ECLI: ECLI:CZ:OSHB:2025:106.C.3.2025.1 Datum: 2025-07-10 Předmět: 27 471 Kč s příslušenstvím Ustanovení: ["§ 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb.", "§ 137 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 142a z. č. 99/1963 Sb.", "§ 149 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 160 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 268 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 2 ["insolvence""bezdůvodné obohacení""smlouva nájemní""smlouva o úvěru"]
O co šlo: 27 471 Kč s příslušenstvím (["§ 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb.", "§ 137 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 142a z. č. 99/1963 Sb.", "§ 149 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 160 z. č. 99/19)
1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky celkem 27 471 Kč s příslušenstvím. V žalobě a jejím doplnění tvrdila, že s žalovaným dne 5. 8. 2024 uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovanému vyplatila 20 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku a úrok ve výši 73,15 % ročně (plus pojištění) splácet ve 42 měsíčních splátkách po 1 463 Kč vždy do 10. dne každého kalendářního měsíce počínaje měsícem září 2024. Žalovaný úvěr nehradil řádně a včas, pouze dne 10. 9. 2024 zaplatil částku 1 463 Kč. Dále již nezaplatil ničeho. Žalobkyně proto úvěr zesplatnila. Žalobkyně se žalobou domáhala částky 25 168 Kč (plus zákonného úroku z prodlení z této částky od 17. 12. 2024 do zaplacení), jež se skládá z částky odpovídající dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 23 504,67 Kč (ta odpovídá zbývající dlužné původní jistině 19 889,22 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlému ke dni zesplatnění úvěru ve výši 3 615,45 Kč), smluvní pokuty 998 Kč (2 x 499 Kč za 2. a 3. splátku, s nimiž se žalovaný octl v prodlení ještě před zesplatněním), náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč (2 x 200 Kč za 2. a 3. splátku, s nimiž se žalovaný octl v prodlení ještě před zesplatněním) a pojistného ve výši 266 Kč. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení částky 2 303 Kč jakožto smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 23 504,67 Kč za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to od 17. 12. 2024 do 24. 3. 2025, a rovněž úroku ve výši 73,15 % ročně z částky 19 889,22 Kč od 17. 12. 2024 do 8. 1. 2025 ve výši 890,79 Kč a úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 19 889,22 Kč od 9. 1. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 17.12.2024 dosáhne částky 67 032,00 Kč. Žalovaný neuhradil ničeho ani přes předžalobní výzvu.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Z provedených důkazů učinil soud následující skutková zjištění:4. Z návrhu na uzavření smlouvy č. 9103336501 ze dne 5. 8. 2024 (tento dokument neobsahuje podpis žalovaného, místo něho se tam skrývá jakýsi číselný kód) plyne, že žalovaný měl dne 5. 8. 2024 učinit nabídku na uzavření smlouvy o úvěru a žalobkyně tento návrh téhož dne akceptovala. Dle této smlouvy měla žalobkyně vyplatit žalovanému částku 20 000 Kč a žalovaný se měl zavázat splácet tuto částku spolu s úrokem ve výši 73,15 % ročně (RPSN 103,41 %) v měsíčních splátkách po 1 463 Kč (tato částka v sobě zahrnuje i pojistné) splatných vždy do 10. dne každého kalendářního měsíce počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen. Ve smlouvě byly sjednány i různé smluvní pokuty a jiné sankce.5. V příloze č. 1 smlouvy o úvěru, jež měla být smluvními stranami taktéž uzavřena dne 5. 8. 2024 (ve stejné formě jako samotná smlouva, tj. bez podpisu žalovaného), si účastníci měli sjednat pojištění schopnosti splácet úvěr s měsíčním pojistným ve výši 133 Kč.6. Dle přiložených výpisů měla žalobkyně lustrovat žalovaného v Nebankovním registru klientských informací (NRKI) a v registru SOLUS.7. Dle dokladu o vyplacení úvěru byla na účet č. 4253857043/0800 dne 5. 8. 2024 vyplacena částka 20 000 Kč pod variabilním symbolem 9103336501. Tato informace shodně vyplývá i z potvrzení , právnická osoba, z něhož rovněž plyne, že majitelem účtu č. 4253857043/0800 byl v srpnu 2024 žalovaný, který měl v téže době rovněž právo nakládat s tímto účtem.8. V potvrzení o platbě , právnická osoba, je uvedeno, že na účet žalovaného č. 4253857043/0800 byla dne 5. 4. 