19 C 25/2022-12 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

Manžel [celé jméno manžela] se domáhal rozvodu manželství, jež uzavřel s manželkou [celé jméno manželky] dne 24.6.2017 před [stát. instituce] s tím, že je již hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno. Manželství bylo uzavřeno po 1,5 roku známosti a zpočátku bylo spokojené, postupně však ve vztahu začaly vznikat problémy, začalo docházet k hádkám a rozporům, a to zejména s ohledem na rozdílnost povah manželů. Z jejich manželství se nenarodilo žádné dítě. Manželka se k návrhu manžela připojila. Z provedeného dokazování má soud za prokázané, že bylo manželství účastníků – občana Slovenska a občanky ČR- uzavřeno dne 24.6.2017 před Městským úřadem v Havlíčkově Brodě, u obou se jednalo o první manželství (oddací list, občanské průkazy). Z manželství se nenarodilo žádné nezletilé dítě (výpis z ISZ, výpověď manželů). Jejich manželství bylo uzavřeno po 1,5leté známosti a zpočátku bylo spokojené, postupně však mezi nimi začalo docházet k neshodám. Cca tři roky již manželé nevedou společnou domácnost. Na obnovení manželského soužití již tak nemá nyní žádný z manželů zájem (výpověď manželů). Manžel za příčinu rozvratu jejich manželství považuje změnu povahy manželky a finanční problémy (výpověď manžela), manželka za příčinu označila skutečnost, že si přestali manželé rozumět (výpověď manželky). Co se týče pravomoci soudů ČR ve věci jednat a rozhodnout, posoudil soud věc dle čl. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění), podle kterého je ve věci příslušný soud, kde mají manželé své obvyklé bydliště. Vzhledem k tomu, že se oba manželé zdržují na území ČR s úmyslem zdržovat se zde trvale a mají na území ČR evidován i trvalý pobyt, zdejší soud dospěl k závěru, že lze s ohledem na dané skutečnosti uzavřít, že mají oba manželé obvyklý pobyt na území ČR, takže je pravomoc soudů ČR dána. Ohledně určení příslušnosti soudu poté zdejší soud postupoval dle 373 z., kdy dospěl k závěru, že je příslušným soudem oprávněným ve věci jednat a rozhodnout, když mají manželé poslední společné bydliště v obvodu zdejšího soudu. Co se poté týče rozhodného práva pro tuto věc, postupoval soud s ohledem na absenci příslušných předpisů EU (nařízením [číslo] není ČR vázána) i příslušných mnohostranných i dvoustranných mezinárodních smluv v souladu s § 49 a § 50 zákona č. 91/2012 Sb., dle kterých se osobní poměry manželů řídí právním řádem státu, jehož jsou oba občany. Jsou-li občany různých států, řídí se tyto poměry právním řádem státu, v němž mají oba manželé obvyklý pobyt, jinak českým právním řádem a rozvod manželství se řídí právním řádem státu, kterým se řídí osobní poměry manželů v době zahájení řízení – soud tedy dospěl k závěru, že je s ohledem na obvyklý pobyt manželů na území ČR rozhodným právem v této věci právo ČR, po právní stránce tedy soud věc posoudil dle o.z. Dle názoru soudu byly splněny všechny podmínky pro rozvod tohoto manželství dané ustanovením § 755 a § 756 o. z. Manželé spolu cca tři roky nežijí a každý si žije podle svého uvážení. Toto manželství je tak již pouze formální, neplní žádnou ze svých funkcí a je natolik hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, že nelze očekávat jeho obnovení. Rozvod navíc není ani v rozporu se zájmy manželů. Soud proto návrhu manžela na rozvod manželství, se kterým manželka souhlasila, vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Manžel za příčinu rozvratu manželství označil změnu chování manželky a finanční problémy a manželka to, že si přestali rozumět. Soud v průběhu řízení zjistil, že tu shora uvedené problémy v manželském soužití účastníků jsou, jsou trvalého rázu a jsou nepřekonatelné. Za příčinu rozvratu manželství soud shledal dlouhodobé neshody, které vedly k postupnému citovému odcizení manželů, ukončení vedení společné domácnosti (společného hospodaření), nesoulad jejich povah a jejich zájmů. Ani jeden z manželů již nemá zájem na obnovení manželského soužití. Výrok o náhradě nákladů řízení soud učinil v souladu s § 23 z.ř.s.