8 C 45/2025-36 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 23 350 Kč a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 13. 7. 2024 do zaplacení z částky 15 000 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s žalobkyní za použití prostředků na dálku smlouvu o úvěru, na základě, které poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr, navýšený o poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 5 320 Kč vrátit do 12. 7. 2024. Před poskytnutím úvěru byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází EUCB a CRIF, dále žalobkyně vycházela z výpisu z účtu žalovaného a nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalovaného. Předmětem žaloby je i smluvní pokuta v důsledku prodlení žalovaného s úhradou úvěru ve výši 3 030 Kč. Žalovaný na úvěr ničeho neuhradil přes upomínku učiněnou před podáním žaloby.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval.3. Soud z listin předložených žalobkyní a to žádostí o poskytnutí úvěru, smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , výpisu z účtu žalovaného č. , hodnota, za měsíce březen až květen 2024, výpisu z registru platebních informací a předžalobní výzvy z 20. 12. 2024 zjistil skutkový stav, dle kterého žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , dle které žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto jistinu do 21 dnů navýšenou o poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 5 320 Kč. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána z jeho účtu, vedeného u , Anonymizováno, .. Žalovaný neuhradil na dluh ničeho. Předžalobní upomínkou ze 20. 12. 2024 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu do sedmi dnů od doručení výzvy.4. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalovanému jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla právním předchůdcem žalobkyně jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka ve výši 15 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jedná o úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu, kterou upravuje ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a 87 tohoto zákona.5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.7. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.8. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Dle tvrzení žalobkyně, zkoumala před uzavřením smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet pouze lustrací z příslušných registrů a z výpisu z účtu žalovaného, tedy neověřoval příjmy a výdaje žalovaného jinak, než pouze porovnáním příchozích a odchozích úhrad z jednoho bankovního účtu žalovaného. Z výpisu z tohoto účtu je však možno zjistit, že v posledních třech měsících před poskytnutím úvěru měl žalovaný vysoké příjmy od , Anonymizováno, . v průměru okolo 150 000 Kč měsíčně, avšak jeho výdaje byly v zásadě stejné jako příjmy a konečný stav účtu každý měsíc vykazoval v podstatě nulový zůstatek a z registru platebních informací bylo možno zjistit, že žalovaný má z dosud uzavřených kontraktů po splatnosti 44 140 Kč. Z toho je patrno, že žalobkyně před uzavřením smlouvy nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopnosti spotřebitele úvěr splácet a vyvození důsledků z něj vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Protože žalobkyně neposuzovala řádně úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, porušil tím ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru uzavřená s žalovaným neplatná.9. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, tedy žalovaný je povinen vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu při zohlednění případného plnění žalované z neplatné smlouvy. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla dle smlouvy žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný je nevrátil ani z části. Proto je povinen žalobkyni zaplatit částku 15 000 Kč. Žalovaný byl vyzván k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 20. 12. 2024, který by byl doručen při řádném chodu doručování nejpozději 24. 12. 2024, tedy lhůta 7 dnů uplynula 31. 12. 2024 a žalovaný se proto dostal do prodlení s vrácením dlužné částky následujícího dne. Dle § 1970 občanského zákoníku je povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky ve výši 12,75 % ročně od 1. 1. 2025 do zaplacení. S ohledem na výše uvedené soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.).10. Protože žalobkyně byla ve sporu úspěšnější a neúspěšná byla v rozsahu 36 %, přiznal jí soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. právo na náhradu nákladů v rozsahu rozdílu mezi procesním úspěchem a neúspěchem, tj. v rozsahu 28 %. Celkové náklady představují odměnu advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. za dva úkony právní služby učiněné v roce 2024 po 300 Kč (§ 14b), dva režijní paušály po 100 Kč, jeden úkon učiněný v roce 2025 po 400 Kč, jeden režijní paušál 150 Kč, což po zvýšení o DPH a připočtení soudního poplatku 1 168 Kč činí celkem 2 801,50 Kč. 28 % těchto nákladů činí 784 Kč.11. Protože ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz a žalobkyně zaplatila na soudním poplatku 934 Kč, byla žalobkyně vyzvána k doplatku soudního poplatku ve výši 234 Kč.