9 C 260/2023-181 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 2 282 700 Kč představující nemajetkovou újmu, která jí měla vzniknout v souvislosti s trestním stíháním vedeným u Okresního soudu ve , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, , které pravomocně skončilo jejím zproštěním po 2 402 dnech, a dále zaplacení částky 240 000 Kč představující náhradu nemajetkové újmy způsobenou průtahy v uvedeném trestním řízení. Žalobkyni hrozil trest odnětí svobody rozmezí dvou až osmi let, což ji neúměrně zatěžovalo obavami a nejistotou, jak bude vypadat její budoucí život, byla proto pod neúměrným stresem. To se projevilo dokonce tak, že se nemohla ze zdravotních důvodů účastnit osmi soudních jednání ve dnech od , datum, do , datum, , trpěla nespavostí, depresemi, zhoršily se jí již existující zdravotní problémy jako např. diabetes, polyneuropatie, byla nucena podstoupit lékařská vyšetření na neurologii a kardiologii, zhoršily se jí potíže s tinitem, páteří, zazíváním, musela docházet na rehabilitace, užívala prášky proti nespavosti, ale také antidepresiva. Pokud vzpomíná na její trestní stíhání, prožívá stejné negativní emoce stále dokola. Nejcitelněji trpěla v oblasti soukromého života při vysvětlování svého trestního stíhání svým vnučkám, kterým bylo 16 a 6 let, vnučky nemohly pochopit co znamená zvlášť závažný́ zločin, divně se ni dívaly, a to těžce nesla. Také rodina a přátelé si neodpustili poznámky typu, jestli jí to stálo za to dávat se na politiku.2. Žalobkyně dále uvedla, že byla narušena její pověst a dobré jméno v celém městě i širokém okolí, kde žalobkyně bydlí od roku , rok, , byla známa jako radní statutárního města a nyní je vnímána jako někdo, kdo „svým zločineckým jednáním poškodil město“, neboť veřejnost vnímá trestní stíhání značně negativně. Žalobkyně také oddávala svatby a vítala občánky, kde se o jejím trestním stíhání často šuškalo, což pochopitelně neuniklo její pozornosti a bylo jí to krajně nepříjemné. Na žalobkyni ulpělo stigma trestně stíhaného člověka, kdy se na ní řada lidí nově dívá jako na člověka, jenž se dopustil trestného činu a jako na někoho, kdo pravděpodobně „zneužil svého postavení, aby způsobil městu škodu a jinému opatřil neoprávněný prospěch“ a „kolik si toho nahrabala“.3. Trestní stíhání zasáhlo do jejího politického života, a to tak, že zejména ovlivnilo její rozhodnutí opětovně nekandidovat do zastupitelstva města, ale i další působení ve veřejných funkcích. Od zveřejnění faktu, že došlo k zahájení trestního stíhání, bylo žalobkyni neustále a za každých okolností podsouváno, že přece trestně stíhaný politik by měl odstoupit ihned ze všech svých funkcí a opětovná kandidatura kamkoliv je vrchol arogance. Žalobkyně věřila, že se brzo ukáže, na čí straně je pravda, nicméně postupem času tuto víru ztratila, a proto své působení ve veřejném prostoru začala omezovat. Zastávala funkce v různých organizacích, např. byla členkou sociálně zdravotní komise, členkou kulturní komise města, přísedící u soudu, členkou dozorčí komise v společnosti , právnická osoba, . postupně se na tyto posty rozhodla znovu nekandidovat z důvodu výše uvedeného „zpochybnění“ jejího morálního kreditu, či již na ně nebyla zvolena, a to právě z důvodu trestního stíhání. Tím přišla o velkou část příjmu (cca 7-8 tisíc), což vedle jejího důchodu představovalo převážnou část příjmu. Žalobkyně byla zastupitelkou města (, rok, ) a radní města (, rok, ). Ve volbách do zastupitelstva obcí v roce , rok, skončila ze 40 kandidátů na 16. místě v počtu nejvíce hlasů, v roce , rok, skončila ze 43 kandidátů na 15. místě v počtu nejvíce hlasů. Opoziční kolegové žalobkyně, zastupitelé, dodnes neopomenou téměř v každém svém veřejném vystoupení nebo vyjádření zmínit, že žalobkyně spolu s kolegy z ČSSD jsou zločinci. Tato jejich vyjádření pochopitelně vždy nabývají na intenzitě v období voleb. Dalším zásahem byla medializace případu, na internetu lze vyhledat minimálně 3 články, které vyobrazují žalobkyni, jeden z nich dokonce uvádí její jméno. V dalších cca 30 článcích se lze dočíst, že byli stíhání radní města , adresa, , kdy bylo ve , adresa, a přilehlém okolí všeobecně známé, kdo oni radní jsou, případně byla tato informace dohledatelná během pár sekund. Kromě toho lze na sociálních sítích dohledat stovky diskuzí na toto téma. Také v televizi byla tato kauza součástí hlavních zpráv.4. Újmu žalobkyně shledávala také v tom, že byla vedena v databázi trestně stíhaných osob a odstranění této informace z