10 C 99/2024-78 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 47 397,62 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, a žalovaným byla dne 4. 5. 2021 uzavřela smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 19 000 Kč. Žalovaný se zavázal uvedenou částku vrátit a dále zaplatit částku ve výši celkem 24 400 Kč představující kapitalizované úroky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 15 312 Kč, částku za zpracování půjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 5 248 Kč. Celkovou částku se zavázal zaplatit v 78 týdenních splátkách po 557 Kč. Dále tvrdila, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, a žalovaným byla dne 20. 2. 2021 uzavřela smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 6 000 Kč. Žalovaný se zavázal uvedenou částku vrátit a dále zaplatit částku ve výši celkem 6 752 Kč představující kapitalizované úroky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 612 Kč, částku za zpracování půjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 1 290 Kč. Celkovou částku se zavázal zaplatit v 78 týdenních splátkách po 284 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci nařídil jednání. Žalobkyně se nedostavila, omluvila se. Žalovaný se bez omluvy nedostavil, soud v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále „o. s. ř.“), jednal v jejich nepřítomnosti4. Soud provedl dokazování a učinil následující skutková zjištění:5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 20. 2. 2021, č. , hodnota, , soud zjistil, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným, jejím předmětem byl spotřebitelský úvěr ve výši 6 000 Kč.6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 4. 5. 2021, č. , hodnota, , soud zjistil, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným, jejím předmětem byl spotřebitelský úvěr ve výši 19 000 Kč.7. Ze zařazení zákazníka do pojistného programu ze dne 20. 2. 2021 soud zjistil, že žalovaný přistoupil ke skupinové pojistné smlouvě č. , hodnota, ze dne 8. 2. 2019.8. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 20. 2. 2021 soud zjistil, že žalovaný při žádosti o úvěr uvedl své osobní údaje, příjem ze zaměstnání ve výši 8 175 Kč, další příjmy domácnosti ve výši 17 300 Kč a výdaje ve výši 2 000 Kč měsíčně.9. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 4. 5. 2021 soud zjistil, že žalovaný při žádosti o úvěr uvedl své osobní údaje, příjem ze zaměstnání ve výši 23 280 Kč, interní splátky ve výši 1 250 Kč a výdaje ve výši 3 200 Kč měsíčně.10. Z tabulky umoření ke smlouvě č. , hodnota, soud zjistil, že žalovanému byla poskytnuta částka 6 000 Kč, žalovaný zaplatil dne 7. 3. 2021 částku 600 Kč, dne 22. 4. 2021 částku 1 300 Kč, dne 26. 4. 2021 částku 1 700 Kč, dne 29. 4. 2021 částku 284 Kč a dne 16. 5. 2021 částku 2789 Kč.11. Z tabulky umoření ke smlouvě č. , hodnota, soud zjistil, že žalovanému byla poskytnuta částka 19 000 Kč, žalovaný zaplatil dne 16. 5. 2021 částku 557 Kč.12. Z výzvy k plnění ze dne 28. 3. 2024 a podacího lístku soud zjistil, že žalovaný byl ze strany žalobkyně vyzván k zaplacení dlužné částky a byl upozorněn na možnost soudního sporu. Výzva byla zaslána dne 2. 4. 2024.13. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu postupovaných pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 29. 9. 2023 soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla právním předchůdcem žalobkyně postoupena na žalobkyni, žalovanému bylo postoupení pohledávek oznámeno.14. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.15. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.16. Soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byly uzavřeny smlouvy o úvěru, žalovaný vystupoval v pozici spotřebitele, proto soud aplikoval zákon o spotřebitelském úvěru a dále se zabýval tím, zda byly smlouvy o úvěru uzavřeny platně.17. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.18. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.19. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně neposuzoval schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr řádně. Zjistil a ověřil příjmy žalovaného, avšak u smlouvy ze dne 20. 2. 2021 vycházel i z dalších příjmů domácnosti, které nejsou nijak konkretizovány a nebyly nijak ověřeny. Právní předchůdce žalobkyně nezjišťoval řádně výdaje žalovaného. Omezil se na tvrzení žalovaného, že má měsíční výdaje ve výši pouhých 2 000 Kč (smlouva ze dne 20. 2. 2021), resp. ve výši 3 200 Kč (smlouva ze dne 4. 5. 2021). Tyto výdaje pak ani nijak neověřoval. Žalobkyně tak otázce posouzení úvěruschopnosti žalovaného neunesla břemeno důkazní, přičemž se svou neúčastí na jednání (omluvila se, nepožádala však o odročení) dobrovolně vzdala možnosti poučení ze strany soudu dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř.20. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.21. Z konstantní judikatury vyplývá, že nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši podstatně přesahující obvyklou úrokovou sazbu v době jeho sjednání stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. S ohledem na okolnosti konkrétní věci nemusí být shledán nepřiměřený úrok ve výši dvojnásobku či trojnásobku úrokové sazby peněžních ústavů.22. Dle databáze ARAD dostupné na stránkách České národní banky vyplývá, že průměrná úroková sazba úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu byla v únoru 2021 ve výši 7,5 % ročně, v květnu 2021 ve výši 7,489 % ročně. Úrok sjednaný účastníky ve smlouvě o spotřebitelském úvěru ve výši 88 % výrazně překračuje trojnásobek úrokové sazby obvykle sjednávané bankami v době uzavření smlouvy o úvěru. Výše úroku sjednaného mezi účastníky se tak dle názoru soudu příčí dobrým mravům.23. Soud tak dospěl k závěru, že obě smlouvy uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným jsou ze shora uvedených důvodů neplatné. Nárok žalobkyně pak posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, tedy částky, která byla žalovanému skutečně vyplacena, po odečtení toho, co žalovaný na úhradu plnil.24. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.25. Bezdůvodné obohacení je splatné na základě výzvy věřitele (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalobkyně uvedla, že žalovaný byl vyzván k plnění výzvou ze dne 15. 2. 2024. Má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání (§ 573 o. z.).26. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).27. Podle § 1880 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.28. Soud tak na základě zjištěného skutkového stavu dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Právní předchůdce žalobkyně poskytla žalovanému částku celkem 25 000 Kč, žalovaný zaplatil celkem 4 719 Kč.