20 C 83/2024-15 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobce se podanou žalobou, doručenou soudu dne , datum, , domáhal vůči žalovanému, svému otci, stanovení vyživovací povinnosti ve výši 5 500 Kč měsíčně počínaje dnem podání žaloby. Žalobce tvrdil, že jeho rodiče jsou rozvedeni. Žalobce vede společnou domácnost s matkou. Žalovaný na výživu žalobce nepřispívá. Žalobce studuje Střední školu gastronomie, oděvnictví a služeb. Potřeby žalobce jsou zvýšené z důvodu studia na střední škole. Žalovaný je zaměstnán jako strážce s příjmem, který není žalobci znám. Matka žalobce pracuje jako zdravotní sestra.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, k jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Soud jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.3. Jelikož je žalobce občanem Slovenské republiky hodnotil soud nejprve otázku mezinárodní příslušnosti soudů České republiky k zahájení řízení ve smyslu Nařízení Rady (ES) č. 4/2009 o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a o spolupráci ve věcech vyživovacích povinností (dále jen „nařízení“). Podle čl. 3 nařízení je k rozhodování ve věcech vyživovacích povinností v členských státech příslušný soud místa, v němž má odpůrce místo obvyklého pobytu. Jelikož žalovaný má své obvyklé bydliště na adrese , adresa, , je tak v souladu s nařízením dána příslušnost, respektive pravomoc soudů České republiky, kdy věcně a místně příslušným je Okresní soud ve Frýdku-Místku.4. Podle ust. § 57 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., se poměry mezi rodiči a dětmi ve věcech výživy se řídí právním řádem určeným podle mezinárodní smlouvy, jejíž použití stanoví přímo použitelný předpis Evropské unie. Stejně se určuje rozhodné právo ve věcech práva na výživu oprávněných osob z jiných poměrů. Nařízení Rady (ES) č. 4/2009 o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a o spolupráci ve věcech vyživovacích povinností stanoví, že se právo rozhodné pro otázky vyživovacích povinností v členských státech, které jsou vázány Haagským protokolem ze dne 23. listopadu 2007 o právu rozhodném pro vyživovací povinnosti (dále jen "protokol"), určuje v souladu s uvedeným protokolem. Podle čl. 3 odst. 1 protokolu – obecné pravidlo pro rozhodné právo, se vyživovací povinnosti řídí právem státu, v němž má oprávněný místo obvyklého pobytu, nestanoví-li tento protokol jinak. Soud tedy dovodil, že v tomto řízení aplikuje české hmotné právo, tj. občanský zákoník v platném znění, neboť žalobce má obvyklý pobyt v České republice.5. U jednání dne , datum, žalobce doplnil své osobní, majetkové a výdělkové poměry za dobu od , datum, dosud. Žalobce uvedl, že je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost. Jeho zdravotní stav je dobrý a nevyžaduje zvýšené výdaje. Žalobce nepobírá sociální dávky ani důchod. Je nemajetný. Žije ve společné domácnosti s matkou a bratrem. Matka je zaměstnána jako zdravotní sestra příjmem cca 40 000 Kč měsíčně. Bratr pracuje jako policista s příjmem zhruba 25 000 Kč - 30 000 Kč měsíčně. Žalobce má příležitostný příjem z letních brigád ve výši cca 2000 Kč – 5 000 Kč měsíčně. Matka platí měsíčně 20 000 Kč až 22 000 Kč za bydlení v nájemním bytě včetně energií, dále hradí hypotéku na rekonstrukci domu, který měli s otcem v SJM ve výši 10 000 Kč měsíčně. Bratr matce přispívá na výdaje spojené s nájmem a potravinami. Náklady žalobce na bydlení hradí matka. Žalobce studuje na Střední škole gastronomie, oděvnictví a služeb ve Frýdku-Místku, do školy dojíždí z , adresa, , za cestovné hradí měsíčně cca 1 700 Kč. Studuje čtvrtý ročník. V tomto školní roce bude maturovat. Má v plánu jít na vysokou školu. Chtěl bych studovat pedagogiku, nejspíše v , adresa, . Za přihlášku na vysokou školu zaplatil 500 Kč. Matka platí žalobci telefon, studijní potřeby ve výši cca 300 Kč měsíčně. Ošacení také platí matka. Žalobce sportuje, chodí do „fitka“, tam platí 1 000 Kč měsíčně. K poměrům žalovaného žalobce uvedl, že podle něj nemá další vyživovací povinnosti, není mu známo, kde je zaměstnán, ani jaký má příjem. Žalovaný bydlí na chatě, kterou mají s matkou ve společném jmění manželů. Dále žalobce doplnil, že nejprve studoval tříletý učební obor kuchař - číšník, poté nastoupil na maturitní obor gastronomie, který je čtyřletý, nějaké předměty mu započetli. Celkově studuje na uvedené střední škole již sedmým rokem.6. Soud provedl dokazovaní následujícími listinami: potvrzením o studiu, potvrzením o provedené lustraci v ISZR a účastnickým výslechem