9 C 366/2023-25 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 42 327,99 Kč s příslušenstvím, a to na podkladě smlouvy, kterou se žalovanou uzavřela její právní předchůdkyně. Společnost , právnická osoba, . s žalovanou dne , datum, uzavřela smlouvu o úvěru č. , hodnota, , jejíž nedílnou součástí byl také předpis splátek, na podkladě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 20 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy a žalovaná se zavázala právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku vrátit spolu s částkou 1 925 Kč, představující úrok a částkou 9 800 Kč představující poplatek za poskytnutí úvěru a částkou 1 859 Kč za administrativní činnost a částkou 3 600 Kč za možnost platit splátky v hotovosti v místě bydliště, a to vše v měsíčních splátkách po 2 656 Kč, čemuž žalovaná nedostála a zaplatila pouze 6 356 Kč. Pohledávka za žalovanou byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno písemně. Po postoupení pohledávky žalovaná ničeho neuhradila. Před uzavřením smlouvy předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované na základě žalovanou vyplněné žádosti o úvěr, ve které uvedla údaje o své osobě, přičemž tyto byla povinna uvést pravdivě a správně, což stvrdila svým podpisem. Tyto údaje byly ověřeny doklady uvedenými v části nazvané doložení příjmu žadatele, konkrétně pracovní smlouvou a výplatními páskami, ze kterých předchůdkyně žalobkyně zjistila, že žalovaná je zaměstnána a má měsíční příjem 30 000 Kč a výdaje 6 860 Kč, bydlí v pronájmu a nemá vyživovací povinnost. Žalobkyně tedy požaduje po žalované zaplacení neuhrazené jistiny 17 351,35 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 1 441,88 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy ve výši 7 699,99 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1460,30 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 2 874,47 Kč, smluvní pokuty ve výši 11 500 Kč, úroku vyčísleného od , datum, do , datum, z dlužné jistiny ve výši 3 310,49 Kč, zákonného úroku z prodlení vyčísleného od prodlení do , datum, ve výši 2 721,53 Kč, úroků z úvěru ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši 17 351,35 Kč od , datum, do zaplacení, zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 18 793,23 Kč, sestávající se z dlužné jistiny úvěru ve výši 17 351,35 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 1 441,88 Kč, od , datum, do zaplacení. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu předžalobní upomínkou, přesto však žalovaná dlužnou částku nezaplatila.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud ve věci usnesením ze dne , datum, vyzval žalobkyni a usnesením ze dne , právnická osoba, . , Anonymizováno, žalovanou, aby se vyjádřily, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a přitom žalovanou a žalobkyni poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud jejich souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované řádně doručeno dne , datum, a zástupci žalobkyně dne , datum, . Žalovaná ani žalobkyně se k této výzvě nijak nevyjádřily a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.3. Soud vycházel z listin, které předložila žalobkyně, a dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Písemnou dohodou označenou jako smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, poskytla společnost , právnická osoba, . žalované v hotovosti při podpisu dohody částku 20 000 Kč. Žalovaná se naproti tomu zavázala jmenované společnosti vrátit částku celkem 37 184 Kč. Uvedenou částku se žalovaná zavázala zaplatit ve 14 měsíčních splátkách po 2 656 Kč. Před uzavřením dohody předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalované splácet na základě žalovanou vyplněné žádosti, ve které uvedla, že je zaměstnaná s příjmem 30 000 Kč a za bydlení a energie hradí 3 000 Kč a za dopravu, jídlo a osobní náklady dává částku 3 860 Kč. Za účelem ověření příjmů a výdajů měla předchůdkyně žalobkyně k dispozici blíže nespecifikované výplatní pásky a pracovní smlouvu, které však k žalobě nepřipojila. Žalovaná neplnila své závazky řádně a uhradila pouze 6 356 Kč.4. Společnost , právnická osoba, . následně dne , datum, prodala žalobkyni předmětnou pohledávku za žalovanou za sjednanou úplatu a tuto skutečnost oznámila žalované dopisem ze dne , datum, . Žalobkyně před podáním žaloby opět vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky z uvedené dohody, a to dopisem, který podle připojeného poštovního podacího archu dala do přepravy dne , datum, .5. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne , datum, smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), na základě které byly žalované poskytnuty prostředky ve výši 20 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Jelikož žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalované při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ZSU“), jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 2 ZSU).6. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalované, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. v takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018.7. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nezkoumala úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, když údaje, sdělené žalovanou stran jejích příjmů a výdajů, si ničím neověřila. Tvrzené výplatní pásky a pracovní smlouvu žalobkyně k žalobě nepřipojila, když odkázala na to, že příslušné listiny měla k dispozici ke dni sepsání smlouvy o zápůjčce, a to přesto, že jejich archivaci jí to ukládá § 78 odst. 2 písm. b) ZSU. Dále soud dodává, že z úřední činnosti je mu známo, že výdaje ve výši rovnající se životnímu minimu jsou v žádostech uváděny předchůdkyní žalobkyně opakovaně. Soud má za to, že životní minimum nelze takto paušálně užívat u každého zájemce o úvěr, ale je třeba výdaje osob zjišťovat individuálně. Nadto výdaje ve výši 3 000 Kč za bydlení v pronájmu jsou bez dalšího neúměrně nízké v porovnáním s nájmy, které jsou běžně poskytovány. Posouzení úvěruschopnosti žalované proto nebylo dle závěru soudu dostatečně a správné, proto právní předchůdkyně žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalované. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit smlouvu o zápůjčce za absolutně neplatnou v souladu se zněním § 87 odst. 1 ZSU, protož