ECLI: ECLI:CZ:OSFM:2025:8.C.35.2025.1 Datum: 2025-03-20 Předmět: o 141 616,12 Kč s příslušenstvím Ustanovení: ["§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 419 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2395 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 86 z. č. 257/2016 Sb.", "§ 87 z. č. 257/2016 Sb."] ["smlouva o zápůjčce""peněžité plnění"]
O co šlo: o 141 616,12 Kč s příslušenstvím (["§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 419 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2395 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 86 z. č. 257/2016 Sb.", "§ 87 z. č. 257/2016 Sb."])
1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 141 616,12 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 165,90 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 9 574,82 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 141 117,12 Kč ve výši 14,75 % od 15. 5. 2024 do zaplacení, úroku ve výši 12,9 % ročně z částky 141 117,12 Kč od 15. 5. 2024 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, ., dne , datum, smlouvu o úvěru, jejíž součástí jsou smluvní podmínky, na základě, které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 152 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto půjčku vrátit včetně sjednaného úroku ve výši 12,90 % ročně ve sjednaných 120-ti měsíčních splátkách po 2 261 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas a uhradil celkem 34 115,90 Kč. Dluží na jistině částku 141 117,12 Kč a na dlužných poplatcích 499 Kč. Úvěruschopnost žalovaného zkoumal právní předchůdce žalobkyně tak, že vycházel z údajů uvedených v žádosti o úvěr a přihlédl ke statistickým podkladům, údajům z rejstříku úvěrových registrů a kontroloval veřejné databáze. Příjem žalovaného byl ověřen využitím komplexního statistického nástroje a podle vyhodnocení byl žalovaný schopen úvěr splácet. Právní předchůdce žalobkyně postoupil tuto svoji pohledávku za žalovaným společnosti , Anonymizováno, a tato společnost postoupila tutéž pohledávku žalobkyni smlouvou ze dne 7. 6. 2024, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný dlužnou částku neuhradil přes upomínku učiněnou před podáním žaloby.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval.3. Z listin předložených žalobkyní, a to žádosti o úvěr, smlouvy o RePůjčce ze dne , datum, včetně standartních informací k poskytovanému úvěru, platební historií úvěru, oznámení o prohlášení úvěru za splatný z 14. 3. 2024, protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta, výpisu z účtu žalovaného č. , č. účtu, za dobu od 4. 6. 2022 do 1. 11. 2022 a předžalobní výzvy k úhradě ze dne 15. 7. 2024, byl zjištěn skutkový stav, dle kterého právní předchůdce žalobkyně , právnická osoba, . a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru, dle které poskytla uvedená banka žalovanému peněžní prostředky ve výši 152 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto jistinu, navýšenou o úrok ve výši 12,90 % ročně a administrativní poplatky v pravidelných měsíčních splátkách po 2 261 Kč. Žalovaný uhradil celkem 34 115,90 Kč, poté své závazky přestal plnit a úvěr byl zesplatněn k 14. 3. 2024. Úvěruschopnost žalovaného byl zkoumána na základě údajů uvedených v žádosti žalovaného o úvěr, kde žalovaný uvedl, že jako podnikatel dosahuje příjmu 60 000 Kč a jeho výdaje na bydlení, živobytí a ostatní náklady činí měsíčně celkem 19 500 Kč. Tvrzený příjem ani výdaje nebyly ničím ověřovány a z výpisu z účtu žalovaného za výše uvedené období přitom vyplývá, že jeho příjmy (kromě půjček) nikdy ani vzdáleně nedosahovaly 60 000 Kč a jeho výdaje vždy odpovídaly příjmům, což mělo za následek konečný měsíční zůstatek na účtu za výši uvedených pět měsíců v částkách od 25 Kč do 105 Kč.4. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalovanému jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla právním předchůdcem žalobkyně jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka ve výši 152 000 Kč ve formě zápůjčky, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o úvěru, kterou upravuje ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a § 87 tohoto zákona.5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.7. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.8. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Dle tvrzení žalobkyně zkoumal její právní předchůdce před uzavřením smlouvy schopnost žalované úvěr splácet, a to dotazem na její příjmy, výdaje a dosavadní závazky, které však (kromě závazků) nebyly ničím ověřovány a byly vyhodnoceny matematickým modelem. Z toho je patrno, že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy nezkoumal úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopnosti spotřebitele úvěr splácet a vyvození důsledků z něj vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Tím porušil ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru uzavřená s žalovaným neplatná.9. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany (případně jejich právní nástupci) musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty ZoSÚ, podle kterého je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu, při zohlednění jejího dosavadního plnění. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl dle smlouvy žalovanému peněžní prostředky ve výši 152 000 Kč. Žalovaný dosud vrátil částku 34 115,90 Kč, a proto je povinen žalobkyni vrátit 117 884,10 Kč. Protože sedmidenní lhůta k zaplacení dluhu, stanovená v předžalobní výzvě z 15. 7. 2024, odeslané téhož dne uplynula 25. 7. 2024, dostal se žalovaný do prodlení se svým dluhem dne 26. 7. 2024 a od tohoto dne je dle § 1970 OZ povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení ve výši 14,75 % ročně. Na základě uvedeného soud žalobě částečně vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku a ve zbývající části žalobu jako nedůvodnou zamítnul.10. Protože byla žalobkyně ve sporu úspěšnější, přiznal jí soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení ve výši rozdílu mezi jejím procesním úspěchem a neúspěchem (77 % - 23 %), tj. v rozsahu 54 % celkových nákladů. Tyto náklady tvořila odměna advokáta dle vyhl. č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby po 6 780 Kč a tři režijní paušály po 300 Kč, což po navýšení o DPH a zaplacený soudní poplatek 5 665 Kč činí celkem 31 365,40 Kč. 54 % z této částky představuje 16 937 Kč.