9 C 256/2024-16 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 72 584,23 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, ., uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal na svůj účet úvěr v konečné výši 73 084,23 Kč, který se zavázal vrátit nejpozději do , datum, , což neučinil, a to ani poté, co byl k úhradě dluhu upomínán původní věřitelkou, tak zástupcem žalobkyně upomínkou odeslanou dne , datum, . K uzavření smlouvy došlo prostřednictvím webových stránek, na základě žádosti žalovaného, který si zde zvolil parametry požadované smlouvy. Následně předchůdkyně žalobkyně po posouzení úvěruschopnosti žalovaného schválila uzavření smlouvy, zaslala žalovanému konkrétní návrh znění smlouvy.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. S ohledem na neúplná a rozporná tvrzení žalobkyně, soud vyzval jejího zástupce k doplnění tvrzení stran způsobu uzavření smlouvy a prokázání poskytnutí finančních prostředků, nicméně na tuto výzvu žalobkyně nijak nereagovala. S ohledem na uvedené soud ve věci nařídil jednání, ke kterému se nikdo nedostavil. Protože předvolání bylo jak zástupci žalobkyně, tak žalovanému řádně doručeno, zástupce žalobkyně se z jednání řádně omluvil, žalovaný ničeho nesdělil, soud ve věci jednal v nepřítomnosti účastníků a zástupce žalobkyně.3. V průběhu jednání soud provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní zjistil následující. Žalobkyně soudu předložila listinu nazvanou Úvěrová smlouva vztahující se na klienty s trvalým bydlištěm v České republice uzavřená s klientem dne , datum, , která sice jako klienta uvádí žalovaného, nicméně listina neobsahuje žádnou formu podpisu ani jedné ze stran, tudíž z ní v žádném případě nevyplývá, že by se předchůdkyně žalobkyně a žalovaný na čemkoliv, co je tvrzeno v žalobě, dohodli. Zároveň v této listině není uvedeno žádné číslo účtu klienta, resp. žalovaného. Dále žalobkyně předložila listinu s transakcemi (nazvána invoice), ze které v rozporu s jejími tvrzeními, kdy uvedla, že žalovaná částka byla zaslána žalovanému na jeho účet, vyplývá, že byl proveden „výběr“, a to navíc nikoliv v částce 73 084,23 Kč, ale pouze ve výši celkem 50 000 Kč. Stejné údaje vyplývají i z listiny napsané v anglickém jazyce, kde však také není zřejmé, kdo provedl výběr (withdrawal). Z listiny loan application info pak sice vyplývá, že žalovaný zde měl označit číslo svého účtu, nicméně z ostatních listin v žádném případě nevyplývá, že by jakékoliv finanční prostředky byly na tento účet zasílány, neboť „faktury“ a anglické poznámky o výběrech v žádném případě nedokládají, že uvedeného dne byla provedena transakce z účtu předchůdkyně žalobkyně na účet žalovaného. Pokud žalobkyně navrhla, aby si soud zjistil, kdo byl majitelem a disponentem účtu, který měl žalovaný uvést dle listiny Loan application info, pak by toto zjištění nevedlo k prokázání toho, že finanční prostředky byly žalovanému skutečně poskytnuty, neboť k tomuto žalobkyně neoznačila žádné důkazy, případně předložila faktury, které samy o sobě zaslání prostředků nedokládají. Nelze navíc odhlédnout od toho, že údaje v posledně jmenované listině byly zadávány zjevně , datum, , tedy dávno poté, co podle tvrzení žalobkyně měla být mezi stranami uzavřena dohoda s datem , datum, . Žalobkyně ani její zástupce se k nařízenému jednání nedostavili, čímž se sami dobrovolně připravili o možnost být ze strany soudu poučeni o možnosti doplnit tvrzení a případně označit důkazy k prokázání tvrzených skutečností. K tomu soud znovu upozorňuje, že zástupce žalobkyně byl již před jednáním vyzván k doplnění tvrzení a označení důkazů, z čehož mohlo být jemu i žalobkyni zřejmé, že soud nemá nárok uplatněný žalobou za doložený a je třeba se k případnému jednání dostavit, nebo na výzvu soudu alespoň reagovat.4. V řízení tak bylo prokázáno pouze to, že společnost , právnická osoba, . dne , datum, prodala pohledávku za žalovaným za sjednanou úplatu a tuto skutečnost oznámila žalovanému dopisem ze dne , datum, a že stejného dne zaslal zástupce žalobkyně žalovanému výzvu k zaplacení dlužné částky s upozorněním, že v případě nezaplacení, bude věc po ukončení soudního řízení předána exekutorovi.5. Jelikož ze skutkových zjištění nevyplynulo, že by mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena jakákoliv smlouva a rovněž nebylo prokázáno, že by předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému jakoukoliv částku, nebylo možné věc posoudit ani podle ustanovení o bezdůvodném obohacení, a žaloba byla zamítnuta.6. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V projednávané věci měl úspěch žalovaný, který by tak měl právo na náhradu nákladů řízení, dle obsahu spisu však žalovanému žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení