9 C 293/2024-15 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 11 597 Kč s příslušenstvím, a to na podkladě smlouvy, kterou se žalovanou uzavřela její právní předchůdkyně. Společnost , právnická osoba, . dne , datum, uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru, na podkladě které poskytla žalované částku 8 000 Kč převodem na její bankovní účet a žalovaná se zavázala právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru 3 360,29 Kč a úrokem 236,71 Kč, a to za období od poskytnutí úvěru do jeho splatnosti, tj. do dne , datum, . Žalovaná svůj závazek nesplnila a zaplatila předchůdkyni žalobkyně 0 Kč. Smlouva byla uzavřena tak, že žalovaná se nejprve zaregistrovala na webové stránce , web, zadáním osobních údajů a zaslala předchůdkyni žalobkyně žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti splácet byl žalované v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy a žalovaná ji odsouhlasila zadáním verifikačního kódu, který mu ve formě SMS přišel na její telefon. Úvěruschopnost byla předchůdkyní žalobkyně ověřena lustrací žalované v databázích ISZR, CEE, CRKI, EUCB. Pohledávka za žalovanou byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupena nejprve společnosti , právnická osoba, ., která ji smlouvou ze dne , datum, postoupila žalobkyni. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky dopisem odeslaným dne , datum, .2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud ve věci usnesením ze dne , datum, vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a přitom žalovanou poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované řádně doručeno dne , datum, . Žalovaná se k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobě.3. Z listin předložených žalobkyní soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Písemnou dohodou označenou jako Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , číslo, se společnost , právnická osoba, . zavázala poskytnout žalované převodem na její bankovní účet částku 8 000 Kč. Žalovaná se naproti tomu zavázala jmenované společnosti vrátit částku celkem 10 624,94 Kč, z 8 000 Kč jako jistinu a 2 688,23 Kč jako poplatek za sjednání úvěru, a to do 30 dnů od odeslání finančních prostředků. Dle dodatku k dohodě si strany dohodly nové datum splatnosti na , datum, s tím, že žalovaná vrátí žalobkyni do uvedeného data celkem částku 11 596,44 Kč, protože došlo k navýšení poplatku. na 3 360,29 Kč a úroku na částku 236,71 Kč. Před uzavřením dohody předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalované splácet nahlédnutím do databází a z jejích prohlášení, kde uvedla, že její příjem je 20 000 Kč, přitom je nezaměstnaná, a výdaje má ve výši 7 000 Kč z nichž 6 000 Kč tvoří splátka úvěru. Předchůdkyně žalobkyně splnila svůj závazek z dohody dne , datum, tím, že částku 8 000 Kč zaslala na účet označený žalovanou v písemné dohodě, ze kterého navíc před sjednáním dohody odeslala verifikační platbu 1 Kč. Žalovaná na svůj závazek dle žalobkyně neuhradila nic. Společnost , právnická osoba, . následně dne , datum, prodala předmětnou pohledávku za žalovanou za sjednanou úplatu žalobkyni. Žalobkyně prostřednictvím svého zástupce před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky z uvedené dohody, a to dopisem ze dne , datum, , který podle připojeného poštovního podacího archu dala do přepravy dne , datum, . Součástí zaslaného dopisu bylo i oznámení o postoupení pohledávky žalobkyni.4. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce soud a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), na základě které byly žalované poskytnuty prostředky ve výši 8 000 Kč bezhotovostním převodem na účet, který označila ve smlouvě. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalované při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztah mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ZSU“), jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 2 ZSU).5. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018.6. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, když soudu sdělila, že nahlédla do interních databází a nemá k tomu žádné důkazy, navíc vyšla z tvrzení žalované, které si nijak neověřila. Již jen tvrzení žalované o výdajích v celkové výši 7000 Kč z nichž 6 000 Kč tvoří splátky, mělo být pro předchůdkyni žalobkyně výstrahou, že si má údaje sdělené žalovanou ověřit. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit smlouvu o zápůjčce za absolutně neplatnou v souladu se zněním § 87 odst. 1 ZSU, protože je povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18. Dnes je tato skutečnost již zakotvena v § 87 odst. 1 ZSU. Pro poučení žalobkyně ze strany soudu ve smyslu § 118a o. s. ř. přitom nebyly předpoklady, neboť žalobkyně tvrdila všechny skutečnosti a předložila všechny důkazy, kterými disponovala ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované. Soud tedy nerozhodoval na základě neunesení břemene důkazního nebo břemene tvrzení, ale na podkladě zjištěného skutkového stavu, který ve vztahu k úvěruschopnosti, vyhodnotil jako nedostatečný.7. Jelikož byla smlouva mezi účastníky posouzena jako absolutně neplatná, bylo potřeba vztah mezi účastníky posoudit jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 87 ZSU a uložit žalované vrácení poskytnuté jistiny. Žalobkyně v řízení prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalované částku 8 000 Kč a žalovaná jí vrátila 0 Kč, pročež jí stále dluží 8000 Kč. Pro doplnění soud dodává, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., jako postupitel, uzavřela se žalobkyní, jako postupníkem, platnou smlouvu o postoupení pohledávky za žalovanou, a žalobkyně je tak nyní aktivně legitimována k vymáhání pohledávky. Proto soud vyhověl žalobě co do zaplacení částky 8 000