17 C 32/2025-18 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Žalobkyně se podanou žalobou dne 11. 3. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 25 020 Kč s příslušenstvím, které v žalobě vyčíslila. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 6. 12. 2023 se společností , právnická osoba, Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne 28. 3. 2024 smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný následně využil svého práva na navýšení úvěru a čerpal úvěr v celkové výši 20 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 12. 7. 2024. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, a proto byl původním věřitelem opakovaně vyzýván k úhradě dluhu, což žalobkyně dokládá třemi upomínkami původního věřitele. Žalovaný se tak prokazatelně dostal do prodlení úhradou celého úvěru dne 13. 7. 2024. Úvěruschopnost byla vyhodnocena na základě tvrzení dlužníka o příjmech a výdajích, lustrací CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historie. Žalobkyně však nedisponuje příslušnou dokumentací ohledně lustrace v uvedených databázích a tvrzených příjmech a výdajích. Proto pokud by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru, požaduje žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Ač byl žalovaný vyzývám k úhradě dlužné částky a byl i upozorněn na možnost soudního sporu, zůstala žalovaná částka dosud neuhrazena.2. Soud vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s poučením, že v případě, že soudu své stanovisko v určené lhůtě nesdělí, bude mít soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Vzhledem k tomu, že žalovaný na výzvu soudu nereagoval a že žalobkyně souhlasila (již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, soud mohl ve věci rozhodnout, aniž nařídil jednání.3. Z listinných důkazů, které žalobkyně předložila k prokázání svých skutkových tvrzení, učinil soud následující skutková zjištění:- Z úvěrové smlouvy č. , hodnota, ze dne 28. 3. 2024, že tu měl uzavřít právní předchůdce žalobkyně jako poskytovatel úvěru na straně jedné a žalovaný jako dlužník na straně druhé, právní předchůdce žalobkyně se touto smlouvou zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč, a žalovaný se zavázal vrátit celkem 24 140 Kč, s tím, že byl dohodnut datum splatnosti: 27. 4. 2024; dále byl ve smlouvě dohodnut způsob poskytnutí: na bankovní účet č. , č. účtu, ;- Z přehledu bankovních transakcí soud zjistil, že dne 28. 3. 2024 byla na účet č. , č. účtu, (jehož číslo se shoduje s číslem účtu žalovaného uvedeného ve smlouvě) pod variabilním symbolem , var. symbol, poukázána částka 20 000 Kč;- Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023, že předmětná pohledávka byla postoupena na žalobkyni;- Z dopisu ze dne 18. 12. 2024, že žalovanému bylo oznámeno postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni;- Z předžalobní výzvy právního zástupce žalobkyně datované 18. 12. 2024, že byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky, přičemž byl i upozorněn na možnost soudního sporu.4. Podle § 86 odst. 1 zák.č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzená úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.5. Podle § 86 odst. 2 cit. zák. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.6. Podle § 87 odst. 1 cit. zák. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. V projednávané věci soud uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce, před uzavřením úvěrové smlouvy shora dostatečně neprověřila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně měla vyjít pouze z příjmu žalovaného a z jeho informací a provést lustraci v příslušných databázích. To však nestačí. Objektivní zjištění poměrů spotřebitele musí být doloženo i potvrzením výdajů, např. ve formě výpisu z účtu u peněžního ústavu ze poslední 3 měsíce, se kterým úvěrovaný spotřebitel běžně hospodařil, apod. K tomu ale v daném případě evidentně nedošlo. Nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost úvěrovaného poskytovatelem činí smlouvu o úvěru absolutně neplatnou a soud tak musel provést vypořádání mezi účastníky ve smyslu § 2991 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Mezi stranami nebylo sporným, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 20 000 Kč, kterou jí žalovaný ani zčásti nevrátil. Proto soud uložil žalovanému povinnost žalobkyni tuto částku zaplatit, včetně úroku z prodlení (§ 1970 o. z., § 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb.), kdy žalovaný se dostal do prodlení 3. den po doručení předžalobní výzvy žalovanému. Ve zbytku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.8. Žalobkyně měla v řízení procesní úspěch co 80 %, její procesní neúspěch (a současně procesní úspěch žalovaného) pak činil 20 %. Žalobkyni náleží (dle § 142 odst. 2, § 142a odst. 1 občanského soudního řádu – dále jen o. s. ř.) právo na 60 % nákladů řízení (80 % minus 20 %). Ty představovaly náklady soudního poplatku 836 Kč, a dále pak náklady právního zastoupení žalobkyně, jejichž výši soud stanovil dle vyhl.č.177/1996 Sb. takto: Odměna advokáta za dva úkony právní služby (převzetí zastoupení, písemné podání – předžalobní výzva k plnění) po 300 Kč a s odměnou za jeden úkon ve výši 400 Kč – sepis žaloby (§14b odst.1 , §11 odst.1a,d cit. vyhlášky), 3 x 100 Kč náhrada hotových výdajů (§14b odst.5 písm. a cit. vyhlášky) a částka 273 Kč odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty z odměny a náhrad (§137 odst. 3 o. s. ř.). Žalobkyni tak náleží z uvedených nákladů 1 445,40 Kč (60 % z 2 409 Kč).9. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o. s. ř., tj. v délce tří dnů.