9 C 308/2024-26 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 32 200 Kč s příslušenstvím, kterou má žalovaný dlužit žalobkyni na základě mezi nimi dne , datum, uzavřené smlouvy o úvěru č. , hodnota, , na základě které žalobkyně poskytla žalované spotřebitelský úvěr až do výše 25 300 Kč oproti závazku žalovaného poskytnuté prostředky vrátit spolu s příslušenstvím v podobě poplatku za poskytnutí úvěru a poplatky za další objednané volitelné služby, čemuž žalovaný nedostál a ačkoliv čerpal částku 25 300 Kč, zaplatil 0 Kč. Žalovaný požádal o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky www., web, .cz vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru a poskytl údaje, na základě kterých žalobkyně posoudila jeho úvěruschopnost, tak, že zjistila celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Tyto informace žalovaný sdělil žalobkyni a předložil jí výpisy z bankovního účtu ze kterých zjistila příjem žalovaného, žalobkyně si dále ověřila, se žalovaný nenachází v CEE, ISIR, prověřila ho v NRKI a BRKI, kontrolovala registr neplatných dokladů. Žalovaný nakonec smlouvu odsouhlasil kliknutím a došlo k podepsání úvěrové smlouvy. Žalovaná částka se skládá jednak z jistiny 25 300 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru 6 240 Kč a poplatku za službu presto ve výši 660 Kč. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dlužné částky, ten však již nic dalšího neuhradil.2. Žalovaný k žalobě uvedl, že žalobkyně nesplnila povinnost posoudit jeho úvěruschopnost a smlouva by tak měla být prohlášena za neplatnou. Žalobkyně podle něj rovněž nedoložila poskytnutí částky uvedené v žalobě. Navrhoval, aby soud zamítl žalobu nad rámec nesplacené části jistiny.3. Soud ve věci usnesením ze dne , datum, vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a přitom žalovaného poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dne , datum, . Žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobě.4. Z listin předložených žalobkyní, jejichž pravost a správnost nebyla žádnou ze stran sporována, soud zjistil tento skutkový stav věci. Žalobkyně a žalovaný se dne , datum, dohodli, že žalobkyně se zavazuje poskytnout žalovanému částku do výše 25 300 Kč prostřednictvím bankovního převodu na účet žalovaného, a to na základě žádosti podané prostřednictvím klientské sekce na internetových stránkách žalobkyně. Žalovaný se naproti tomu zavázal poskytnuté prostředky vrátit žalobkyni s příslušenstvím, tj. celkem částku 31 795 Kč, a to do dne , datum, (zjištěno z listiny Smlouva o spotřebitelském úvěru s postupným splácením). Žalobkyně svou povinnost splnila a částku 25 300 Kč zaslala žalovanému na jeho účet, a to konkrétně dne , datum, částku 12 000 Kč, dne , datum, částku 9 000 Kč, dne , datum, částku 1 700 Kč a dne , datum, částku 2 600 Kč (prokázáno listinou - přehledem bankovních transakcí, přičemž žalovaný nijak nerozporoval, že by bankovní účet, na který byly prostředky zaslány byl jeho, nadto žalobkyně si tento ověřila prostřednictvím zaslání autorizační platby, jak bylo doloženo listinou Autorizace ověření totožnosti), žalovaný vrátil částku 0 Kč (žalovaný ve svém vyjádření ani netvrdil, že by nějakou částku žalobkyni vrátil). Před uzavřením smlouvy žalobkyně úvěruschopnost žalovaného zkoumala dotazem na jeho příjmy a výdaje. Žalovaný uvedl, že v domácnosti s ním žijí 3 osoby s příjmem s tím, že její příjem činí 29 500 Kč, který si měla žalobkyně ověřit na částku 8 666 Kč, kterou měla zjistit z potvrzení o přijaté platbě, kterou bylo potvrzení o platbě žalovanému od Úřadu práce ve výši 10 012 Kč, přičemž ze zprávy pro příjemce vyplývá, že se jednalo o „DnB“, tj. doplatek na bydlení, (zjištěno z potvrzení o platbě č. l. 21) a dále žalovaný uvedl, že jeho pravidelné výdaje činí 1 500 Kč na půjčky, 300 Kč na bydlení, a další 300 Kč na nezbytné a ostatní výdaje (bylo zjištěno z listiny - Výpis o posouzení úvěruschopnosti). Dle listiny s názvem CreditwrthinessMethodology žalobkyně úvěruschopnost posuzuje zejména na základě porovnání příjmů a výdajů, kromě toho nahlíží do nejrůznějších dostupných databází (CEE, IR, registr hledaných osob, registr neplatných dokladů, katastrální rejstřík apod.) Pracovník ke všem příjmům žadatele kontroluje, zda byly doloženy odpovídají doklady (bankovní výpisy, daňové přiznání, potvrzení zaměstnavatele atd.) a v případě výdajů pracuje nejen s informacemi klienta, ale i faktickým dopočítáváním výdajů, komparuje je s obvyklými minimálními výdaji, jak s nimi pracuje zákon č. 440/2006 Sb., zohledňuje i počet členů domácnosti. Žalobkyně k prokázání ověření úvěruschopnosti předložila jednak shora citovaný výpis z posouzení úvěruschopnosti a listinu stran potvrzení o ověření příjmu žalované (listina Identifikované příjmy a potvrzení o platbě č. l. 21), ve které je pouze uvedeno, že na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací byl ověřen příjem 8 666 Kč a jednak již shora uvedené potvrzení o platbě. Pokud se týká výdajů na bydlení žalobkyně předložila nepodepsanou nájemní smlouvu, ze které však vyplývá, že žalovaný měl za nájem platit částku 4 000 Kč (12 000 Kč děleno 3 osobami, jak bylo prokázáno z listiny nájemní smlouva). Žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem ze dne , datum, k úhradě dlužné před podáním žaloby, ale žalovaný nic dalšího nezaplatil.5. Zjištěný skutkový stav soud následně posoudil po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 S., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), na základě, které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout k čerpání částku až do výše 25 300 Kč převodem na jeho bankovní účet, oproti závazku žalovaného tuto částku vrátit spolu s poplatky. Jelikož žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky poskytla žalovanému při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztah mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ZSU“). Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jejích schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018.6. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobkyně nezkoumala úvěru