registru police nelze právně ani technicky provést, neboť tento údaj prochází několika databázemi a bude zde zaznamenán po zbytek života. Kromě toho se musela podrobit odběru otisků a biologického materiálu a jeho vedení v Národní databázi DNA, kdy jí bylo vyhrožováno spoutáním a donucením k odběru otisků a biologického materiálu. Po zproštění obvinění mají být DNA profily, na žádost orgánů činných v trestním řízení, likvidovány, tento systém je však dlouhodobě nefunkční.5. K nároku za průtahy v trestním řízení žalobkyně uvedla, že průtahy byl značné, orgány činné v trestním řízení nevydaly svá rozhodnutí ve lhůtě stanovené zákonem, případně v přiměřené lhůtě. Trestní stíhání trvalo 6 let, 6 měsíců a 29 dní, což samo o sobě zakládá její nárok na zadostiučinění. Vyšetřování neskončilo nejpozději do 2 měsíců od zahájení trestního stíhání, ale až po víc než 7 měsících byla podána obžaloba. Soudce následně své rozsudky vyhotovil po více než 10 pracovních dnech v rozporu s trestním řádem, stejně tak průtahy činil krajský a Nejvyšší soud.6. Žalovaná se žalobou nesouhlasila a navrhovala ji zamítnout s tím, že žalobkyni již bylo žalovanou poskytnuto zadostiučinění, které odpovídá způsobenému zásahu a že k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení v této věci nedošlo. K nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení žalovaná uvedla, že otázky přiměřenosti délky řízení je nutno vždy zkoumat ve světle konkrétních okolností daného případu a pouze průtahy přičitatelné státu mohou vést ke konstatování překročení přiměřené lhůty. V předmětné věci bylo trestní stíhání proti žalobkyni zahájeno dne , datum, skončilo dne , datum, a celková délka trestního řízení činila 6 let a 6 měsíců. Předmětné řízení probíhalo dvakrát před soudem prvního stupně, dvakrát před soudem odvolacím a jednou před Nejvyšším soudem, procesně bylo Vrchním soudem v Olomouci rozhodováno o návrhu na odnětí věci z důvodu tvrzené podjatosti senátu odvolacího soudu. Věc byla složitá jak po skutkové, tak i právní náročnosti, které netkví v příčinách vycházejících z působení státu. V dané věci bylo třeba vypracovat znalecký posudek znaleckým ústavem a rovněž byly vyslechnuty jak v přípravném řízení, tak i v řízení před soudem desítky svědků. V prvním kole proběhlo celkem patnáct hlavních líčení, ve druhém kole čtyři. Rovněž bylo zjištěno, že žalobkyně nikterak nezapříčinila délku řízení. V dané věci žalovaná nezjistila, že by došlo k neodůvodněným průtahům a tudíž ani nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení, proto žalobkyni není možné požadované přiměřené zadostiučinění přiznat.7. K nemajetkové újmě za nezákonné trestní řízení žalovaná uvedla, že se za něj žalobkyni omluvila a vyplatila jí zadostiučinění ve výši 200 000 Kč. Co se týče jednotlivých následků do sfér žalobkyně, tak k zásahům do zdravotní a psychické sféry sice žalobkyně dokládá lékařské zprávy, ale z nich nijak nevyplývá příčinná souvislost s předmětným trestním řízením. Tvrzenou psychickou zátěž a další dopady do osobnostní sféry žalobkyně již byly kompenzovány v rámci poskytnutého zadostiučinění. Případné narušení dobrého jména a pověsti jsou pouze obecnými tvrzeními. Žalobkyně nedokládá nijak, že by dopady do osobnostní sféry vnímala dodnes, nedoložila žádný článek apod., který by doložil, že takové články i nadále vycházejí. Současně nijak nedokládá údajná negativní vyjádření ze strany politické opozice, za které by však žalovaná ani odpovědná nebyla, neboť se týká vyjádření třetích subjektů. Co se týče tvrzené medializace, tak ta je prostým důsledkem zásady veřejnosti trestního řízení, jestliže některé sdělovací prostředky o žalobkyni jakkoli nepravdivě či zkresleně informovaly, měla se domáhá nápravy u nich, žalobkyně totiž netvrdí žádné konkrétní excesivní jednání orgánů činných v trestním řízení v souvislosti s medializací věci. Žalobkyně nebyla pouze řadovou občankou, ale naopak byl nominantem své strany do zastupitelstva a do rady Statutárního města , adresa, , přičemž od takových osob se obecně očekává, že strpí větší míru zásahu do svého soukromí a budou pod zvýšenou kontrolou s ohledem na výkon své činnosti. Žalobkyně byla zastupitelkou města v období let , rok, až , rok, , kdy v obecních volbách v roce , rok, na kandidátní listině sice byla, avšak zvolena nebyla a stalo se tak již před zahájením trestního stíhání, tudíž její nezvolení do zastupitelstva není v příčinné souvislosti s trestním stíháním. V dalších volbách v letech , rok, a ,