ECLI: ECLI:CZ:OSFM:2025:8.C.84.2025.1 Datum: 2025-05-06 Předmět: o 53 500 Kč s příslušenstvím Ustanovení: ["§ 576 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 580 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1970 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2395 z. č. 89/2012 Sb."] ["peněžité plnění""smlouva o úvěru"]
O co šlo: o 53 500 Kč s příslušenstvím (["§ 576 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 580 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1970 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2395 z. č. 89/2012 Sb."])
1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalované zaplacení částky 53 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 25. 8. 2024 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s žalobkyní dne , datum, smlouvu o podnikatelském úvěru, jejíž součástí jsou smluvní podmínky, na základě, které poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr vrátit včetně sjednaného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 21 000 Kč do 24. 8. 2024 v pěti splátkách. Žalovaná v době do splatnosti poslední splátky byla v prodlení s úhradou pěti splátek a dle čl. 8.1. smlouvy je povinna uhradit v důsledku prodlení jednotlivé splátky 500 Kč, při prodlení pěti splátek celkem 2 500 Kč. Žalovaná dlužnou částku sestávající z nesplacené jistiny ve výši 30 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 2 500 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 21 000 Kč neuhradila přes upomínku učiněnou před podáním žaloby.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, a protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval.3. Z předložených listin, a to smlouvy o podnikatelském úvěru ze dne , datum, , výzvy k plnění ze dne 4. 2. 2025 včetně podacího lístku, potvrzení o provedené platbě ze dne 16. 6. 2024, sdělení , Anonymizováno, . ze dne 1. 4. 2025 včetně výpisu z účtu žalované byl zjištěn skutkový stav, dle kterého žalobkyně uzavřela s žalovanou dne , datum, smlouvu o podnikatelském úvěru a na základě této smlouvy žalobkyně žalované poskytla částku ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit celkovou částku ve výši 51 000 Kč v pěti splátkách po 10 200 Kč za dobu od 29. 6. 2024 (první splátka) do 24. 8. 2024 (poslední splátka). V případě prodlení žalované s jakoukoliv jednotlivou splátkou byla žalovaná dle čl. VIII. odst. 8.1. povinna uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 500 Kč. Žalovaná svůj závazek neplnila a nesplatila ničeho. Výzvou ze dne 4. 2. 2025 žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky do tří dnů. Přes tuto výzvu žalovaná neuhradila žalobkyni na žalovanou částku ničeho.4. Na smlouvu o úvěru je nutno aplikovat ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku a v souladu se zjištěními, která jsou konstatována ve výše uvedeném skutkovém stavu, je možno učinit závěr, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu výše uvedeného ustanovení občanského zákoníku.5. Soud se dále zabýval otázkou platnosti ujednání o tzv. poplatcích za poskytnutí úvěru v celkové výši 21 000 Kč. S ohledem na tuto výši poplatků, jistinu a splatnost závazku (69 dnů) odpovídá výše poplatků ročnímu úroku v rozsahu 365 %. Dle závěru soudu poplatek neměl jinou funkci, než funkci odměny sjednané za poskytnutí peněžních prostředků a plnil tedy funkci úroků z předmětné půjčky. Proto je nutno tento poplatek po právní stránce posoudit jako sjednaný úrok za poskytnutí úvěru.6. Skutečnost, že předmětný poplatek plnil funkci úroků z poskytnutého úvěru, musela být zřejmá rovněž žalované, která smlouvu uzavírala, neboť tuto smlouvu uzavírala s podnikatelem, který v době uzavření smlouvy fyzickým osobám poskytoval úvěry z vlastních zdrojů, přičemž je zřejmé, že tento podnikatel byl založen za účelem dosažení zisku, který, aniž by byl sjednán úrok za přenechání vypůjčených prostředků (či jiná odměna), by jinak z předmětného případu generován nebyl. Jak je uvedeno výše, s ohledem na dobu splatnosti půjčky odpovídá výše poplatku ročnímu úroku 365 % jistiny, což je odměna nepřiměřeně vysoká, přesahující téměř 20x průměrnou odměnu bank za jimi poskytované úvěry. Za této situace je nutno posoudit takto sjednaný úrok pro jeho nepřiměřenou výši jako úrok sjednaný v rozporu s dobrými mravy, a proto je toto ujednání podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku absolutně neplatné a žalobkyni právo na úhradu poplatku ve výši 21 000 Kč nevzniklo.7. Soud se dále zabýval otázkou, zda neplatnost tohoto ujednání znamená neplatnost celé smlouvy o úvěru, či pouze část týkající se poplatků.8. Dle § 576 občanského zákoníku, týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Jak je uvedeno výše, žalobkyně jako podnikatel byla založena za účelem dosahování zisku, přičemž v době uzavření smlouvy o úvěru se zabývala půjčováním peněz fyzickým osobám z vlastních zdrojů a je zřejmé, že smluvní strany by bez ujednání o úroku (odměně za poskytování peněz) smlouvu o úvěru neuzavřely, přičemž tyto okolnosti musely být zřejmé i žalované. Na základě toho učinil soud závěr, že v tomto konkrétním případě částečná neplatnost ujednání o úrocích (tzv. poplatcích), která je jinak obecně oddělitelná od zbytku smlouvy, způsobuje absolutní neplatnost celé smlouvy o úvěru, neboť oddělením této části právního jednání od smlouvy brání okolnosti, za nichž k uzavření smlouvy došlo.9. S ohledem na výše uvedenou absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, k níž soud přihlédl bez návrhu, vznikla oběma smluvním stranám povinnost vrátit druhému vše, co podle této neplatné smlouvy dostal. Žalovaná obdržela finanční prostředky ve výši 30 000 Kč a žalobkyni nevrátila ničeho. Je proto povinna vrátit žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení částku 30 000 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky dopisem ze dne 4. 2. 2025, který byl žalované téhož dne doručován prostřednictvím České pošty, s.p., dle něhož měl být dluh uhrazen do tří dnů. Při řádném běhu událostí by byl tento dopis doručen do sféry dispozice žalované do tří dnů od odeslání, následně plynula žalované třídenní lhůta stanovená k zaplacení, která uplynula dne 10. 2. 2025. Od 11. 2. 2025 je proto žalovaná v prodlení se zaplacením částky 30 000 Kč a dle § 1970 občanského zákoníku jej soud zavázal zaplatit žalobkyni z této částky i úroky z prodlení, které dle prováděcího předpisu činí 12 % ročně. Z výše uvedeného odůvodnění vyplývá, že ve zbývající části byl nárok uplatněný ze smlouvy o úvěru ze dne 16. 6. 2024 nedůvodný, a proto jej soud zamítnul.10. Protože procesní úspěch každého z účastníků je v zásadě stejný, rozhodl soud dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.11. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, proto byla žalobkyně vyzvána k doplatku soudního poplatku ve výši 535 Kč.