18 C 38/2025-95 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Podanou žalobou domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 12 431,79 Kč. Žalobu odůvodnila především tím, že uzavřela se žalovaným (poté, co ověřila jeho úvěruschopnost) za použití prostředků elektronické komunikace (prostřednictvím webové stránky www.flexifin.cz) dne 2. 3. 2024 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které se zavázala žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr kategorie „, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, “ až do výše 44 000 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s dohodnutým příslušenstvím, přičemž první splátka byla splatná 4. 3. 2024 a konec kreditového rámce měl nastat 26. 7. 2025. Žalovaný si při sjednávání smlouvy zvolil v souladu se smluvními ujednáními volitelné služby: „, Anonymizováno, “ za poplatek 165 Kč, „, Anonymizováno, , Anonymizováno, “ za poplatek 135,42 Kč a „Informační SMS servis“ za poplatek 35,52 Kč. Úvěr byl žalovanému vyplacen na sjednaný bankovní účet, a to dne 3. 2. 2024 částka 5 400 Kč. Žalovaný se dostal s úhradou pravidelných denních splátek do prodlení. Žalobkyně tak v souladu s čl. 7 bod 1 smlouvu vypověděla, o čemž žalovaného informovala emailem z 14. 6. 2024. Žalovaný se prokazatelně s úhradou celého úvěru dostal do prodlení dne 15. 6. 2024. Žalovaný nadále dluží žalobkyni celkem 12 377,89 Kč sestávající se z: jistiny 5 398,01 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru 104,73 Kč (dle čl. VII. odst. 2 a čl.VI. smlouvy činila výše poplatku 1,99 % z vyplacené tranše), - smluvního úroku 5963,03 Kč (dle čl. VII. odst. 3 a čl. VI. výše úroku 1,07 % denně z nesplacené části jistiny), poplatku za služby „, Anonymizováno, “ 162 Kč (čl. VII. odst. 4 smlouvy), poplatku za služby „, Anonymizováno, , Anonymizováno, “ 95,16 Kč (čl. VII. odst. 4 smlouvy) a poplatku za služby „Informační SMS servis“ 24,96 Kč (čl. VII. odst. 4 smlouvy). S požadavkem na jejich zaplacení se žalobkyně obrátila na soud. Vedle částky 12 377,89 Kč žádala po žalovaném zákonný úrok z prodlení z částky 5 784,86 Kč od 15. 6. 2024 do zaplacení, a částku 53,9 Kč jako smluvní pokutu, kterou byl žalovaný povinen dle čl. VIII. odst. 1 smlouvy zaplatit v případě prodlení ve výši 0,1 % z dlužné částky denně (žalobkyně žádala smluvní pokutu za prvních 90 dní prodlení, tj. období od 16. 3. 2024 do 14. 6. 2024).2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo soudu řádně doručit žalovanému do vlastních rukou, a proto byl dle § 173 odst. 2 ve spojení s § 174a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v platném znění (dále jen „o. s. ř.“) zrušen.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.4. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání při splnění podmínek dle § 115a o. s. ř., kdy žalobkyně již s podáním žaloby s tímto postupem souhlasila a ani žalovaný proti němu neměl žádných námitek.5. Soud provedl dokazování a učinil následující skutková zjištění:- z výpisu z posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, ., že k osobě žalovaného bylo uvedeno, že žije ve čtyřčlenné domácnosti, uvedl pravidelný čistý měsíční příjem 20 000 Kč, jeho ověřený pravidelný měsíční příjem činil 21 899 Kč, uvedl pravidelné měsíční výdaje na bydlení 3 500 Kč, ostatní nezbytné výdaje 5 000 Kč, disponibilní příjem 14 200 Kč; posouzení úvěruschopnosti žalobkyní uzavřeno jako úspěšné;- ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru datované 2. 3. 2024, že ta není podepsána žalovaným; smlouvou se měla žalobkyně zavázat poskytnout žalovanému jako klientovi úvěr jiný než na bydlení (tj. spotřebitelský úvěr), s možností postupného opakovaného splácení; úvěr měl být poskytnut až do výše 44 000 Kč s tím, že by bylo možno ho čerpat i postupně;- z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, že dne 3. 