2024 připsána mzda za březen 2024 ve výši 18 350 Kč.9. V hodnocení klienta jsou uvedeny různé informace o žalovaném, např. že jeho příjmy ze zaměstnání činí 18 350 Kč, jiné příjmy nemá. Výdaje činí 4 860 Kč jako životní minimum, 6 008 Kč na bydlení. Celkové výdaje tak mají činit 10 868 Kč a žalovaný tak má mít volné finanční zdroje ve výši 6 482 Kč. Žalovaný nemá mít žádné dítě v domácnosti a žádné další náklady (např. na splátky, dopravu, kurzy, záliby, spoření atd.).10. Dle žalobkyní předložených dopisů vyzývala žalobkyně žalovaného k zaplacení dlužných splátek s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru dopisy ze dne 11. 11. 2024 a 11. 12. 2024.11. V dopise ze dne 15. 12. 2024 žalobkyně informuje žalovaného o zesplatnění.12. Dopis ze dne 5. 3. 2025 představuje předžalobní výzvu, v níž žalobkyně vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužných částek do 15 dnů od odeslání dopisu. Dle poštovního podacího archu žalobkyně zaslala žalovanému tento dopis dne 5. 3. 2025.13. Žalobkyně předložila i vrácenou obálku od žalovaného (zásilka byla uložena na poště žalovaného dne 9. 8. 2024). Tato obálka však zjevně nepředstavuje doklad o odeslání výzvy k úhradě, neboť patrně byla odeslána v srpnu 2024, tj. v době tvrzeného uzavření smlouvy (první splátka byla splatná až 10. 9. 2024, navíc žalovaný má být dle tvrzení žalobkyně v prodlení až od splátky splatné dne 10. 10. 2024). První prokazatelně odeslanou výzvou k plnění je tak předžalobní výzva ze dne 5. 3. 2025. Ostatně i z vlastních tvrzení žalobkyně se podává, že výzvu ze dne 15. 12. 2024 žalobkyně zaslala žalovanému „hybridní poštou“ a nemá žádný doklad potvrzující její odeslání. V této souvislosti soud podotýká, že mu nepostačují univerzální „čestná prohlášení“ pověřených zaměstnanců, zjevně formulovaná obecně ke všem písemnostem (a nadto podepsaná ve dnech 25. 1. 2019 a 24. 11. 2021, tj. několik let před tvrzeným uzavřením smlouvy).14. Z dalších provedených důkazů (dodatek č. 1 k návrhu na uzavření smlouvy o úvěru, předsmluvní formulář) soud nezjistil žádnou pro věc podstatnou skutečnost.15. Žalobkyně přes výzvu soudu nedoložila žádné další doklady, jimiž ověřovala schopnost žalovaného splácet předmětný úvěr (např. potvrzení zaměstnavatele, výplatní pásky, daňová přiznání, výpisy z účtu s výjimkou potvrzení o jediné příchozí platbě, doklady o pobíraných dávkách či jiných příjmech, nájemní smlouvu, faktury na vyúčtované energie a služby apod.).16. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Účastníci řízení měli dne 5. 8. 2024 uzavřít (žalobkyní předložená smlouva neobsahuje podpis žalovaného) smlouvu o úvěru č. 9103336501, v níž si měli sjednat úvěr pro žalovaného ve výši 20 000 Kč (tato částka byla žalovanému dne 5. 8. 2024 skutečně vyplacena), který měl žalovaný splácet spolu se smluveným úrokem ve výši 73,15 % ročně (RPSN 103,41 %) v měsíčních splátkách po 1 463 Kč (tato částka v sobě zahrnuje i pojistné 133 Kč měsíčně – pojištění schopnosti splácet). Žalovaný dne 10. 9. 2024 zaplatil žalobkyni částku 1 463 Kč, jinak nezaplatil ničeho. První prokazatelně odeslanou výzvou k plnění je předžalobní výzva odeslaná dne 5. 3. 2025. V ní žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do 15 dnů od jejího odeslání. Ani na základě předžalobní výzvy již žalovaný nezaplatil žalobkyni ničeho. Před uzavřením smlouvy měla žalobkyně k dispozici ověřenou informaci o měsíčním čistém příjmu žalovaného (18 350 Kč). Žádné výdaje žalovaného však žalobkyně neověřovala, pouze vycházela ze statistických modelů, dle nichž výdaje žalovaného měly činit 10 868 Kč.17. Na základě zjištěného skutkového stavu přijal soud následující právní závěry:18. Mezi účastníky řízení mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“). S ohledem na níže přijatý závěr o absolutní neplatnosti smlouvy a o vzniku bezdůvodného obohacení bylo nadbytečné zabývat se otázkou, zda k uzavření smlouvy skutečně došlo, soud proto pro zjednodušení vycházel ze závěru, že smlouva uzavřena byla (i kdyby však k uzavření smlouvy nedošlo, výrok rozsudku by byl stejný). Žalovaný, na rozdíl od žalobkyně, vystupoval v pozici spotřebitele. Jednalo se tedy o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též „zákon o spotřebitelském úvěru“).19. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 1. 2024, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o