4 C 153/2024-9 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Podanou žalobou se žalobce jako otec domáhal zrušení rozhodnutí soudu, kterým mu bylo uloženo platit na výživu žalovaného částku 4 500 Kč měsíčně s tím, že žalovaný ukončil školní docházku a je evidován na úřadu práce.2. Žalovaný s tím souhlasil.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Po stránce skutkové soud z provedených důkazů pro věc rozhodných učinil tato zjištění:- z rozsudku Okresního soudu v , adresa, ze dne 10. 4. 2019, č. j. 0 , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , vyplývá, že žalobce má vůči žalovanému vyživovací povinnost 4 500 Kč měsíčně.5. Předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost [§ 910 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.)].6. Výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit (§ 911 o.z.).7. V daném případě z dokazování vyplynulo, že mezi účastníky není sporu o tom, že vyživovací povinnost zanikla. Ostatně žalovaný souhlasil i s důvodem jejího skončení. Soud tak žalobě vyhověl a vyživovací povinnost žalobce k žalovanému zrušil (§ 923 odst.1 o.z.).8. Právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků s ohledem na to, že se jednalo o vztah otce a syna a na skutečnost, že mezi účastníky nebylo sporu o zániku vyživovací povinnosti (§ 150 občanského soudního řádu).