9 C 246/2023-12 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení výživného na žalovaného (jeho syna), které bylo naposledy stanoveno rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku, č. j. , spisová značka, , neboť se dozvěděl, že žalovaný přestal docházet do školy, měl zameškané hodiny, neomluvenou absenci a z tohoto důvodu má opakovat 3. ročník, což nepovažuje za soustavnou přípravu na budoucí povolání.2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil, protože stále studuje, ročník opakuje, protože ve druhém pololetí nezvládl učivo.3. V průběhu nařízeného jednání soud provedl dokazování listinami, které na podporu svých tvrzení označili účastníci, a na jejich základě dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Žalobce je otcem žalovaného. Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , bylo žalobci stanoveno, aby na výživu žalovaného přispíval částkou 4 000 Kč měsíčně (citovaný rozsudek). Žalovaný je od , datum, studentem , právnická osoba, FrýdekMístek v oboru Mechanik opravář motorových vozidel (sdělení střední školy č. l. 7). Žalovaný měl ve druhém pololetí loňského školního roku zameškáno celkem 283 hodin, z toho 5 neomluvených, které ale nebyly důvodem pro opakování ročníku. Důvodem pro opakování byla klasifikace známkou „nedostatečný“ ve třech předmětech, přičemž žalovaný si požádal o možnost ročník opakovat (sdělení střední školy č. l. 7).4. Podle § 911 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.5. Podle § 163 o. s. ř. rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů.6. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po právní stránce ve smyslu citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, neboť nedošlo k takové změně poměrů na straně žalovaného, která by odůvodňovala změnu rozhodnutí o výživném, resp. zrušení výživného. Doba trvání vyživovací povinnosti je vázána na stav odkázanosti dítěte na výživu ze strany rodičů, tedy nikoliv na stav zletilosti, nabytí plné svéprávnosti nebo na ukončení určitého stupně vzdělávání. Rozhodující je okamžik, kdy dítě nabude schopností sám se živit, přičemž tato schopnost musí být hodnocena zvlášť v každém konkrétním případě, nelze ji zobecňovat. Je důležité také hodnotit, zda dítě dalším studiem usiluje o doplnění či prohloubení stávajícího oboru či zda pokračuje ve studiu zcela jiného oboru, ačkoliv je objektivně schopno se uplatnit v oboru v rámci současné kvalifikace. Jedním ze smyslů a účelů poskytování výživného ze strany rodiče je umožnit dítěti dosáhnout co nejvyššího stupně vzdělání a tím mu dát možnost získat v budoucnu sociální jistoty, jež jsou spojeny se začleněním jedince do pracovního procesu. Vyživovací povinnost rodiče však nelze vnímat jako bezbřehou. Povinností studujícího nezletilého je cílevědomá a soustavná příprava na budoucí povolání, která ve své podstatě představuje společensky akceptovanou alternativu k výkonu pracovní činnosti. Za situace, kdy studium nezletilého nenese znaky soustavnosti a cílevědomosti, nelze na rodiči spravedlivě požadovat, aby vynakládal peněžní prostředky, které by ve svém výsledku nepřispívaly k osobnímu rozvoji dítěte.7. V tomto případě žalovaný od září , rok, studuje střední školu, kde s ohledem na jeho věk, nastoupil po ukončení základní školy. Je vhodné zdůraznit, že po celou dobu studuje jeden studijní obor a do doby posledního školního roku neopakoval žádný ročník. Takové studium je podle názoru soudu třeba považovat za soustavnou a cílevědomou přípravu na budoucí povolání. Je třeba vidět rozdíl mezi tím, kdy by student opakoval každý ročník, neměl snahu se zlepšit a dalším posouváním ukončení vzdělávání by si jen prodlužoval bezstarostné mládí. Toto však není případ žalovaného, který jak sám přiznal a potvrdila to i střední škola, v jednom jediném pololetí nezvládl učivo, což se bezesporu může stát každému a jedno takové „zaškobrtnutí“ je namístě ještě prominout. Žalovaný taktéž zažádal o opakování ročníku a podle sdělení střední školy nelze v žádném případě dovodit, že by se žalovaný do školy nedostavoval. Soud má proto za to, že žalovaný stále není schopen sám se živit, jelikož se soustavně připravuje na budoucí povolání, a proto žalobu zamítl.8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého náhrada nákladů řízení náleží zcela žalovanému, který měl v řízení plný procesní úspěch, proti žalobci, který úspěch neměl. Jelikož žalovaný náhradu nákladů nepožadoval, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.