4 C 4/2025-46 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 10 520,30 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný uzavřel dne 31. 1. 2023 se společností , Anonymizováno, ´, Anonymizováno, , Anonymizováno, s., Anonymizováno, .o., , Anonymizováno, : , IČO, smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Na základě uzavřené smlouvy o úvěru č., Anonymizováno, , hodnota, tak byla žalovanému na jím uvedený bankovní účet poukázána jistina úvěru ve výši 10 000 Kč. Celkem se žalovaný zavázal původnímu věřiteli vrátit částku ve výši 14 290 Kč, která se skládala z jistiny ve výši 10 000 Kč a poplatku ve výši 4 290 Kč se splatností do 2. 3. 2023. Celá částka byla splatná najednou v jediné splátce. Dne 18. 7. 2022 byla mezi původním věřitelem a žalobkyní uzavřena Rámcová smlouva o postoupení pohledávek. Na základě této smlouvy pak došlo k postoupení pohledávek. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo původnímu věřiteli v souladu s čl. VIII. odst. 1. písm. d) smlouvy právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav:5. Ze smlouvy o úvěru, potvrzení o platbě, formuláře, soud zjistil, že žalovaný uzavřel dne 31. 1. 2023 se společností , Anonymizováno, ´, Anonymizováno, , Anonymizováno, s, Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., , Anonymizováno, : , IČO, smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Na základě uzavřené smlouvy o úvěru č. , hodnota, tak byla žalovanému na jím uvedený bankovní účet poukázána jistina úvěru ve výši 10 000 Kč. Celkem se žalovaný zavázal původnímu věřiteli vrátit částku ve výši 14 290 Kč, která se skládala z jistiny ve výši 10 000 Kč a poplatku ve výši 4 290 Kč se splatností do 2. 3. 2023. Celá částka byla splatná najednou v jediné splátce. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo původnímu věřiteli v souladu s čl. VIII. odst. 1. písm. d) smlouvy právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení.6. Z Rámcové smlouvy, přílohy k ní a oznámení o postoupení pohledávek soud zjistil, že původní věřitel postoupil pohledávku za žalovaným žalobkyni jako postupníkovi.7. Z předžalobní výzvy a podacího archu pak soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.8. Soud odkazuje na výše uvedené závěry plynoucí z provedeného dokazování s tím, že ve vztahu ke skutkovému stavu má za podstatné, že předmětná smlouva byla řádně uzavřena a žalovaný své závazky plynoucí ze smlouvy porušil. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil ničeho rozhodného pro posouzení věci, z těchto důkazů při svém rozhodování nevycházel a dále se jimi proto v odůvodnění svého rozhodnutí nezabývá a tyto nehodnotí.9. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále ZSÚ) a zákona č. 89/2012 Sb., Občanského zákoníku (dále o.z.).10. Ust. § 2395 o. z. uvádí, že se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 2758 odst. 1 o.z. se pojistnou smlouvou pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné.12. Dle § 2 odst. 1 ZSÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až § 108 a § 109 odst. 1 ZSÚ uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy (§ 104 ZSÚ).13. Podle § 3 odst. 1 písm. c/ ZSÚ se pro účely tohoto zákona rozumí posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.14. Ust. § 419 o. z. uvádí, že spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.15. Dle § 84 odst. 1 a 2 ZSÚ poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli. Spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.16. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.17. Dle § 1806 o.z. lze úroky z úroků požadovat, bylo-li to ujednáno. Jedná-li se o pohledávku z protiprávního činu, lze úroky z úroků požadovat ode dne, kdy byla pohledávka uplatněna u soudu.18. Ust. § 1958 odst. 2 o. z. stanoví, že neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Dle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení.19. Ust. § 1970 o.z. poté uvádí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.20. Provedenými důkazy vzal soud za prokázané, že společnost Emma´s credit s.r.o., jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli smlouvu o úvěru (§ 2395 a násl. o.z.), na základě které shora označený úvěrující poskytl žalovanému peněžní prostředky. Ty se jí žalovaný zavázal vrátit ve sjednané lhůtě. Dle výsledků dokazování tak neučinil. Soud vzal prokázaným, že žalovaný dluží částky uvedené ve výroku I. Tuto částku je tak žalovaný povinen spolu se smluvní pokutou sjednanou pro případ prodlení se zaplacením úvěru (§ 2048 a násl. o.z.), sjednanými náklady vymáhání a se sjednaným úrokem a úrokem z prodlení (§ 1970 o.z., § 2 vl. nař. č. 352/2013 Sb.) zaplatit žalobkyni, které byla pohledávka ze smlouvy o úvěru shora postoupena (dle § 1879 a násl. občanského zákoníku ve znění zák. č. 89/2012 Sb.), když postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno (minimálně doručením žaloby – viz rozhodnutí Nejvyššího soudu