10 C 4/2025-32 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 27 676,45 Kč spolu s příslušenstvím specifikovaným ve výroku II. rozsudku, když žalovanou částku měl žalovaný dlužit žalobkyni na základě smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , uzavřené elektronicky mezi stranami dne 29. 11. 2022. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč a uvedená částka měla být uhrazena včetně úroků v měsíčních splátkách. Žalovaný však nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení se splátkou splatnou dne 15. 12. 2023, celkem uhradil 11 splátek po 1 298 Kč, tj. celkem 14 278 Kč. Na opakované upomínky žalovaný nereagoval, pročež žalobkyně úvěr zesplatnila a žalovaného vyzvala k úhradě dluhu. Žalobkyně posoudila schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet pravidelné splátky spotřebitelského úvěru dle podepsaného Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Žalobkyně si pro účely úvěrové smlouvy a posouzení úvěruschopnosti spotřebitele (žalovaného) vyžádala od spotřebitele oboustrannou kopii občanského průkazu, tři výplatní pásky a výpis z bankovního účtu spotřebitele. Dále posoudila schopnost spotřebitele splácet podle výpisu z insolvenčního rejstříku, výpisu z centrální evidence exekucí výpisu z databáze neplatných dokladů a výpisu z registru SOLUS, a dospěla k závěru, že ke dni poskytnutí úvěru neexistovala důvodná pochybnost, žalovaný nebude úvěr splácet.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci usnesením ze dne 29. 1. 2025 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle § 115a občanského soudního řádu (dále i jen o.s.ř.) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byli současně poučen, že nevyjádří-li se do 5 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. jejich souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dne 17. 2. 2025, přičemž však se žalovaný k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas v žalobě.4. Z listiny nazvané Smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, s datem 29. 11. 2022 včetně příloh, jakož i předsmluvními informacemi ke spotřebitelskému úvěru, je v řízení prokázáno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 30 000 Kč, z čehož částka 24 000 Kč měla být vyplacena na účet žalovaného č. , č. účtu, , částka 6 000 Kč měla být započtena na náklady poskytovatele specifikované ve Smlouvě. Smlouva obsahuje posouzení úvěruschopnosti žalovaného, prohlášením žalovaného o jeho oprávněnosti a schopnosti plnit závazky ze smlouvy, dále prohlášení žalobkyně o posouzení úvěruschopnosti žalovaného na základě uvedených prohlášení žalovaného a jím předané dokumentace v podobě kopie občanského průkazu a řidičského průkazu, a 1 výpisu z jeho účtu č. , č. účtu, za období 11/2022, třech výplatních pásků žalovaného za období 8-10/2022, informací z databází a jiných zdrojů, a to výpisu z insolvenčního rejstříku, registru SOLUS a Centrální evidence exekucí. Úvěr byl sjednán na dobu určitou v délce 72 měsíců a byl splatný včetně úroků a poplatků v pravidelných měsíčních splátkách po 1 298 Kč. Podle Smlouvy žalobkyně je oprávněna zesplatnit jistinu úvěru, pokud žalovaný ani po dvou upomínkách neuhradí celou dlužnou částku. Z detailu pohybu – okamžitá příchozí platba na účtu žalobkyně č. , č. účtu, , z účtu č. , č. účtu, s názvem , Jméno žalovaného, , je dále zjištěno, že dne 29. 11. 2022 přišla na její účet z účtu žalovaného platba ve výši 1 Kč; z detailů pohybu na účtu žalobkyně č. , č. účtu, ze dne 19. 12. 2022 je pak dále prokázáno, že banka poukázala na účet žalovaného dne 19. 12. 2022 částku 24 000 Kč. Dopisy žalobkyně ze dne 20. 12. 2023 a 5. 1. 2024, je v řízení dále prokázáno, že žalovaný byl opakovaně upomenut k úhradě splátky splatné dne 15. 12. 2023 a současně byl upozorněn, že je povinen hradit další náklady. Dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne 21. 5. 2024, včetně kopie podacího lístku, je pak prokázáno, že tento oznámil žalovanému zesplatnění pohledávky z úvěrové smlouvy a žalovaný byl vyzván k úhradě tohoto dluhu.5. Výsledkem lustrace žalovaného v registru SOLUS, centrální evidenci exekucí, výpisem z insolvenčního rejstříku, kopií občanského průkazu žalovaného, kopií řidičského průkazu žalovaného, kopií daňového přiznání žalovaného, jakož i potvrzením banky o vedení běžného účtu žalovaného č. , č. účtu, za 1 měsíc je dále prokázáno, že žalobkyně si před poskytnutím úvěru žalovanému ověřila, že tento neprochází ani nikdy neprocházel insolvencí, v rejstříku SOLUS nemá žádné negativní záznamy, podniká, žádné konkrétní pravidelné měsíční výdaje žalovaného nebyly ověřovány.6. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností učinil soud skutkový závěr, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 29. 11. 2022 uzavřena smlouva o úvěru číslo , hodnota, , na základě které měla žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, žalovaný se zavázal uhradit žalobkyni úvěr včetně úroků a poplatků v 72 splátkách po 1 298 Kč měsíčně. Při sjednávání úvěrové smlouvy přitom žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet jednak prohlášením samotného žalovaného, 3 výplatními pásky, potvrzením o vedení jeho bankovního účtu za jeden měsíc, jednak tím, že ověřila, že žalovaný ke dni uzavření předmětné úvěrové smlouvy neprochází registrem insolvenčních dlužníků ani v registru SOLUS nemá žádný záznam, pravidelné měsíční výdaje neověřovala vůbec. Žalobkyně svůj závazek částečně splnila, když prokázala, že žalovanému dne 19. 12. 2022 na jeho účet poukázala částku 24 000 Kč. Žalovaný celkem zaplatil 11 splátek v celkové výši 14 278 Kč a dále za ověřovací poplatek 1 Kč, tedy celkem 14 279 Kč. Žalobkyně využila svého práva a úvěr pro neplacení splátek zesplatnila, což bylo žalovanému oznámeno.7. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Podle výše citovaného ustanovení zákona a s odkazem na Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, se soud nejprve zabýval otázkou platnosti předmětné spotřebitelské smlouvy, kdy byla žalobkyně jako věřitel před uzavřením smlouvy povinna s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného, jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Soud dospěl k závěru, že touto otázkou se žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy s odbornou péčí nezabývala, když vycházela pouze z prohlášení dlužníka o svých příjmech a výdajích bez prokázání a doložení těchto údajů, zejména ve vztahu k jeho výdajům na bydlení a další úvěry, což nepostačí ke splnění podmínky odborné péče. Soud odkazuje na závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015(zejména bod 26.), že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit posky