11 C 221/2024-16 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Podaným návrhem doručeným soudu dne 9. 9. 2024 se manželka domáhala rozvodu manželství účastníků s odůvodněním, že s manželem, se kterým v roce 1994 uzavřela sňatek manželský, nevedou společnost domácnost od srpna 2021, kdy manžel ještě pár týdnů přespával ve společném domě a následně se odstěhoval ke své nové přítelkyni. Slib manželské věrnosti manžel porušil opakovaně. Poprvé mu manželka odpustila, neboť jejich společný syn byl tehdy nezletilý. Manželka nemá zájem o setrvání v manželství s někým, kdo jí podvádí a komu se nedá věřit.2. Manžel se podáním ze dne 6. 11. 2024 vyjádřil k návrhu na rozvod manželství účastníků tak, že s návrhem souhlasí. Ve společné domácnosti nežijí od srpna 2022, přičemž intimní život ustal již v roce 2018. Manželství považuje za trvale a nenapravitelně rozvrácené, kdy nelze očekávat jeho obnovení. S manželkou se majetkově již vyrovnali, když společný dům přepsali na syna.3. Z jednání nařízeného na 26. 11. 2024 se manžel omluvil a souhlasil s jednáním v jeho nepřítomnosti, když jsou s manželkou na všem domluveni.4. Na základě shodných tvrzení účastníků, výslechu manželky a provedených listinných důkazů, dospěl soud ke skutkovému závěru, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne 16. 4. 1994 před , adresa, , a to u obou manželů jako manželství prvé. Za trvání manželství se účastníkům narodil dnes syn, a to , jméno FO, , , datum, , který je již zletilý. Manželství účastníků bylo z počátku souladné, postupem doby se mezi manželi začaly projevovat problémy vyplývající z manželova vysokého pracovního vytížení a následného porušení slibu manželské věrnosti, přičemž první porušení mu manželka odpustila s ohledem na věk tehdy nezletilého syna. Následně manželka zjistila v roce 2021, že manžel porušil slib manželské věrnosti opětovně, což vedlo nejméně ze strany manželky k citovému odcizení, v důsledku kteréhož přestali účastnici nejpozději od srpna 2022 vést společnost domácnost a společný intimní život a od té doby spolu ani nebydlí, když se manžel odstěhoval ke své nové známosti. Od té doby již žádný z manželů neprojevil zájem o obnovení soužití a oba manželé tak mají za to, že manželství je natolik neodčinitelně rozvráceno, že jediným možným řešením je rozvod jejich manželství.5. Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení.6. Podle § 756 o. z. soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak.7. Po provedeném dokazování dospěl soud s ohledem na zjištěný skutkový stav k závěru, že manželství účastníků je skutečně hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze přitom zejména vzhledem k postoji obou účastníků očekávat obnovení jejich manželského soužití, když účastníci spolu již delší dobu společně nežijí jako manželé, intimně se nestýkají a společně nehospodaří, ani spolu nebydlí a naopak žijí již zcela odděleně každý svým způsobem života, přičemž žádný z účastníků ani nemá v současné době zájem na obnovení společného manželského vztahu a oba účastníci tak již proto považují obnovení jejich společného manželského soužití za nemožné. Soud proto posoudil věc po právní stránce v souladu s výše citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, když byly splněny všechny podmínky předpokládané ustanoveními § 755 a § 756 o. z. a je na místě žalobě vyhovět a manželství účastníků rozvést.8. Příčiny rozvratu manželství účastníků soud spatřuje na podkladě provedeného dokazování na straně manžela v jeho vysokém pracovním vytížení a opakovaném porušení slibu manželské věrnosti, což vedlo postupem doby ze strany manželky k citovému odcizení a následnému ukončení vedení společné domácnosti.9. Výrok o nákladech řízení má oporu v ustanovení § 23 zák. č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, podle kterého bylo-li možné zahájit řízení i bez návrhu a v řízení ve statusových věcech manželských a partnerských, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení; náhradu nákladů řízení lze přiznat, odůvodňují-li to okolnosti případu. Vzhledem k tomu, že soud v daném případě neshledal žádné důvody (tj. okolnosti případu či poměry účastníků), které by odůvodňovaly aplikaci věty druhé předmětného zákonného ustanovení, a tedy přiznání práva na náhradu nákladů řízení kterémukoli z účastníků a navíc jak manželka, tak manžel se výslovně náhradu nákladů řízení nežádali, rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.