žalobce.7. Provedeným dokazováním byl zjištěn následující skutkový stav:Potvrzením o provedené lustraci v ISZR (č.l. 3) bylo prokázáno, že žalovaný je otcem žalobce. Kromě žalobce je žalovaný dále otcem , jméno FO, , Jméno žalovaného, , roč. , číslo, a , jméno FO, , roč. , číslo, . Žalovaný je rozvedený.Potvrzením o studiu ze dne , datum, bylo prokázáno, že žalobce je ve školním roce , rok, žákem 4. ročníku Střední školy gastronomie, oděvnictví a služeb ve , adresa, , obor gastronomie. Jde o denní studium. Uvedený studijní obor studuje od , datum, .Z výslechu žalobce bylo zjištěno, že je studentem Střední školy gastronomie, oděvnictví a služeb ve Frýdku-Místku, je ve 4. maturitním ročníku a chce pokračovat na vysoké škole. Jeho výdaje na škole jsou měsíčně asi 300 Kč, za dopravu do školy a zpět utratí minimálně 1 700 Kč měsíčně. Ve volném čase se věnuje fitness, na což vynakládá minimálně 1 000 Kč měsíčně. Další jeho výdaje platí matka, jde o výdaje na bydlení, tj. 20 000 Kč nájemné, hypotéka 10 000 Kč měsíčně, a jídlo a oblečení což je minimálně 6 000 Kč měsíčně a telefon 1 000 Kč měsíčně. Otec má minimálně jednu práci, ne-li dvě, výši příjmu neví, ale mohlo by to být 25 000 Kč až 30 000 Kč, možná více. Nyní si otec začal rekonstruovat chatu minimálně za 500 000 Kč. Žádné další vyživovací povinnosti otec nemá.8. Dle ustanovení § 911 občanského zákoníku výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.9. V daném případě se žalobce domáhal stanovení vyživovací povinnosti vůči žalovanému s účinností od , datum, ve výši 5 500 Kč měsíčně, neboť není schopen sám se živit. Žalovaný se k návrhu žalobce nevyjádřil, k ústnímu jednání soudu se nedostavil. Žalobci nejsou osobní, majetkové a výdělkové poměry známy, přičemž pasivita žalovaného nemůže jít v tomto případě k tíži žalobce.10. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že je namístě výživné pro žalobce stanovit, neboť tento je studentem střední školy a z důvodu přípravy na budoucí povolání není schopen sám se živit. Vyživovací povinnost žalovaného vůči žalobci vyplývá z ust. § 910 odst. 1 občanského zákoníku. Skutečnost, že žalobce studuje na střední škole již druhý obor není, dle názoru soudu, překážkou pro stanovení vyživovací povinnosti. Žalobce totiž nyní studuje maturitní obor, tedy si zvyšuje svou kvalifikaci. Žalobce má zájem pokračovat ve studiu na vysoké škole, což nelze bez ukončeného středoškolského vzdělání s maturitní zkouškou. Při určení rozsahu výživného pak soud přihlížel především k prokázaným odůvodněným potřebám žalobce a jeho majetkovým poměrům. Možnosti a schopnosti žalovaného a jeho majetkové poměry byly, vzhledem k jeho pasivitě, zjištěny jen v omezeném rozsahu. Je nepochybné, že částka žalobcem požadovaná odpovídá jeho potřebám. Žalobce je již zletilý, kromě běžných výdajů na stravu, ošacení a bydlení má výdaje spojené se studiem a mimoškolními aktivitami. Vedle žalovaného má vůči žalobci vyživovací povinnost rovněž jeho matka, která si svou vyživovací povinnost plní. Co se týče žalovaného, bylo prokázáno, že je rozvedený, má tři zletilé syny, tedy žalobce, bratra žalobce, který je zaměstnán, a bratra žalobce roč. , rok, . Lze tedy předpokládat, že žalovaný nemá jinou vyživovací povinnost. Žalovaný vlastní společně s matkou žalobce chatu, kterou rekonstruuje. Podle doporučujících tabulek Ministerstva spravedlnosti ČR lze pro dítě starší 16 let, studující střední školu stanovit výživné ve výši 20 % z celkového příjmu rodiče. Výživné ve výši 5 500 Kč pak odpovídá příjmu 35 000 Kč měsíčně. Dle názoru žalobce by žalovaný takového příjmu mohl dosahovat.11. S ohledem na výše uvedené soud uložil žalovanému platit na výživu žalobce počínaje dnem , datum, částku ve výši 5 500 Kč měsíčně. Jelikož žalovaný žalobci ničeho na jeho výživu nepřispívá, vznikl žalovanému na výživném za období od , datum, do , datum, dluh ve výši 23 457 Kč (1 647 Kč + 3 x 5 500 Kč + 5 310 Kč). Toto dlužné výživné je žalovaný povinen zaplatit žalobci ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. Lhůta k plnění má oporu v ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.12. Nad rámec uvedeného soud konstatuje, že vycházel ze stavu, který zde byl ke dni jeho rozhodnutí, což nevylučuje, v případě že dojde ke změně poměrů na straně žalobce či žalovaného, opětovné podání návrhu na úpravu vyživovací povinnosti.13. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce byl ve sporu plně úspěšný, náhrady nákladů řízení se vzdal, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.