11 C 352/2023-15 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 11 526 Kč s příslušenstvím v podobě úroků z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z částky 11 526 Kč od 26. 8. 2022 do zaplacení, když žalovanou částku měl žalovaný dlužit na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny, která byla mezi stranami sporu uzavřena dne 7. 7. 2021. Žalobkyně se zavázala v této smlouvě dodávat žalovanému elektřinu do jeho odběrného místa na adresu , adresa, , a žalovaný se zavázal hradit za takto dodanou elektřinu kupní cenu. Žalobkyně pak žalovanému vyúčtovala dodanou elektřinu za dobu od 7. 7. 2021 do 3. 8. 2022, a to fakturami č. 154614685 ze dne 27. 4. 2022 znějící na částku 14 852 Kč, která byla splatná dne 16. 5. 2022 a fakturou č. 156813854 ze dne 8. 8. 2022 znějící na částku 3 674 Kč, která byla splatná dne 25. 8. 2022, s tím, že žalovaný na tyto faktury uhradil žalobkyni částku 7 000 Kč a zbývající část ve výši 11 526 Kč až dosud žalobkyni neuhradil, a to ani přes upomínku žalobkyně.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci usnesením ze dne 13. 12. 2023 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému doručeno dne 2. 1. 2024 náhradním způsobem – formou uložení u pošty a následným vyvěšením na úřední desce soudu, přičemž žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně tento souhlas vyslovila již v samotné žalobě.4. Ze žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tento skutkový závěr, že žalovaný odebral na základě písemné dohody uzavřené se žalobkyní dne 7. 7. 2021 v odběrném místě , adresa, , od žalobkyně v období od 7. 7. 2021 do 3. 8. 2022 elektrickou energii, žalobkyně pak následně žalovanému vyúčtovala dodanou elektřinu za tuto dobu svými fakturami č. 154614685 ze dne 27. 4. 2022 znějící na částku 14 852 Kč, která byla splatná dne 16. 5. 2022 a fakturou č. 156813854 ze dne 8. 8. 2022 znějící na částku 3 674 Kč, která byla splatná dne 25. 8. 2022 s tím, že žalovaný na tyto faktury uhradil žalobkyni toliko částku 7 000 Kč.5. Podle § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.6. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.7. Po právní stránce soud posoudil nárok žalobkyně ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a lze jí proto v celém rozsahu vyhovět. Soud má nejprve za to, že mezi žalobkyní a žalovaným byla podle § 2079 o. z. uzavřena kupní smlouva na dodávku elektřiny, z níž vznikl žalobkyni závazek dodávat (odevzdat) žalovanému elektřinu (jako předmět koupě) a naopak žalovanému závazek žalobkyní dodanou elektřinu odebírat (převzít) a zaplatit jí za ni dohodnutou cenu. Žalobkyně svůj závazek z uvedené smlouvy splnila a elektřinu žalovanému řádně v období od 7. 7. 2021 do 3. 8. 2022 dodávala. Na základě uvedené kupní smlouvy tak měl proto žalovaný za žalobkyní dodanou a žalovaným odebranou elektřinu zaplatit žalobkyni řádně vyúčtovanou dohodnutou kupní cenu (dohromady 18 526 Kč), kterou žalobkyně vyúčtovala výše uvedenými fakturami s tím, že žalovaný na tyto faktury uhradil žalobkyni toliko částku 7 000 Kč, čímž tak řádně a včas nesplnil svůj závazek, dostal se tak s úhradou svého dluhu ve smyslu § 1970 o. z., dnem následujícího po dni splatnosti uvedených faktur, do prodlení. S ohledem na uvedené skutečnosti proto soud žalobě v celém rozsahu vyhověl a žalovaného zavázal k zaplacení celkové částky 11 526 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11 526 Kč od 26. 8. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku, tj. tak, jak bylo žalobkyní požadováno.8. Soudem stanovená třídenní lhůta k plnění od právní moci rozsudku pak má oporu v ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., neboť v projednávané věci soud zejména vzhledem k již dlouhé době trvání dluhu, jakož i dosavadnímu zcela pasivnímu postoji žalovaného k tomuto dluhu, žádné důvody pro stanovení lhůty delší, případně pro povolení splátek neshledal, když takové důvody nebyly současně v řízení účastníky ani tvrzeny.9. S ohledem na výsledek sporu přiznal soud žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř. v plné výši. Soud zavázal žalovaného nahradit žalobkyni náklady řízení v celkové výši 1 400 Kč, které představují zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč a částku 600 Kč jako dvě paušální náhrady dle § 2 odst. 1, § 1 odst. 3 písm. a) vyhl. č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o. s. ř., za předžalobní výzvu a podanou žalobu.