42 C 322/2022-76 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Manžel se podaným návrhem domáhal rozvodu manželství účastníků s tím, že toto manželství bylo uzavřeno dne [datum] z důvodu citové náklonnosti, nicméně manželé se postupem doby citově odcizili a ke dni podání návrhu již manželství neplní žádnou ze svých funkcí, neboť manželé spolu fakticky 3 roky nežijí, často se hádají a není zde naděje na obnovení manželského soužití. Příčiny rozvratu pak manžel spatřoval v rozdílnosti zájmů a povah a jiné představě o životě a trávení volného času. Děti se z manželství účastníků nenarodily. 2. Manželka ve svém písemném vyjádření ze dne 12. 5. 2023 uvedla, že souhlasí s návrhem na rozvod a učinila nesporným okolnosti a dobu uzavření manželství. Dále uvedla, že sama si rozvod manželství nepřála, očekávala, že manželé budou spolu v dobrém i ve zlém, že společně dožijí. I nyní by uvažovala o obnovení soužití, pokud by manžel projevil zájem. Manžel se ale o manželku nezajímá, nečiní žádné kroky k obnovení soužití, chová se k ní arogantně a lhostejně. Je skutečností, že manželé spolu nežijí ve společné domácnosti, ekonomicky spolu nehospodaří, intimně se nestýkají a bydlí odděleně. Toto trvá ovšem až od ledna 2022. Manželka měla k manželovi vždy pěkný vztah, milovala ho a plnila všechny manželské povinnosti až do ukončení soužití. Manžel však v době soužití manželů opakovaně navazoval známosti s jinými ženami a narušoval vzájemné vztahy manželů. Manželka mu vždy odpustila, kdy jí záleželo na zachování manželství, neboť kvůli manžela žije v České republice, jinak zde nemá žádné osobní vazby, je příslušnicí Polska, polské národnosti a všechny příbuzné má mimo ČR. Přesto manžel o soužití s manželkou přestal mít zájem. Z tohoto důvodu manželka již netrvá na zachování manželství a souhlasí s rozvodem, když nelze manžela nutit setrvávat ve svazku, který on sám zachovávat nechce. Z výše uvedeného je ale zřejmé, že není pravdou, jak tvrdí manžel v žalobě o rozvod manželství, že spolu manželé fakticky tři roky nežijí, když je tomu k dnešnímu datu teprve rok a čtyři měsíce. Nicméně i to je dost dlouhá doba na to, aby se dalo konstatovat, že manželství je v důsledku chování manžela hluboce a trvale rozvráceno. Podle ní pak příčiny rozpadu manželství spočívají výlučné na straně manžela. Prvotní problémy nastaly v souvislosti s tím, že manžel na podzim roku 2017 navázal známost s [jméno] [příjmení] a podal návrh k soudu na rozvod manželství. S touto paní dokonce žil ve společné domácnosti na chatě v době cca od února 2018 až do června 2018. Manželka manžela prosila, aby známost ukončil a vrátil se domů, neboť manžela hluboce milovala. Manžel se nakonec vrátil, kdy hlavním důvodem bylo, že jeho nová partnerka se nestarala o jeho matku a manželka měla zájem se o matku manžela starat. Manžel po úvaze a zjištění, že manželka je mu nápomocna v péči o jeho matku, současně jej stále miluje a chce, aby se vrátil zpět i se svou matkou domů, návrh na rozvod vzal zpět a do domácnosti se skutečně vrátil. Následně bylo soužití manželů dobré. Závažnější problémy opět nastaly začátkem listopadu 2021, kdy manžel manželce sdělil, že má opět jinou ženu, se kterou udržuje milostný poměr. Pro manželku to byl šok, protože ještě v červenci 2021 manžel, byl-li někde z domova, jí posílal milostné sms zprávy, oslovoval ji zdrobněle a láskyplně, vyznával se jí ze svých citů. Manželka sdělení manžela o vztahu s jinou ženou nesla velmi špatně psychicky a prosila manžela, aby známost ukončil. Přesto manžel jezdil se svou přítelkyní na pobyty například do [obec], [obec] atd. Období Vánoc 2021 prožili manželé ještě společně, přičemž do konce srpna 2022 žili v rodinném domě v [obec]. Následně v měsíci září 2022 odjel manžel se svou přítelkyní na pobyt do Krkonoš. Po tomto pobytu se manžel z rodinného domu odstěhoval. Po odstěhování již manžel trávil čas se svou přítelkyní, jezdil s ní na různé výlety a o obnovení soužití neměl žádný zájem. U jednání dne 14. 7. 2023 pak manželka změnila svoje stanovisko k návrhu tak, že s rozvodem manželství nesouhlasí. 