11 C 85/2024-13 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky ve výši 36 442 Kč s příslušenstvím, které žalobkyně odůvodnila tak, že žalobkyně v průběhu měsíců prosince 2022 a ledna 2023 dodala žalovanému zboží (náhradní díly na automobily) v celkové hodnotě 36 442 Kč. Toto bylo dodáno řádně a včas, následně byla vystavena faktura ze dne 12. 12. 2022, znějící na částku 17 395 Kč, splatná dne 16. 12. 2022, faktura ze dne 9. 1. 2023, znějící na částku 15 550 Kč, splatná dne 13. 1. 2023 a faktura ze dne 16. 1. 2023, znějící na částku 3 497 Kč, splatná dne 20. 1. 2023. Žalovaný dne 4. 4. 2023 svůj dluh v celkové výši 36 442 Kč uznal co do důvodu a výše a zavázal se jej uhradit nejpozději do 30. 4. 2023. K úhradě dlužné částky nedošlo ani po odeslání předžalobní upomínky.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci usnesením ze dne 20. 3. 2024 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému doručeno dne 12. 4. 2024 fikcí do datové schránky, přičemž žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně tento souhlas vyslovila již v samotné žalobě.4. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a to fakturami ze dne 16. 12. 2022, 13. 1. 2023 a 20. 1. 2023, uznáním dluhu ze dne 4. 4. 2023 a předžalobní upomínkou ze dne 22. 9. 2023 včetně podacího lístku a dodejky. Na základě takto provedeného dokazování soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, který zcela odpovídá výše uvedenému žalobnímu tvrzení, na které soud pro stručnost odkazuje, když k těmto důkazům nikdo z účastníků nevznesl žádné námitky a současně v řízení nevyšla najevo ani potřeba provedení dalších důkazů. Navíc soud vycházel z toho, že všechna tvrzení žalobkyně obsažená v žalobě o skutkových okolnostech týkajících se tohoto sporu jsou mezi účastníky nesporná, když žalovaný v rámci výzvy k vyjádření toto potvrdil tím, že na výzvu k vyjádření nereagoval.5. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.6. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.7. Po právní stránce soud posoudil nárok žalobkyně ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a lze jí proto vyhovět. Žalovaný na základě uznání dluhu ze dne 4. 4. 2023 písemně co do důvodu i výše uznal svůj dluh ve výši 36 442 Kč vyplývající z faktur ze dne 16. 12. 2022, 13. 1. 2023 a 20. 1. 2023 uzavřené mezi žalovaným a žalobkyní, čímž došlo ve smyslu § 2053 o. z. k založení vyvratitelné právní domněnky trvání uznaného dluhu v okamžiku jeho uznání. Uznáním dluhu tak došlo k přesunu důkazního břemene na žalovaného, který by musel v řízení prokázat, že dluh, jehož splnění se věřitel na dlužníkovi domáhá, neexistuje. Žalovaný v tomto řízení ani netvrdil, tím méně prokázal, že by dluh neexistoval. Přestože se žalovaný zavázal tento dluh uhradit do 30. 4. 2023, svůj závazek nesplnil, neuhradil ničeho. Dluh se stal postupně splatným na základně původního závazku vyplývajícího z faktur, tedy částka 17 395 Kč byla splatná dne 16. 12. 2022, částka 15 550 Kč splatná dne 13. 1. 2022 a částka 3 497 Kč splatná dne 20. 1. 2023. Žalovaný přes výzvu učiněnou žalobkyní tento dluh nezaplatil, a proto se následující den po splatnosti faktur dostal do prodlení s úhradou dluhu. Dle § 1970 o. z. je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni kromě dlužné částky i úroky z prodlení z tohoto dluhu ve výši, jak stanoví prováděcí předpis nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Současně žalobkyně požadovala náklady spojené s uplatněním pohledávky v paušální výši 1 200 Kč dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když se jedná závazek mezi podnikateli. Protože ke dni rozhodování žalovaný neuhradil ničeho, soud žalobě jako důvodné vyhověl.8. Soudem stanovená lhůta k plnění vychází z ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. a činí tři dny od právní moci rozsudku, když v daném případě zejména vzhledem k již dlouhé době trvání, povaze a výši dluhu, jakož i k dosavadnímu zcela pasivnímu postoji žalovaného k tomuto dluhu, soud žádné důvody pro poskytnutí lhůty delší, případně pro povolení splátek, neshledal, respektive tyto důvody nebyly žádným z účastníků ani tvrzeny.9. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal procesně zcela úspěšné žalobkyni náhradu nákladů řízení, která požadovala toliko zaplacený soudní poplatek ve výši 1 458 Kč.