42 C 369/2021-30 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Manželka se podanou žalobou domáhala rozvodu manželství účastníků s odůvodněním, že toto manželství bylo uzavřeno 26. 6. 2014 před [stát. instituce], u obou jako manželství prvé. Za trvání manželství se účastníkům narodila nezl. dcera [jméno], [datum narození], kdy úprava práv a povinností k nezletilé pro dobu po rozvodu byla provedena rozsudkem [název soudu], ze dne 30. 9. 2022, č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 3. 1. 2023, a kterým byla nezl. dcera svěřena do péče manželky a manželovi bylo stanoveno přiměřené výživné. Dále doplnila, že nezl. dcera nijak fyzicky ani psychicky v důsledku rozvodu nestrádá, nicméně s manželem nezletilá není v žádném kontaktu. Manželství účastníků bylo z počátku souladné, postupem doby se mezi manželi začaly projevovat jejich rozdílné povahové vlastnosti a názory na způsob vedení manželského a rodinného života, navíc manžel opakovaně porušil manželskou věrnost, což vše dohromady vedlo k citovému odcizení účastníků, v důsledku kteréhož přestali účastníci v březnu 2019 vést společnou domácnost, společný intimní život a rovněž společné bydlení, když manžel se ze společné domácnosti odstěhoval do [země], kde se od té doby zdržuje. Od té doby již žádný z manželů neprojevil zájem o obnovení soužití a oba manželé tak mají za to, že manželství je natolik neodčinitelně rozvráceno, že jediným možným řešením je rozvod jejich manželství. 2. Manžel ve svém písemném vyjádření k návrhu uvedl, že plně souhlasí s tvrzeními uvedenými manželkou v návrhu, rovněž on má za to, že manželské soužití již nelze obnovit. K jednání nařízenému na 10. 5. 2023 se nedostavil, svoji neúčast řádně omluvil a souhlasil s tím, aby soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. 3. Soud v řízení provedl listinné důkazy v podobě oddacího listu účastníků, rozsudku [název soudu], ze dne 30. 9. 2022, č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 3. 1. 2023, jakož i zprávou [stát. instituce] ze dne 20. 12. 2021, z nichž vyplynulo, že manželství účastníků bylo skutečně uzavřeno dne 26. 6. 2014 před [stát. instituce], u obou jako manželství prvé, z něhož se narodila nezl. [jméno], kdy úprava práv a povinností pro dobu po rozvodu k ní byla provedena výše uvedeným rozsudkem tak, že nezletilá byla svěřena do péče manželky a otci byla uložena povinnost platit na ni přiměřené výživné, přičemž nezletilá v důsledku rozvodu nijak fyzicky ani psychicky nestrádá. 4. Na základě shodných tvrzení účastníků a provedených listinných důkazů, dospěl soud ke skutkovému závěru, že manželství účastníků bylo uzavřeno 26. 6. 2014 před [stát. instituce], u obou jako manželství první. Za trvání manželství se účastníkům narodila nezl. dcera [jméno], [datum narození], kdy úprava práv a povinností k nezletilým pro dobu po rozvodu byla provedena rozsudkem [název soudu], ze dne 30. 9. 2022, č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 3. 1. 2023, a kterým byla nezl. dcera svěřena do péče manželky a manželovi bylo stanoveno přiměřené výživné. Nezl. dcera nijak fyzicky ani psychicky v důsledku rozvodu nestrádá, což vyplývá nejen ze shodných skutkových tvrzení účastníků, nýbrž i ze zprávy opatrovníka nezletilé. Ze shodných skutkových tvrzení pak má soud za to, že manželství účastníků bylo z počátku souladné, postupem doby se mezi manželi začaly projevovat jejich rozdílné povahové vlastnosti a názory na způsob vedení manželského a rodinného života, navíc manžel opakovaně porušil manželskou věrnost, pročež došlo mezi účastníky k citovému odcizení, pro které přestali účastníci v březnu 2019 vést společnou domácnost, společný intimní život a rovněž společné bydlení, když manžel se ze společné domácnosti odstěhoval do [země], kde se zdržuje doposud. Od té doby již žádný z manželů neprojevil zájem o obnovení soužití a oba manželé tak mají za to, že manželství je natolik neodčinitelně rozvráceno, že jediným možným řešením je rozvod jejich manželství. 5. Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. 6. Podle § 755 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů. 7. Podle § 756 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak. 8. Po provedeném řízení dospěl soud s ohledem na zjištěný skutkový stav k závěru, že manželství účastníků je skutečně hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze přitom zejména vzhledem k postoji obou účastníků očekávat obnovení jejich manželského soužití, když účastníci spolu již delší dobu společně nežijí jako manželé, intimně se nestýkají a společně nehospodaří, ani spolu nebydlí a naopak žijí již zcela odděleně každý svým způsobem života, přičemž žádný z účastníků ani nemá v současné době zájem na obnovení společného manželského vztahu a oba účastníci tak již proto považují obnovení jejich společného manželského soužití za nemožné. Soud proto posoudil věc po právní stránce v souladu s výše citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, když byly splněny všechny podmínky předpokládané ustanoveními § 755 a § 756 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a je na místě žalobě vyhovět a manželství účastníků rozvést. Z těchto důvodů tedy soud návrhu na rozvod manželství vyhověl a manželství účastníků rozvedl, a to aniž by ve smyslu § 389 odst. 1 zákona o zvláštních řízeních soudních, byl prováděn výslech účastníků řízení, neboť skutečnosti podstatné pro rozhodnutí o rozvodu manželství jsou nepochybné z ostatních provedených důkazů i ze shodných tvrzení účastníků, o nichž pak není rozumný důvod pochybovat (k tomu blíže: nakladatelství C. H. Beck, zákon o zvláštních řízeních soudních, první vydání, 2015, str. 739 – 740). Současně pak byly upraveny poměry k nezl. dceři účastníků pro dobu po rozvodu rozsudkem soudu, přičemž bylo zjištěno, že rozvod manželství účastníků není ani v rozporu se zájmy této nezl. dcery. 9. Příčiny rozvratu manželství účastníků soud spatřuje na podkladě shodných skutkových tvrzení účastníků jednak na straně obou účastníků v jejich odlišných povahových vlastnostech a názorech na vedení manželského a rodinného života, rozvrat pak umocnil manžel tím, že opakovaně porušil manželskou věrnost. 10. Výrok o nákladech řízení má oporu v ustanovení § 23 zák. č. 292/2013, o zvláštních řízeních soudních, podle kterého bylo-li možné zahájit řízení i bez návrhu a v řízení ve statusových věcech manželských a partnerských, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení; náhradu nákladů řízení lze přiznat, odůvodňují-li to okolnosti případu. Vzhledem k tomu, že soud v daném případě neshledal žádné důvody (tj. okolnosti případu či poměry účastníků), které by odůvodňovaly aplikaci věty druhé předmětného zákonného ustanovení, a tedy přiznání práva na náhradu nákladů řízení kterémukoli z účastníků, navíc manželka se tohoto práva výslovně vzdala a manželovi žádné prokazatelné náklady dle obsahu spisu ani nevznikly, bylo soudem rozhodnuto tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.