8 C 91/2023-20 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobce se svou žalobou domáhal zrušení vyživovací povinnosti vůči zletilé dceři s účinností od 1.4.2023 s odůvodněním, že žalovaná je schopna sama se živit. 2. Žalovaná se k tomuto návrhu připojila a učinila nesporným, že k 1.4.2023 je schopna sama se živit. 3. Soud provedl důkaz rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], čj. [číslo jednací], sdělením Úřadu práce ČR ze dne 28.3.2023 a rozhodnutím střední školy polytechnické ze dne 7.12.2022. Z těchto listin a shodných tvrzení účastníků vzal soud za prokázáno, že vyživovací povinnost žalobce k žalované, která je jeho dcerou, byla naposledy stanovena rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], čj. [číslo jednací], a to částkou 3 000 Kč měsíčně. Žalovaná dne 7.12.2022 ukončila přípravu na zaměstnání, od 19.12.2022 byla vedena na úřadu práce a v současné době je zaměstnána. 4. Podle § 911 občanského zákoníku výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. 5. Na základě výše uvedeného skutkového stavu učinil soud závěr, že žalovaná je schopna sama se živit a tuto schopnost měla i v době od 1.4.2023, tedy v době, od které se žalobce domáhá zrušení své vyživovací povinnosti. Proto postupoval dle ustanovení § 163 o.s.ř., žalobě vyhověl a vyživovací povinnost žalobce k žalované zrušil od 1.4.2023. 6. Žádný z účastníků nežádal náhradu nákladů řízení, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.