9 C 259/2023-36 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Osvojitel se podaným návrhem, se kterým vyslovila souhlas jak osvojenka, tak manželka osvojitele a zároveň matka osvojenky a také manžel osvojenky, domáhal, aby se stal osvojitelem osvojenky a byl do jejího rodného listu zapsán jako její otce. V návrhu je pak uvedeno, že osvojenka biologického otce nikdy nepoznala, neprojevoval o ni zájem a když se matka osvojenky provdala za osvojitele, vychovával ji osvojitel jako vlastní dceru. Takto se mezi osvojitelem a osvojenkou vytvořilo silné citové pouto, které stále trvá a je stejné jako pouto mezi otcem a dcerou.2. Soud návrh zaslal otci osvojenky spolu s výzvou, aby se vyjádřil, zda s osvojením souhlasí, či nikoliv. Zásilku si otec nepřevzal a k jednání soudu, byť řádně předvolán, se nedostavil.3. Na základě provedeného dokazování u jednání soud zjistil tento skutkový stav věci. Osvojenka se narodila dne , Datum narození zainteresované osoby 1/0, a je dítětem , jméno FO, , nar. , rok, , a , jméno FO, , nar. , rok, , (rodný list č. l. 6v a 7). Osvojitel je manželem matky osvojenky od , datum, (oddací list č. l. 5). Osvojenka je provdaná za , jméno FO, (oddací list č. l. 4). Soud rovněž vlastním šetřením zjistil, že osvojenka má dvě nezletilé děti, a to , Jméno zainteresované osoby 1/0, , nar. , rok, , a , jméno FO, , nar. , rok, , kterým opatrovnický soud pro účely účastenství v tomto řízení ustanovil opatrovníka (město , adresa, ).4. Osvojitel se s osvojenkou setkal poprvé v době, kdy měla 4 roky a v podstatě od té doby nahradil jejího biologického otce, považuje ji za svou dceru, pomáhal s její výchovou a výživou. I potomky osvojenky považuje osvojitel za svá vnoučata, všichni žijí jako rodina. Stejně tak osvojenka považuje osvojitele za svého otce, jiného ani nemá, a její děti jej považují za dědečka. Biologický otec byl s osvojenkou v kontaktu naposledy, když jí byly asi 3 měsíce, výživné na ni nedoplatil, vůbec se o ni nezajímal a nezajímá se dosud. Skutečnosti uvedené v tomto odstavci soud zjistil ze zcela shodných výslechů osvojitele, osvojenky, manželky osvojitele (matky osvojenky) a manžela osvojenky.5. Manželka osvojitele a opatrovník vyslovili souhlas s osvojením. Rovněž manžel osvojenky proti osvojení nic nenamítal. Biologický otec osvojované se na předvolání k výslechu u soudu nedostavil a ani svou absenci nijak nevysvětlil a neomluvil se. Toto jednání pak plně odpovídá zjištěním z výslechů účastníků a svědka , jméno FO, , a to, že biologického otce neznají, nejsou s ním v kontaktu a že se biologický otec o osvojenku nezajímá a nikdy nezajímal. Z tohoto důvodu nebyl pro osvojení potřebný jeho souhlas.6. Podle § 794 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) osvojením se rozumí přijetí cizí osoby za vlastní.7. Podle § 795 o. z. předpokladem osvojení je takový vztah mezi osvojitelem a osvojencem, jaký je mezi rodičem a dítětem, nebo že tu jsou alespoň základy takového vztahu. Osvojení nezletilého musí být v souladu s jeho zájmy.8. Podle § 846 o. z. zletilého lze osvojit, není-li to v rozporu s dobrými mravy.9. Podle § 847 odst. 1 o. z. zletilého lze osvojit, jestliže a) přirozený sourozenec osvojovaného byl osvojen týmž osvojitelem, b) v době podání návrhu na osvojení byl osvojovaný nezletilý, c) osvojitel pečoval o osvojovaného jako o vlastního již v době jeho nezletilosti nebo d) osvojitel hodlá osvojit dítě svého manžela. Podle odst. 2 tohoto zákonného ustanovení zletilého nelze osvojit, jestliže by to bylo v rozporu s odůvodněným zájmem jeho pokrevních rodičů.10. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po právní stránce a dospěl k závěru, že návrh byl podán důvodně a lze mu vyhovět. Osvojení zletilého je specifický právní institut upravený ve výše citovaných zákonných ustanoveních. S ohledem na charakter podaného návrhu bylo v řízení žádáno, aby soud rozhodl o osvojení zletilého, které bude obdobou osvojení nezletilého. Zákon definuje zejména taxativní a zároveň alternativní výčet situací, kdy je toto osvojení přípustné, charakteristické je, že se jedná o situace, kdy se osvojovaný nachází ve věku blízkém věku nezletilého nebo již existují sociální vazby mezi osvojencem a osvojitelem jako rodičem a dítětem či existuje vysoká pravděpodobnost brzkého vytvoření takových vazeb. V daném případě pak s ohledem na provedené dokazování bylo postaveno na jisto, že jsou splněny podmínky pro toto osvojení stanovené v § 847 odst. 1 v písm. c) a d) o. z., když jednak osvojitel o osvojenku pečoval dlouhodobě, a to od jejích 4 let, a poskytoval jí péči takové kvality, která odpovídala péči rodiče o vlastní dítě, stejně tak se podílel na její výživě, kterou zcela suploval povinnosti jejího biologického otce, který se o svou dceru nikterak nezajímal. Z tohoto důvodu jej také osvojenka považuje za svého jediného otce. Podle dostupné literatury se na péči o osvojovaného jako o vlastní dítě usuzuje právě zejména tehdy, pokud se nejedná o krátkodobou, nahodilou nebo přechodnou péči, naopak péče se projevuje, stejně jak bylo v řízení v tomto konkrétním případě zjištěno, tak, že se osvojitel věnuje všem nebo většině činností, které se s péčí a výchovou dítěte rodičem pojí tedy i s péčí materiální, např. sdílením místa a nákladů společné domácnosti a částečně i výživy, a také v ostatních oblastech, jako je výchova, vzdělávání, společné volnočasové aktivity, péče o zdraví dítěte apod. Z uvedeného vyplývá, že byla splněna podmínka, že osvojitel pečoval o osvojenku již v době její nezletilosti a zároveň hodlá osvojit dceru své manželky.11. Soud má rozhodně za to, že osvojení není v rozporu s odůvodněnými zájmy rodičů osvojované. Matka osvojované a manželka osvojitele s tímto osvojením vyjádřila svůj souhlas a v rámci svého výslechu potvrdila, že mezi účastníky je vytvořen vztah jako mezi rodičem a dítětem. Pokud pak jde o biologického otce osvojenky, ten dlouhodobě o osvojenku nejeví jakýkoliv zájem, neplní vůči ní dlouhodobě svou rodičovskou povinnost řádně, když se s ní nestýká a nikdy nestýkal, neplatí na ni žádné výživné a není jí s ničím nápomocen. Soud tedy neshledal ani žádné skutečnosti, pro které by osvojení odporovalo dobrým mravům.12. Pokud jde o výrok II. rozsudku, tento má oporu v ustanovení § 797 o. z., dle kterého se na základě rozhodnutí soudu o osvojení osvojitel, zapíše do matriky jako rodič (otec) osvojenky namísto biologického otce osvojenky.13. Ve výroku III. soud rozhodl podle § 852 o. z. o tom, že osvojení, které je obdobou osvojení nezletilého, má právní následky pro osvojenku i pro její potomky, a to i ty již narozené, když opatrovník nezletilých dal k osvojení souhlas.14. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s § 1 odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízení soudních, ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném řízení, které je možno zahájit toliko na návrh, měl osvojitel jako navrhovatel v řízení plný úspěch, procesní strany se však práva na náhradu nákladů řízení vzdaly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.