4 C 82/2024-28 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že nemovité věci uvedené ve výroku I. jsou předmětem zaniklého, avšak dosud nevypořádaného společného jmění bývalých manželů, účastníků řízení. Účastníci řízení byli manželé v období od 27. 6. 1997 do 7. 8. 2023. Manželství bylo uzavřeno dne 27. 6. 1997 v , Anonymizováno, a následně bylo rozvedeno dne 3. 7. 2023 rozsudkem Okresního soudu v , adresa, pod č.j. , Anonymizováno, C , Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , s právní mocí ke dni 7. 8. 2023. Bývalí manželé , Jméno žalobkyně, a , Jméno žalovaného, se stali na základě kupní smlouvy uzavřené dne 15. 6. 2017 s panem , jméno FO, , nar. , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , bytem , adresa, , , adresa, , s právními účinky vkladu práva ke dni 15. 6. 2017, vlastníky výše označených nemovitých věcí. Prokáže-li se v poměrech zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, že v tzv. zákonném režimu nabyl věc jeden z manželů nebo oba manželé společně za trvání manželství, má se za to, že věc je součástí společného jmění manželů. Ten, kdo tvrdí, že jsou splněny podmínky pro nezařazení věci do společného jmění manželů uvedené zejména v § 709 odst. 1 a 3 o. z., nese ohledně tohoto tvrzení důkazní břemeno. To platí v poměrech mezi manželi i pro věc evidovanou ve veřejném seznamu jako vlastnictví jen jednoho z účastníků. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že žalobkyně má ve společném jmění manželů s žalovaným výše uvedené nemovité věci, ačkoliv v katastru nemovitostí je zapsán pouze žalovaný. Naléhavý právní zájem spatřuje tedy v tom, že jedině výrok v určení vlastnictví k nemovitostem shora uvedeným, je podkladem pro zápis vlastníka nemovitých věcí na příslušném listu vlastnictví v katastru nemovitostí. Žalobkyně dále soudu sděluje, že mimosoudní cestou se náprava v součinnosti s žalovaným nepodařila. Na výzvu žalovaný nereagoval.2. Žalovaný se vyjádřil tak, že sporné nemovité věci byly nabyty v roce 2017, kdy se účastníci řízení ústně dohodli, že kupní smlouvu uzavře pouze žalovaný a ten též bude v katastru nemovitostí evidován jako výlučný vlastník předmětné nemovitosti. Po rozvodu manželství si účastníci řízení opětovně potvrdili, že nemovitosti zůstanou ve výlučném vlastnictví žalovaného s tím, že on nebude požadovat vypořádání finančních vnosů do výlučného majetku žalobkyně – rodinného domu na adrese , adresa, , , adresa, . Přes výše uvedené žalobkyně podala žalobu na určení právního vztahu k nemovitým věcem vymezeným v žalobním návrhu. Jelikož mezi stranami sporu nebyla uzavřena písemná dohoda o vypořádání společného jmění manželů, a popsané nemovité věci byly nabyty za manželství a z finančních prostředků ze společného jmění manželů, tak žalovaný nenamítá, že by vymezené nemovité věci nebyly součástí zaniklého nevypořádaného společného jmění manželů. S ohledem na přístup žalovaného ve věci navrhuje soudu, aby ten o náhradě nákladů řízení rozhodl tak, že na ni nemá právo žádný z účastníků. Z procesního hlediska lze sice očekávat úspěch žalobkyně, ve věci je však zřejmé, že žalovaný skutečnost, která je předmětem žaloby na určení, nesporuje. Za daných okolností má žalovaný za to, že je namístě rozhodnout dle § 150 o.s.ř s tím, že si každý z účastníků nese své náklady sám, což odpovídá spravedlivému uspořádání poměrů obou účastníků.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav:5. Z LV č. , hodnota, a , Anonymizováno, k. ú. , adresa, , Kupní smlouvy ze dne 15. 6. 2017 a vyrozumění o vkladu vyplývá, že žalovaný je zapsán v katastru nemovitostí jako vlastník pozemku č. parc. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, o výměře 898 m2 – trvalý travní porost a dále spoluvlastnického podílu v rozsahu ideálních 1/19 na pozemku č. parc. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, o výměře 532 m2 – trvalý travní porost, zapsáno v kat. území , adresa, .6. Z rozsudku Okresního soudu v , adresa, dne 3. 7. 2023, č.j. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , s právní mocí ke dni 7. 8. 2023 vyplývá, že manželství účastníků bylo rozvedeno.7. Z výzvy ze dne 24. 4. 2024, souhlasného prohlášení a podacího lístku vyplývá, že žalobkyně prostřednictvím právního zástupce vyzvala před podáním žaloby žalovaného k součinnosti ohledně předmětných pozemků.8. Soud odkazuje na výše uvedené závěry ohledně skutkového stavu s tím, že žalovaný ostatně ani nenamítal, že by vymezené nemovité věci nebyly součástí zaniklého nevypořádaného společného jmění manželů. Soud v tomto ohledu tedy vycházel z nesporných tvrzení účastníků.9. Soud posoudil věc podle zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).10. Podle ustanovení § 708 o.z.: (, právnická osoba, , co manželům náleží, má majetkovou hodnotu a není vyloučeno z právních poměrů, je součástí společného jmění manželů (dále jen „společné jmění“). To neplatí, zanikne-li společné jmění za trvání manželství na základě zákona. (2) Společné jmění podléhá zákonnému režimu, nebo smluvenému režimu, anebo režimu založenému rozhodnutím soudu.11. Podle ustanovení § 709 o.z.: (1) Součástí společného jmění je to, čeho nabyl jeden z manželů nebo čeho nabyli oba manželé společně za trvání manželství, s výjimkou toho, co a) slouží osobní potřebě jednoho z manželů, b) nabyl darem, děděním nebo odkazem jen jeden z manželů, ledaže dárce při darování nebo zůstavitel v pořízení pro případ smrti projevil jiný úmysl, c) nabyl jeden z manželů jako náhradu nemajetkové újmy na svých přirozených právech, d) nabyl jeden z manželů právním jednáním vztahujícím se k jeho výlučnému vlastnictví, e) nabyl jeden z manželů náhradou za poškození, zničení nebo ztrátu svého výhradního majetku.12. Podle ustanovení § 985 o.z.: Není-li stav zapsaný ve veřejném seznamu v souladu se skutečným právním stavem, může se osoba, jejíž věcné právo je dotčeno, domáhat odstranění nesouladu; prokáže-li, že své právo uplatnila, zapíše se to na její žádost do veřejného seznamu. Rozhodnutí vydané o jejím věcném právu působí vůči každému, jehož právo bylo zapsáno do veřejného seznamu poté, co dotčená osoba o zápis požádala.13. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud vycházel zejména z toho, že žalovaný nenamítal, že by vymezené nemovité věci nebyly součástí zaniklého nevypořádaného společného jmění manželů. Ostatně i z listinných důkazů vyplývá, že předmětné nemovité věci byly nabyty za trvání manželství.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 20 466,50 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 10 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzatí zastoupení a podání žaloby) a z částky 1 550 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (jednoduchá výzva) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 8 650 Kč ve výši 1 816,50 Kč. K přiznání nákladů řízení žalobkyni soud uvádí, že vycházel z procesního úspěchu ve věci. Žalovaný byl vyzván před podáním žaloby a bylo mu zasláno i souhlasné prohlášení. Žalovanému tedy nebránilo ničeho danou věc vyřešit mimosoudně. Pokud žalovaný až po podání žaloby akceptoval požadavek žalobkyně, tak tato skutečnost nemá vliv na procesní úspěch žalobkyně a nezakládá důvod pro aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř., neboť se nejedná o důvod hodný zvláštního zřetele.