9 C 8/2025-22 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 22 150,17 Kč s příslušenstvím, kterou má žalovaná (dále jen „žalovaný“) dlužit žalobkyni na základě mezi nimi dne , datum, uzavřené smlouvy o úvěru č. , hodnota, , na základě které žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr až do výše 24 800 Kč oproti závazku žalovaného poskytnuté prostředky vrátit spolu s příslušenstvím dle čl. VI. a čl. VII Smlouvy, čemuž žalovaný nedostál a ačkoliv čerpal postupně částku 15 300 Kč, zaplatil 5 345,86 Kč, z toho částku 5 000 Kč uhradil dne , datum, , částku 292,24 Kč dne , datum, a dne , datum, částku 96,62 Kč. Žalovaný požádal o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky www., web, .cz vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru a poskytl údaje, na základě kterých žalobkyně posoudila jeho úvěruschopnost, tak, že zjistila celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Tyto informace žalovaný sdělil žalobkyni a žalobkyně si dále ověřila, se žalovaný nenachází v CEE, ISIR, prověřila ho v NRKI a BRKI, kontrolovala registr neplatných dokladů. Žalovaný nakonec smlouvu odsouhlasil a jednoznačně se identifikoval prostřednictvím přihlášení do klientského profilu pomocí dvoufaktorového ověření. Žalovaná částka se skládá jednak z jistiny 10 247,06 Kč a poplatku za vyplacení tranší úvěru 189,54 Kč (tj. 1,99 % z vyplacené tranše) a smluvního úroku 10 508,04 Kč (0,87 % denně z nesplacené jistiny), poplatku za službu Presto 754,68 Kč a poplatku za službu Informační SMS servis 28,80 Kč. Vedle toho žalobkyně požaduje smluvní pokutu dle čl. III odst. 1 Smlouvy, a to za prodlení žalovaného, který se dostal do prodlení se splácením denní splátky splatné , datum, , tj. smluvní pokuta činí 0,1 % denně ze zůstatku jistiny. Žalobce proto požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně ze zůstatku jistiny úvěru za dobu od , datum, do , datum, , tj. částku 422,05 Kč. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dlužné částky, ten však již nic dalšího neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci usnesením ze dne , datum, vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a přitom žalovaného poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dne , datum, . Žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobě.3. Z listin předložených žalobkyní, jejichž pravost a správnost nebyla žádnou ze stran sporována, soud zjistil tento skutkový stav věci. Žalobkyně a žalovaný se dne , datum, dohodli, že žalobkyně se zavazuje poskytnout žalovanému částku do výše 24 800 Kč k opakovanému čerpání prostřednictvím bankovního převodu na účet žalovaného, a to na základě žádosti podané prostřednictvím klientské sekce na internetových stránkách žalobkyně, kde se žalovaný přihlašoval pomocí dvou faktorového ověření (BankID). Žalovaný se naproti tomu zavázal poskytnuté prostředky vrátit žalobkyni s příslušenstvím v podobě poplatku za vyplacení tranše ve výši 1,99 % z vyplacené tranše, smluvního úroku 0,866 % denně, a to v pravidelných denních splátkách (zjištěno z listiny Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, a ověření identity). Žalobkyně svou povinnost splnila a žalovaný načerpal celkem částku 15 300 Kč na jeho účet, a to konkrétně dne , datum, částku 5 000 Kč, dne , datum, částku 3 000 Kč, dne , datum, částku 1 000 Kč, dne , datum, částku 1 000 Kč, dne , datum, částku 3 000 Kč, a dne , datum, částku 2 300 Kč (prokázáno listinou - přehledem bankovních transakcí), přičemž žalovaný nijak nerozporoval, že by bankovní účet, na který byly prostředky zaslány byl jeho, nadto žalobkyně tento mohla mít za ověřený, když se žalovaný přihlašoval pomocí BankID), žalovaný vrátil částku 5 345,86 Kč (tvrzení žalobkyně, navíc žalovaný netvrdil, že by nějakou další částku žalobkyni vrátil), poslední částku ve výši 96,62 Kč uhradil dne , datum, ). Před uzavřením smlouvy žalobkyně úvěruschopnost žalovaného zkoumala dotazem na jeho příjmy a výdaje. Žalovaný uvedl, že v domácnosti žije sám s příjmem s tím, že jeho příjem činí 26 000 Kč, který si měla žalobkyně ověřit na částku 15 212 Kč, kterou měla zjistit z bankovního výpisu, který obsahoval příjmové transakce (zjištěno z listiny Identifikované příjmy, která však konkrétní výpis z účtu neobsahuje) a dále žalovaný uvedl, že jeho pravidelné výdaje jsou 5 900 Kč na bydlení a další 1 000 Kč na nezbytné výdaje a dále 3 000 Kč na zbytné výdaje (bylo zjištěno z listiny - Výpis o posouzení úvěruschopnosti). Dle listiny s názvem CreditwrthinessMethodology žalobkyně úvěruschopnost posuzuje zejména na základě porovnání příjmů a výdajů, kromě toho nahlíží do nejrůznějších dostupných databází (CEE, IR, registr hledaných osob, registr neplatných dokladů, katastrální rejstřík apod.) Pracovník ke všem příjmům žadatele kontroluje, zda byly doloženy odpovídají doklady (bankovní výpisy, daňové přiznání, potvrzení zaměstnavatele atd.) a v případě výdajů pracuje nejen s informacemi klienta, ale i faktickým dopočítáváním výdajů, komparuje je s obvyklými minimálními výdaji, jak s nimi pracuje zákon č. 110/2006 Sb., zohledňuje i počet členů domácnosti. Žalobkyně k prokázání ověření úvěruschopnosti předložila jednak shora citovaný výpis z posouzení úvěruschopnosti a listinu stran potvrzení o ověření příjmu žalovaného (listina Identifikované příjmy). Pokud se týká výdajů k tomu nebylo ze strany žalobkyně nic dalšího předloženo. Žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem ze dne , datum, k úhradě dlužné před podáním žaloby, ale žalovaný nic dalšího nezaplatil.4. Zjištěný skutkový stav soud následně posoudil po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 S., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), na základě, které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout k čerpání částku až do výše 24 800 Kč převodem na jeho bankovní účet, oproti závazku žalovaného tuto částku vrátit spolu s poplatky a úrokem. Jelikož žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky poskytla žalovanému při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztah mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ZSU“). Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jejích schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (bod