2. 2024 byla žalovanému zaslána na účet částka 5 400 Kč;- z předžalobní výzvy, že právní zástupce žalobkyně adresoval žalovanému výzvu s datem 13. 12. 2024;6. Na základě provedených důkazů soud po skutkové stránce uzavřel, že smlouva o revolvingovém úvěru neobsahuje podpis žalovaného a že žalobkyně poskytla žalovanému dne 3. 2. 2024 částku ve výši 5 400 Kč. Žalovaný následně splatil dne 14. 2. 2024 pouze částku 634 Kč.7. Soud z hlediska hmotného práva danou věc posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“).8. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 104 věta prvá ZSÚ smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu.10. Podle § 561 odst. 1 o. z. k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnosti elektronicky podepsat.11. Podle § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle odst. 2 věta první tohoto ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám.12. Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce k podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5.13. Podle § 1798 odst. 1 o. z. ustanovení o smlouvách uzavíraných adhezním způsobem platí pro každou smlouvu, jejíž základní podmínky byly určeny jednou ze smluvních stran nebo podle jejích pokynů, aniž slabší strana měla skutečnou příležitost obsah těchto základních podmínek ovlivnit. Podle odst. 2 tohoto ustanovení použije-li se k uzavření smlouvy se slabší stranou smluvní formulář užívaný v obchodním styku nebo jiný podobný prostředek, má se za to, že smlouva byla uzavřena adhezním způsobem.14. Podle § 582 odst. 1 věta první o. z. není-li právní jednání učiněno ve formě ujednané stranami nebo stanovené zákonem, je neplatné, ledaže strany vadu dodatečně zhojí.15. Podle § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.16. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.17. Na základě provedeného dokazování soud uzavřel, že v daném případě nebyla splněna zákonem předepsaná písemná forma úvěrové smlouvy, která vyžaduje nejen zachycení obsahu jednání, ale také označení jednající osoby, v tomto případě žalovaného, a podpis jednající osoby, kterým potvrdí své jednání tvořící obsah smlouvy. Písemný projev je platný až od podpisu jednající osoby a je lhostejné, zda šlo o písemný projev v listinné či elektronické podobě. Za podpis pak lze považovat jak vlastnoruční podpis jednající osoby, tak jeho náhradu mechanickými prostředky, a v případě právních jednání učiněných elektronickými nebo jinými technickými prostředky zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu. Na smlouvě však chybí jakýkoliv podpis žalovaného, pouze je uvedeno „Tímto podepisuji dne 2024-02-03 Klient“, což není podpis žalovaného ani ověření, že jde opravdu o žalovaného, který potvrzuje jednání tvořící obsah smlouvy. Smlouva o úvěru je tak neplatná a soud k její neplatnosti přihlédl i bez návrhu.18. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy tak přiznaná částka 4 766 Kč představuje bezdůvodné obohacení, na jehož vrácení má žalobkyně nárok (§ 2993 o. z.). Žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 5 400 Kč, kdy z této částky žalovaný prokazatelně uhradil 634 Kč.19. Dále byl žalobkyni přiznán úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na závěr o bezdůvodném obohacení nelze přiznat žalobkyni žádnou jinou část žalovaného plnění (výrok II.)20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř. Vzhledem k poměrnému rozdělení úspěchu ve věci a reálně vzniklým nákladům na straně každého účastníka řízení (poměrně větší úspěch zaznamenal žalovaný, ze spisu však nevyplývají žádné náklady, které by mu vznikly), dospěl soud k závěru, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozhodnutí.21. Lhůty k plnění byly žalovanému stanoveny v délce tří dnů (§ 160 odst. 1 o. s.