16 C 165/2025-36 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Osvojitel se podaným návrhem, se kterým vyslovila souhlas jak osvojenka, tak manželka osvojitele, která je zároveň matkou osvojenky, domáhal, aby se stal osvojitelem osvojenky a byl do jejího rodného listu zapsán jako její otce. V návrhu uvedl, že mezi osvojenkou a jejím biologickým otcem není žádný osobní ani citový vztah, biologický otec se o osvojenku nikdy nezajímal, nepodílel se na její výchově. Hluboký a citový vztah si osvojenka vytvořila k osvojiteli, kterého považuje za svého skutečného otce.2. Na základě provedeného dokazování u jednání soud zjistil tento skutkový stav věci. Osvojenka se narodila dne , Datum narození osvojence, a je dítětem , Jméno zmocněnce, , nar. , rok, , a , jméno FO, , nar. , rok, , (rodný list osvojenky). Osvojitel je manželem matky osvojenky od , datum, (oddací list). Osvojenka je svobodná, nemá žádné děti. Osvojitel se s osvojenkou setkal poprvé v době, kdy měla cca 2,5 roků a v podstatě od té doby nahradil jejího biologického otce, považuje ji za svou dceru, podílel se na její výchově a výživě. Osvojenka považuje osvojitele za svého otce, rodiče osvojitele považuje za své prarodiče a tito ji považují za svou vnučku. Biologický otec není s osvojenkou vůbec v kontaktu (výslech osvojitele, výslech matky osvojenky). Biologický otec , jméno FO, v rámci svého výslechu uvedl, že souhlasí, aby si osvojitel osvojenku osvojil, nemá k dceři žádný vztah, nevnímá ji jako dceru, telefonický ani osobní kontakt mezi nimi nikdy neprobíhal. Nic o ní neví.3. Podle § 794 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) osvojením se rozumí přijetí cizí osoby za vlastní.4. Podle § 795 o. z. předpokladem osvojení je takový vztah mezi osvojitelem a osvojencem, jaký je mezi rodičem a dítětem, nebo že tu jsou alespoň základy takového vztahu. Osvojení nezletilého musí být v souladu s jeho zájmy.5. Podle § 846 o. z. zletilého lze osvojit, není-li to v rozporu s dobrými mravy.6. Podle § 847 odst. 1 o. z. zletilého lze osvojit, jestliže a) přirozený sourozenec osvojovaného byl osvojen týmž osvojitelem, b) v době podání návrhu na osvojení byl osvojovaný nezletilý, c) osvojitel pečoval o osvojovaného jako o vlastního již v době jeho nezletilosti nebo d) osvojitel hodlá osvojit dítě svého manžela. Podle odst. 2 tohoto zákonného ustanovení zletilého nelze osvojit, jestliže by to bylo v rozporu s odůvodněným zájmem jeho pokrevních rodičů.7. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po právní stránce a dospěl k závěru, že návrh byl podán důvodně a lze mu vyhovět. Osvojení zletilého je specifický právní institut upravený ve výše citovaných zákonných ustanoveních. S ohledem na charakter podaného návrhu bylo v řízení žádáno, aby soud rozhodl o osvojení zletilého, které bude obdobou osvojení nezletilého. Zákon definuje zejména taxativní a zároveň alternativní výčet situací, kdy je toto osvojení přípustné, charakteristické je, že se jedná o situace, kdy se osvojovaný nachází ve věku blízkém věku nezletilého nebo již existují sociální vazby mezi osvojencem a osvojitelem jako rodičem a dítětem či existuje vysoká pravděpodobnost brzkého vytvoření takových vazeb. V daném případě pak s ohledem na provedené dokazování bylo postaveno na jisto, že jsou splněny podmínky pro toto osvojení stanovené v § 847 odst. 1 v písm. c) a d) o. z., když jednak osvojitel o osvojenku pečoval dlouhodobě, a to od jejích 2,5 let, a poskytoval jí péči takové kvality, která odpovídala péči rodiče o vlastní dítě, stejně tak se podílel na její výživě, kterou zcela suploval povinnosti jejího biologického otce, který se o svou dceru nikterak nezajímal. Z tohoto důvodu jej také osvojenka považuje za svého jediného otce. Podle dostupné literatury se na péči o osvojovaného jako o vlastní dítě usuzuje právě zejména tehdy, pokud se nejedná o krátkodobou, nahodilou nebo přechodnou péči, naopak péče se projevuje, stejně jak bylo v řízení v tomto konkrétním případě zjištěno, tak, že se osvojitel věnuje všem nebo většině činností, které se s péčí a výchovou dítěte rodičem pojí, tedy i s péčí materiální, např. sdílením místa a nákladů společné domácnosti a částečně i výživy, a také v ostatních oblastech, jako je výchova, vzdělávání, společné volnočasové aktivity, péče o zdraví dítěte apod. Z uvedeného vyplývá, že byla splněna podmínka, že osvojitel pečoval o osvojenku již v době její nezletilosti a zároveň hodlá osvojit dceru své manželky.8. Soud má rozhodně za to, že osvojení není v rozporu s odůvodněnými zájmy rodičů osvojenky. Matka osvojenky a manželka osvojitele s tímto osvojením vyjádřila svůj souhlas a v rámci svého výslechu potvrdila, že mezi účastníky je vytvořen vztah jako mezi rodičem a dítětem. Pokud pak jde o biologického otce osvojenky, ten taktéž s osvojením osvojitelem souhlasil, když k osvojence nemá žádný vztah a jako svou dceru ji ani nevnímá. Soud tedy neshledal ani žádné skutečnosti, pro které by osvojení odporovalo dobrým mravům.9. Pokud jde o výrok II. rozsudku, tento má oporu v ustanovení § 797 o. z., dle kterého se na základě rozhodnutí soudu o osvojení osvojitel, zapíše do matriky jako rodič (otec) osvojenky namísto biologického otce osvojenky.10. Ve výroku III. soud rozhodl podle § 852 o. z. o tom, že osvojení, které je obdobou osvojení nezletilého, má právní následky pro osvojenku i pro její potomky, kteří se narodí později.11. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s § 1 odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízení soudních, ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném řízení, které je možno zahájit toliko na návrh, měl osvojitel jako navrhovatel v řízení plný úspěch, procesní strany se však práva na náhradu nákladů řízení vzdaly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.