3. V dané věci se soud nejprve musel zabývat otázkou, zda je založena jeho pravomoc k projednání věci, když v řízení se vyskytl cizí prvek na straně manželky, která je občanem Polska. Mezi Českou republikou a Polskem přitom je uzavřena smlouva o právní pomoci a úpravě právních vztahů ve věcech občanských, rodinných, pracovních a trestních, která byla vyhlášena vyhláškou ministra zahraničních věcí č. 42/1989 Sb., tato pak ve svém čl. 27 upravuje rozvod, rozhodné právo a pravomoc soudu. Nicméně jak Česká republika, tak Polsko jsou členy Evropské unie a jsou tedy vázány i předpisy práva EU. Vzhledem ke skutečnosti, že pro Evropskou unii bylo přijato nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003, o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000, a toto nařízení je přímo použitelným právním aktem sekundárního práva v členských státech EU ve smyslu čl. 288 Smlouvy o fungování evropské unie, které má, na rozdíl od mezinárodních smluv, v rozsahu své působnosti vždy aplikační přednost jak před zákonem č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, tak podle svého čl. 59, v němž nařízení stanoví, že nahrazuje mezi členskými státy smlouvy platné v okamžiku vstupu tohoto nařízení v platnost, které byly uzavřeny mezi dvěma nebo více členskými státy ve věcech upravených tímto nařízením. Pravomoc českého soudu je pak v souladu s tímto nařízením dána podle kapitoly I, článku 1, bodu 1., písm. a) nařízení, podle něhož se toto nařízení bez ohledu na druh soudu vztahuje mimo jiné na občanskoprávní věci týkající se rozvodu, rozluky nebo prohlášení manželství za neplatné; podle kapitoly II, oddílu 1, článku 3, bodu 1., písmene a), ve věcech týkajících se rozvodu, rozluky nebo prohlášení manželství za neplatné jsou příslušné soudy toho členského státu, na jehož území mají manželé obvyklé bydliště, nebo měli manželé poslední společné obvyklé bydliště, pokud zde jeden z nich ještě bydlí, nebo má odpůrce bydliště, nebo v případě společného návrhu na zahájení řízení má alespoň jeden z manželů obvyklé bydliště, nebo má navrhovatel obvyklé bydliště, v němž bydlel nejméně jeden rok bezprostředně před podáním návrhu na zahájení řízení, nebo má navrhovatel obvyklé bydliště, v němž bydlel nejméně šest měsíců bezprostředně před podáním návrhu na zahájení řízení, a zároveň je buď státním příslušníkem tohoto členského státu, nebo, v případě Spojeného království a Irska, zde má„ domicil“; podle kapitoly II, oddílu 1, článku 6 nařízení pak platí, že manžel, který a) má obvyklé bydliště na území některého členského státu nebo b) je státním příslušníkem některého členského státu nebo, v případě Spojeného království a Irska, má v některém z těchto států„ domicil“, může být v jiném členském státě žalován pouze podle článků 3, 4 a 5. Vzhledem k výše citovaným ustanovením nařízení pak má soud za to, že je dána jeho pravomoc ve věci rozvodu manželství účastníků, když oba manželé mají na území České republiky své obvyklé bydliště. Místní příslušnost Okresního soudu ve Frýdku – Místku je pak dána tím, že ve smyslu § 383 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, měli manželé v obvodu tohoto soudu poslední společné bydliště. Pokud jde o hmotné právo, které bylo v dané věci použito, pak vzhledem k tomu, že Česká republika ani Polsko nepřistoupili k nařízení Rady (EU) č. 1259/2010 ze dne 20. prosince 2010, kterým se zavádí posílená spolupráce v oblasti rozhodného práva ve věcech rozvodu a rozluky (tzv.„ nařízení Řím III“), použije se právě dvoustranná mezinárodní smlouva mezi Českou republikou a Polskem, která ve výše zmíněném čl. 27 uvádí, že rozvod manželství se řídí právním řádem smluvní strany, jejímiž státními občany jsou manželé v době zahájení řízení; je-li v době zahájení řízení jeden z manželů státním občanem jedné smluvní strany a druhý státním občanem druhé smluvní strany, řídí se rozvod manželství právním řádem smluvní strany, na jejímž území mají společné bydliště. S ohledem na tyto skutečnosti pak soud aplikoval pro rozvod daného manželství české hmotné právo, když v době zahájení řízení měli oba manželé poslední společné bydliště na území ČR. 4. Soud přitom v řízení vyšel jednak z nesporných skutkových tvrzení účastníků podpořených jejich oddacím listem, jako listinným důkazem, z něhož vyplynulo, že jejich manželství bylo skutečně uzavřeno dne [datum] před [stát. instituce] [část obce], u obou jako manželství druhé. U jednání soudu konaného dne 14. 7. 2023 pak manželé učinili nesporným, že manžel v roce 2017 porušil manželskou věrnost z důvodu ztráty citové náklonnosti k manželce, následně účastnici sice soužití obnovili, ale manžel se v manželství necítil šťastný, opětovně navázal intimní vztah s jinou ženou, v lednu 2022 přestali účastníci společně nehospodařit a intimně se stýkat, v září 2022 manžel opustil společnou domácnost a manželství se rozhodl ukončit. 5. Na zák