9 C 244/2022-12 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Manžel se návrhem došlým soudu dne [datum] domáhal rozvodu manželství, které s manželkou uzavřeli dne [datum] před [stát. instituce] [část obce]. V návrhu manžel uvedl, že manželství bylo zpočátku harmonické, časem začalo docházet k názorovým rozdílům a v posledních 12 měsících se toto stupňovalo, což vedlo k trvalému citovému odcizení a ukončení intimního života. Manželka se před více než měsícem odstěhovala ze společné domácnosti a jejich manželství tak již neplní žádnou funkci. Z manželství se narodily dvě děti, které jsou již zletilé. 2. Manželka s návrhem na rozvod manželství souhlasila a k návrhu manžela se připojila. 3. Z provedeného dokazování, jakož i ze shodných tvrzení účastníků soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Manželé uzavřeli manželství dne [datum] ve [obec], a to u obou jako manželství první. Z manželství se narodily dvě děti, které jsou již zletilé. Manželství účastníků bylo zprvu souladné, avšak v průběhu posledního roku před podáním návrhu se manželé začali citově odcizovat, což bylo zapříčiněno neshodami ohledně společného soužití. Manželka se v červenci [rok] ze společné domácnosti odstěhovala a od té doby manželé spolu nehospodaří ani se intimně nestýkají. Každý mají zajištěné své bydlení a rozvodem manželství se na tom nic nezmění, neboť již po dobu 6 měsíců žijí odděleně každý svůj život. Manželka i manžel zcela vyloučili obnovu manželského soužití, když na zachování manželství žádný z nich nemá zájem. Soud ke zjištěnému skutkovému stavu dále dodává, že neměl za to, že je potřeba dalšího dokazování, když manželé shodně vypověděli o problémech, se kterými se jejich manželství potýkalo, a navíc shodně uvedli, že nechtějí v manželství zůstat. 4. Pokud se týká předložené dohody, tak soud zjistil, že v článku IV., který se týká nemovitých věcí, není dostatečně vypořádány, jelikož z něj konkrétně nevyplývá, kdo z manželů bude výlučným vlastníkem nemovitých věcí, ačkoliv je soudu sděleno, že tito jsou na vypořádání dohodnuti. S ohledem na nedostatečnost vypořádání však soud tuto dohodu nepovažoval za dohodu ve smyslu § 757 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“). 5. Podle § 755 odst. 1 o. z. manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. 6. Podle § 756 o. z. soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak. 7. Soud zhodnotil zjištěný skutkový stav po právní stránce a dospěl k závěru, že podaná žaloba je důvodná, jelikož manželství účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno. Manželé spolu nežijí v jedné domácnosti, nehospodaří spolu a taktéž se intimně nestýkají, což dokládá hloubku rozvratu jejich manželství. Z provedeného dokazování je dále patrné, že mezi manželi panují dlouhodobé neshody ohledně společného života, které se nepodařilo vyřešit a došlo k jejich citovému odcizení. Manželství manželů v současné době neplní žádnou z funkcí stanovenou zákonem a stalo se tak pouhým formálním svazkem dvou lidí. Jelikož děti manželů jsou již zletilé, soud se touto podmínkou nezbytnou pro rozvod manželství nezabýval. Protože manželé nemají zájem o obnovu manželského soužití, má soud za to, že jejich manželství je rozvráceno nenapravitelně. Ze všech shora uvedených důvodů soud manželství účastníků rozvedl. 8. O nákladech řízení soud rozhodl zcela ve smyslu § 23 zákona č. 292/2013, o zvláštních řízeních soudních, když v daném případě soud neshledal žádné okolnosti, nebo poměry účastníků, které by odůvodňovaly přiznání náhrady nákladů řízení jednomu z nich, navíc se oba manželé u jednání výslovně vzdali výslovně práva na náhradu nákladů řízení. S ohledem na uvedené, soud tedy rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.