16 C 299/2022-27 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobce se proti žalovanému domáhal určení specifikovaného výrokem I. se zdůvodněním, že mu dne [datum] prodal výše označené vozidlo, přičemž změnu vlastníka měl podle domluvy účastníků do registru vozidel nahlásit žalovaný, což neudělal, takže je žalobce stále zapsán jako vlastník vozidla v registru. Ten nemůže zahájit řízení o přepisu vozidla na základě žalobcovy žádosti, protože k tomu je nutný záznam o evidenční kontrole vozidla, který žalobce doložit nemůže, poněvadž nemá k vozidlu přístup. 2. Žalovaný k věci uvedl, že mu žalobce vozidlo prodal jako firmě za účelem jeho dalšího prodeje, což potvrdil plnou mocí. Tu žalovaný předal novému majiteli vozidla, jemuž vozidlo prodal 14 dnů po koupi od žalobce, a do kupní smlouvy mu napsal, že pokud vozidlo nepřepíše nebo nezlikviduje do 14 dnů, může předchozí majitel vyřídit duplikát velkého technického průkazu, což neudělal. Žalovaný již nepodniká a jeho účetní se odstěhovala do zahraničí, takže není schopen dohledat, komu vozidlo sám prodal. Žalobce si měl udělat čas a vozidlo sám přehlásit. 3. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Výše označené vozidlo skutečně existuje a jeho vlastníkem se stal žalobce, jemuž bylo dne [datum] vydáno osvědčení o registraci vozidla (fotografie vozidla, kopie malého a velkého technického průkazu). Na základě smlouvy uzavřené dne [datum] žalobce žalovanému vozidlo prodal. Podle čl. VI. kupní cena činila 7 000 Kč a žalovaný jako kupující ji měl zaplatit v hotovosti při podpisu smlouvy. Povinnost nahlásit změnu v evidenci převzal žalovaný, který také vzal na vědomí, že žalobce bezprostředně po podepsání smlouvy zruší pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, takže je žalovaný povinen vozidlo bezodkladně pojistit. Ze smlouvy neplyne, že by ji ten který účastník uzavřel v souvislosti se svým podnikáním (kupní smlouva). Jako vlastník vozidla je ovšem v registru vozidel evidován stále žalobce poté, kdy se neúspěšně pokusil dosáhnout změny zápisu vlastníka (dopravní odbor MěÚ řízení zastavil pro nedoložení potřebných dokladů), věc oznámil na policii a písemně, doporučeným dopisem, vyzval k nápravě žalovaného, který si dopis na poště nepřevzal (usnesení Městského úřadu Uherské Hradiště, potvrzení Městského úřadu Uherské Hradiště, potvrzení o přijatém oznámení, předžalobní výzva, podací lístek, kopie nevyzvednuté obálky). Z žádného důkazu neplyne, že by žalobce či žalovaný uzavřeli kupní smlouvu ve spojitosti s vlastním podnikáním. Převod vlastnického práva zaplacením kupní ceny byl prokázán podpisem smlouvy oběma účastníky. Výše zmíněné důkazy soud vyhodnotil jako zákonné, pro výsledek řízení závažné a věrohodné. Další důkazy soud neprovedl, protože nebyly navrženy ani nevyplynuly ze spisu a nebyly potřebné ke zjištění skutkového stavu. 4. Soud tedy založil rozsudek především na následujícím skutkovém závěru. Výše označené vozidlo skutečně existuje a jeho vlastníkem se stal žalobce, jemuž bylo dne [datum] vydáno osvědčení o registraci vozidla. Na základě smlouvy uzavřené dne [datum] žalobce žalovanému vozidlo prodal. Podle čl. VI. kupní cena činila 7 000 Kč a žalovaný jako kupující ji měl zaplatit v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný zaplatil. Povinnost nahlásit změnu v evidenci převzal žalovaný, který také vzal na vědomí, že žalobce bezprostředně po podepsání smlouvy zruší pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, takže je žalovaný povinen vozidlo bezodkladně pojistit. Ze smlouvy neplyne, že by ji ten který účastník uzavřel v souvislosti se svým podnikáním. Jako vlastník vozidla je ovšem v registru vozidel evidován stále žalobce poté, kdy se neúspěšně pokusil dosáhnout změny zápisu vlastníka (dopravní odbor MěÚ řízení zastavil pro nedoložení potřebných dokladů), věc oznámil na policii a písemně, doporučeným dopisem, vyzval k nápravě žalovaného, který si dopis na poště nepřevzal. 