmu. Vzájemné spory o nájem byly ukončeny podepsáním několika dohod dne 27. 8. 2018: dohoda o narovnání sporných práv a povinností, dodatek č. 6 k nájemní smlouvě a dohoda o finančním vypořádání nájemného. Výsledkem těchto smluv bylo postupné zpětvzetí všech shora uvedených žalob, snížení nájemného na 50.000,- Kč měsíčně a závazek hotelu Odra uhradit nájemné za předchozí období v plné výši, tj. 2.057.000,- Kč. Smlouvy vyhotovovala advokátní kancelář zastupující , Jméno žalobce, . Součástí dodatku č. 6 k nájemní smlouvě je i ujednání o smluvní pokutě ve výši 1 % denně za prodlení s úhradou nájemného. Při podpisu dodatku neměla žalovaná možnosti dále vyjednávat, bylo pro ni v danou chvíli podstatné pouze to, že docílila snížení nájemného. S ohledem na fakt, že návrhy smluv připravila žalobkyně, že žalobkyně využila svého nesrovnatelně silnějšího postavení k prosazení podstatných ujednání ve smlouvách označených shora, že žalovaná musela resignovat na svou pohledávku na úhradu nákladů spojených s údržbou nemovitostí, kterou předtím započetla proti pohledávce žalobkyně na nájemném, a zavázala se uhradit nájemné za předchozí období v plné původní výši, podepisuje žalovaná smlouvy pod velikým tlakem, kdy tyto smlouvy jsou na hranici splnitelnosti. V tomto případě celkově vzato není dána žádná skutečnost, která by zakládala mimořádnou povahu tohoto případu tak, aby bylo možné akceptovat jinak nepřiměřenou smluvní pokutu ve výši 1 % denně.3. Předmětem řízení byla dále částka 952 725,60 Kč s příslušenstvím coby bezdůvodné obohacení. Vzhledem k tomu, že je posouzení tohoto nároku výrazně skutkově i právně složitější, než v případě dvou výše specifikovaných nároků, o nichž přitom již bylo možno (na rozdíl od nároku ve věci bezdůvodného obohacení) rozhodnout, považoval soud i s ohledem na vyšší počet sporů mezi oběma účastnicemi za účelnější výjimečně rozhodnout částečným rozsudkem o dvou nárocích na zaplacení smluvní pokuty (§ 152 odst. 2 druhá věta zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále „o. s. ř.“).4. Soud na základě níže jmenovaných důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.[footnoteRef:1] Dne 22. 8. 2013 uzavřely účastnice smlouvu o nájmu, jíž žalobkyně žalované do 30. 9. 2023 pronajala nemovitosti sloužící k provozu , Jméno žalovaného, a zapsané na LV č. , číslo, pro k. ú. , adresa, a movité věci, to vše definováno v přílohách smlouvy. Účelem nájmu bylo provozování zařízení hotelového typu a nestátního zdravotnického zařízení, případně jiné obdobné činnosti, jež bude mít žalovaná za účelem podnikání v předmětu podnikání. Účastnice sjednaly nájemné za nemovitosti ve výši 2 200 000 Kč + DPH a za věci movité 800 000 Kč + DPH, celkem tedy ve výši 3 000