10 C 8/2025-35 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 24 504 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, a žalovanou byla dne 31. 10. 2023 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 16 000 Kč, následně žalovaná využila svého práva na navýšení úvěru a načerpala úvěr v celkové výši 20 000 Kč, který měl být splacen do 3. 1. 2024. Žalovaná smluvní podmínky nesplnila, čerpanou částku nevrátila. Žalovaná částka sestává z jistiny 20 000 Kč a smluvního úroku ve výši 4 504 Kč.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud ve věci nařídil jednání. Žalobkyně se k jednání nedostavila, omluvila se. Žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila. Soud proto v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále „o. s. ř.“), jednal v jejich nepřítomnosti.4. Soud provedl dokazování a učinil následující skutková zjištění:5. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 31. 10. 2023 soud zjistil, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , a žalovanou, jejím předmětem byl spotřebitelský úvěr ve výši 16 000 Kč. Datum splatnosti bylo sjednáno na den 30. 11. 2023, zápůjční úroková sazba 279,83 % ročně a RPSN 1 141,2 %.6. Z dodatku ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, ze dne 6. 11. 2023 soud zjistil, že tímto dodatkem byla změněna smlouva tak, že celková výše jistiny úvěru činila 20 000 Kč, zápůjční úroková sazba 273,99 % ročně a RPSN 1 209,5 %.7. Z výpisu z účtu soud zjistil, že dne 1. 9. 2023 byla na účet právního předchůdce žalobkyně poukázána žalovanou částka 0,10 Kč, dne 31. 10. 2023 byla na účet žalované poukázána částka 16 000 Kč a dne 6. 11. 2023 částka 4 000 Kč.8. Z předžalobní výzvy k okamžité úhradě dluhu ze dne 3. 1. 2024 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně zesplatnil úvěr, vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky a upozornil na možnost soudního vymáhání.9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 5. 2024 soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni. Žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno.10. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 16. 5. 2024 a podacího lístku soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k zaplacení dlužné částky a byla upozorněna na možnost soudního vymáhání.11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.13. Soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, žalovaná vystupovala v pozici spotřebitele, proto soud aplikoval zákon o spotřebitelském úvěru a dále se zabýval tím, zda byla smlouva o úvěru uzavřena platně.14. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně neposuzoval schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr řádně. Žalobkyně ani k výzvě soudu nedoplnila svá skutková tvrzení o tom, jak konkrétně její právní předchůdce splnil svou zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně rovněž neoznačila a nepředložila soudu žádné důkazy k prokázání svého tvrzení, že její právní předchůdce svou zákonnou povinnost splnil, resp. sdělila, že příslušnou dokumentací nedisponuje. Žalobkyně tak v otázce posouzení úvěruschopnosti žalované neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní. Svou nepřítomností při jednání (k jednání se nedostavila, omluvila se, o odročení nepožádala) se dobrovolně vzdala možnosti poučení ze strany soudu dle § 118a o. s. ř.17. Soud tak dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou je ze shora uvedených důvodů neplatná. Nárok žalobkyně pak posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, tedy částky, která byla žalované skutečně vyplacena.18. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.19. Bezdůvodné obohacení je splatné na základě výzvy věřitele (§ 1958 odst. 2 o. z.). Z provedeného dokazování plyne, že žalovaná byla vyzvána k plnění výzvou ze dne 16. 5. 2024. Má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání (§ 573 o. z.).20. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).21. Podle § 1880 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.22. Soud tak na základě zjištěného skutkového stavu dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku celkem , hodnota, Kč, žalovaná neuhradila nic. Soud tak uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč, spolu se zákonnými úroky z prodlení v souladu s § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ode dne následujícího po domněnce doby dojití.23. Ve zbývající části soud žalobu ze shora uvedených důvodů zamítl.24. Žalovaná je povinna plnit žalobkyni, na kterou pohledávka přešla na základě postoupení pohledávek.25. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. v poměru dle úspěchu v řízení. Žalobkyně byla ve věci úspěšnější. Její náklady řízení představovaly náklady vynaložené na úhradu soudního poplatku ve výši 981 Kč, dále pak náklady jejího právního zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“) ve znění do 31. 12. 2024, tj. odměna za tři úkony právní služby po 300 Kč dle § 14b odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu za převzetí zastoupení a dvě písemná podání (žaloba a předžalobní výzva k plnění) a 3x náhrada hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a dále podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. 21 % daň z přidané hodnoty. Celkem náklady řízení žalobkyně představovaly 2 433 Kč. Dle poměru úspěchu ve věci náleží žalobkyni náhrada nákladů řízení ve výši 1 893 Kč. Ty je žalovaná povinna nahradit žalobkyni k rukám zástupkyně žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).26. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o. s. ř., tj. v délce tří dnů.