8 C 224/2023-23 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 14 684 Kč a úroků z prodlení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný cestoval prostředkem městské hromadné dopravy provozované právní předchůdkyní žalobkyně [příjmení] [anonymizováno] [právnická osoba] bez platného jízdního dokladu, a to dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]. Protože se neprokázal platným jízdním dokladem, vznikla mu povinnost zaplatit jízdné ve výši 16 Kč v prvních čtyřech případech a ve výši 20 Kč v dalších případech a přirážku k jízdnému ve výši 1 000 Kč v prvém případě a v dalších případech vždy ve výši 1 500 Kč. Žalovaný však svoji povinnost nesplnil a nezaplatil ničeho. [anonymizováno] podnik [právnická osoba] postoupil tuto svou pohledávku za žalovaného žalobkyni, která vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu, avšak bezúspěšně. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání (u žalovaného soud vycházel z fikce souhlasu na základě písemné výzvy), postupoval soud dle § 115a o. s. ř. a k projednání věci jednání nenařizoval. 3. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a to dohodami s cestujícím ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum], smluvními přepravními podmínkami, výzvou k zaplacení, oznámením o postoupení pohledávky. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, který zcela odpovídá výše uvedenému žalobnímu tvrzení, na které soud pro stručnost odkazuje. 4. Dle tohoto skutkového stavu učinil soud závěr, že žalovaný ve všech výše popsaných případech cestoval dopravními prostředky provozovanými žalobkyní a na výzvu pověřené osoby se neprokázal platným jízdním dokladem, v důsledku čehož mu vznikla povinnost dle § 18a zákona č. 111/1994 Sb. v souladu s článkem IX. Smluvních přepravních podmínek žalobkyně a jejího ceníku, zaplatit žalobkyni za takovouto jízdu jízdné ve výši 16 Kč v prvních čtyřech případech a ve výši 20 Kč v ostatních případech, a navíc přirážku k jízdnému ve výši 1 000 Kč v prvém případě a ve výši 1 500 Kč v ostatních případech. Žalovaný tuto svoji povinnost nesplnil a právní předchůdkyní žalobkyně nezaplatila ničeho. Proto se s ohledem na splatnost platby, která byla do 15 kalendářních dnů ode dne zjištění jízdy bez platného jízdního dokladu, dostal do prodlení, a to vždy 16. dne od provedení přepravní kontroly. Dle § 1970 občanského zákoníku je povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z jednotlivých dlužných úhrad, a to ve výši stanovené prováděcím předpisem. Z uvedeného je patrno, že žaloba byla podána po právu, a protože ke dni rozhodování nezaplatil žalovaný žalobkyni ničeho, bylo žalobě jako důvodné v celém rozsahu vyhověno. 5. Žalobkyně byla ve sporu úspěšná, a proto jí soud přiznal dle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Tyto náklady představují zaplacený soudní poplatek v částce 800 Kč, odměnu advokáta dle vyhl. č. 177/96 Sb. za tři úkony právní služby po 300 Kč (§ 14b), tři režijní paušály po 100 Kč, což celkem činí částku 2 000 Kč.