5. Soud případ právně kvalifikoval jako otázku vlastnického práva k vozidlu. Žalobce byl ve věci aktivně věcně legitimován jako osoba zapsaná v registru vozidel jako vlastník vozidla, která o sobě tvrdí, že již vlastníkem není, zatímco žalovaný byl pasivně věcně legitimován jako žalobcův právní nástupce. Soud dále zkoumal otázku, zda má žalobce naléhavý právní zájem na požadovaném určení (§ 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále„ o. s. ř.“). Je pravdou, že bez tohoto určení by se žalobcovo právní postavení stalo nejistým, takže určení má potenciál zjednat v právních vztazích k vozidlu pořádek a tudíž nezpůsobuje množení sporů, nýbrž naopak slouží potřebám praktického života. Žalobce totiž v kupní smlouvě uvedl, že neprodleně zruší„ povinné ručení“ k vozidlu, poněvadž počítal s tím, že žalovaný splní svou povinnost a změnu vlastníka nahlásí. To žalovaný neudělal, čímž porušil své povinnosti, takže jeho obrana, že tak měl učinit žalobce, byla nepravdivá. Tím se žalobce ocitl v situaci, kdy především po něm Česká kancelář pojistitelů vinou žalovaného může začít vymáhat sankční příspěvek za nepojištěné vozidlo a náklady jeho vymáhání (§ 4 odst. 1, odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů ve znění pozdějších předpisů). Navíc, pokud by byl s vozidlem spáchán dopravní přestupek, byl by za něj odpovědný žalobce coby provozovatel (§ 125f ve spojení s § 2 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů ve znění pozdějších předpisů a s § 2 odst. 15 zákona č. 56/2001 Sb. o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění zákona č. 307/1999 Sb. ve znění pozdějších předpisů). To znamená, že žalobce měl naléhavý právní zájem na požadovaném určení. 6. Pokud jde o otázku převodu vlastnického práva, účastníci uzavřeli kupní smlouvu (§ 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů, dále„ o. z.“) na nákladní automobil jako věc movitou (§ 2085 odst. 1 ve spojení s § 498 o. z.). Nešlo však o prodej v obchodě, poněvadž z důkazů nevyplynulo, že by žalobce smlouvu uzavřel jako podnikatel při své podnikatelské činnosti (§ 2158 odst. 1 o. z. a contrario). Proto nelze aplikovat pravidlo zakotvené v § 2160 odst. 1 o. z., nýbrž obecné ustanovení § 1099 o., z., podle nějž se„ vlastnické právo k věci určené jednotlivě se převádí už samotnou smlouvou k okamžiku její účinnosti, ledaže je jinak ujednáno nebo stanoveno zákonem.“ Motorové vozidlo je nepochybně jednotlivě určenou věcí, přičemž účastníci sjednali odchylný okamžik převodu vlastnického práva, a to zaplacení kupní ceny. Sjednali tudíž výhradu vlastnického práva k danému okamžiku, pročež je nutno aplikovat § 1099 ve spojení s § 2132 první větou o. z., podle níž,„ vyhradí-li si prodávající k věci vlastnické právo, má se za to, že se kupující stane vlastníkem teprve úplným zaplacením kupní ceny.“ To znamená, že vlastníkem vozidla se dne [datum] stal žalovaný. Ten sice tvrdil, že vozidlo posléze prodal další osobě, nicméně k tomuto tvrzení neoznačil jediný důkaz a k jednání se bez omluvy a žádosti o jeho odročení nedostavil. Tím se připravili o možnost poučení ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., k němuž byl soud připraven. Soud pak případ projednal v jeho nepřítomnosti (§ 101 odst. 2 a 3 o. s. ř.) a s ohledem na neunesení subjektivního důkazního břemene co do následného převodu vlastnického práva k vozidlu na třetí osobu žalobě výrokem I. plně vyhověl, neboť žalobce prokázal, že se vlastníkem vozidla stal žalovaný. Tím pádem zde nastoupila právní domněnka trvání tohoto právního stavu ke dni vyhlášení rozsudku (§ 154 odst. 1 o. s. ř.) 7. Výrok II. odpovídá ustanovením § § 137 odst. 1, 151 odst. 3 a 142 odst. 1 o. s. ř., protože žalobce byl ve sporu plně úspěšný. Náhrada sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za předžalobní výzvu a žalobu (§ 1 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky MSp č. 254/2015 Sb. v prvním účinném znění, dále„ p. n.“) a ve výši 300 Kč za přípravu účasti na jednání a za účast na jednání (§ 1 odst. 3 písm. b), písm. c) ve spojení s § 2 odst. 3 p. n.). Celková náhrada tedy činí 3 200 Kč Lhůtu k zaplacení soud stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., poněvadž neshledal důvod k jiným lhůtám vzhledem k délce času, po který se žalovaná strana mohla na splnění tohoto dluhu připravit.