9 C 101/2025-17 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované (dále jen „žalovaný“) zaplacení částky ve výši 23 239,68 Kč s příslušenstvím, a to na podkladě smlouvy, kterou se žalovaným uzavřela její právní předchůdkyně. Společnost , právnická osoba, s žalovaným dne , datum, uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , jejíž nedílnou součástí byly smluvní podmínky otištěné na zadní straně smlouvy, na podkladě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 20 000 Kč a žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku vrátit spolu s částkou 28 285 Kč, a to v 21 měsíčních splátkách po 2 300 Kč, čemuž žalovaný nedostál, jelikož nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední platbu provedl dne , datum, a do postoupení pohledávky uhradil pouze částku 23 520 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno písemně dopisem. Od tohoto data do sepisu žaloby žalovaný ještě uhradil 1 220 Kč. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení celkové dlužné částky 23 239,68 Kč, sestávající se z dlužné jistiny 8 439,72 Kč a dlužného poplatku 14 799,96 Kč, kapitalizovaných úroků 668,05 Kč (úrok 14,75 % ročně počítaný z dlužné jistiny od , datum, do data postoupení), kapitalizovaných úroků z prodlení 931,89 Kč (úrok 15 % ročně z dlužné jistiny od , datum, , tj. od marného uplynutí měsíční lhůty po úhradě poslední splátky do data postoupení), úroku ve výši 14,75 % ročně z dlužné jistiny od , datum, do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z dlužné jistiny od , datum, do zaplacení. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila při uzavírání smlouvy úvěruschopnost žalovaného, tak, že informace získané od žalovaného, který byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu předžalobní upomínkou, přesto však žalovaný dlužnou částku nezaplatil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci usnesením ze dne , datum, vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a přitom žalovaného poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dne , datum, . Žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již žalobě.3. Soud vycházel z listin předložených žalobkyní a dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Písemnou dohodou označenou jako Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, poskytla společnost , právnická osoba, žalovanému v hotovosti při podpisu dohody částku 20 000 Kč. Žalovaný se naproti tomu zavázal jmenované společnosti vrátit částku celkem 48 285 Kč, z toho 20 000 Kč jako půjčené finanční prostředky a dále 24 946 Kč jako poplatek a 3 339 Kč jako pojištění. Uvedenou částku se žalovaný zavázal zaplatit v 21 měsíčních splátkách po 2 300 Kč. Před sjednáním dohody společnost , právnická osoba, zkoumala schopnost žalovaného splácet dohodnuté splátky tak, že s žalovaným vyplnila prohlášení do zákaznické karty ohledně jeho osobních, příjmových a výdajových poměrů, podle nichž žalovaný bydlel v nájmu, byl rozvedený, měl středoškolské vzdělání. Žalovaný uved, že pracuje jako doručovatel s čistým měsíční příjem činí 21 947 Kč a dále, že domácnost má další blíže neurčené příjmy 3 000 Kč. Příjmy si předchůdkyně žalobkyně měla ověřit z pracovní smlouvy a jedné výplatní pásky za květen , rok, . Výdaje žalovaný vyčíslil na celkem 7 000 Kč s tím, že ještě k tomu splácí další splátky 3 500 Kč. Výdaje si dle karty předchůdkyně žalobkyně neověřila ničím, když v kartě je kolonka pouze na ověření příjmu žadatele. Z těchto všech údajů právní předchůdkyně žalobkyně usoudila, že žalovaný je schopen poskytnuté finanční prostředky splácet a finanční prostředky mu poskytla. Žalovaný na svůj závazek uhradil celkem částku 20 947,68 Kč (jak vyplývá z listiny Tabulka umoření), poslední splátku zaslal , datum, . Společnost , právnická osoba, následně dne , datum, prodala žalobkyni pohledávku za žalovaným za sjednanou úplatu a tuto skutečnost oznámila žalovanému dopisem ze dne , datum, . Žalobkyně před podáním žaloby opět vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky dopisem, který dala do poštovní přepravy dne , datum, .4. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na základě které byly žalovanému poskytnuty prostředky ve výši 20 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalovanému při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i ZSU, jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 2 ZSU).5. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalované, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018.6. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Předně žalobkyně předložila soudu k prokázání svých tvrzení pouze a jen zákaznickou kartu klienta, do které se zaznamenávají údaje sdělené klientem a v sekci dokumenty se zaškrtnou ty listiny, které měl poskytoval k ověření k dispozici. Nicméně i dle této zákaznické karty měla k dispozici pouze jednu výplatní pásku za měsíc květen , rok, a pracovní smlouvu, které rozhodně k řádnému zkoumání úvěruschopnosti posloužit nemohla, a to ani stran příjmové stránky, když se nejedná o doklad o příjmech za dostatečně dlouhé období předcházející uzavření smlouvy. Předchůdkyně žalobkyně zcela rezignovala na jakékoliv ověření výdajů žalovaného, což vyplývá ze samotné karty zákazníka, nahlédnutí do bankovních a nebankovních registrů pak není v žádném případě dostačující, stejně tak nejsou dostačující ani obecné statistiky. Dlužno dodat, že osoba bydlící v nájmu nemůže mít bez dalšího výdaje pouze 7 000 Kč (nepřiměřeně nízká částka, např. životní minimum v době uzavírání smlouvy činilo 4 620 Kč). Posouzení úvěruschopnosti žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr proto nebylo dostatečné a správné, proto právní předchůdkyně žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit smlouvu o zápůjčce