6 C 1/2025-91 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 214 677,33 Kč s příslušenstvím jako plnění ze smlouvy o používání kreditní karty , Anonymizováno, ze dne 11. 9. 2022, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěrový limit až do výše 214 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 % z čerpaných prostředků, minimálně však 50 Kč. Smluvní úroky činily 23,8 % p. a. z dosud nesplacené části čerpané jistiny a ve výši 38,8 % p. a. z nedovoleného přečerpání limitu a jistiny po splatnosti. Žalovaná nehradila splátky za měsíce říjen až prosinec 2023, pročež žalobkyně smlouvu vypověděla dopisem zaslaným žalované, čímž se celý dluh stal splatným ke dni 15. 12. 2023. Uplatněný nárok se skládá z nesplacené jistiny ve výši 214 677,33 Kč, úroků kapitalizovaných ode dne prodlení žalované se splácením do dne 29. 8. 2024 na částku ve výši 75 743,08 Kč, spolu s úrokem ve výši 23,8 % p. a. z částky 214 677,33 Kč od 30. 8. 2024 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení z částky 214 677,33 Kč od 30. 8. 2024 do zaplacení. Žalovaná nezaplatila dlužnou částku ani přes výzvu. Celkem žalovaná na danou smlouvu vyčerpala 649 381,77 Kč a splatila 445 678,55 Kč.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud vyzval žalobkyni, nechť doplní tvrzení a označí důkazy k prokázání ohledně toho, zda a jak konkrétně ověřovala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a dále nechť prokáže, že ověřila (například díky potvrzením zaměstnavatele, výplatním páskám, daňovým přiznáním, výpisům z účtu, dokladům o pobíraných dávkách či jiných příjmech, nájemní smlouvou apod.) případná tvrzení žalované o jejích příjmech a výdajích, a veškeré tyto dokumenty rovněž předloží.4. Žalobkyně sdělila, že úvěruschopnost žalované posuzovala na základě údajů o příjmech, výdajích, závazcích a dalších informací uvedených žalovanou, která na žádosti uvedla příjem 25 000 Kč, což žalobkyně zkontrolovala na základě příchozích transakcí na účet žalované. Žalovaná v žádosti uvedla výdaje ve výši 0 Kč. Žalobkyně stanovila životní výdaje žalované po zohlednění její situace podle svého interního ekonomického modelu (pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení) na 7 150 Kč. Žalovaná uvedla splátky mimo žalobkyni ve výši 0 Kč, žalobkyně dotazem na registry a vlastní systémy zjistila, že žalobkyně měla v době úvěrové žádosti další poskytnuté úvěry se splátkovým zatížením 570 Kč. Na základě těchto skutečností žalobkyně stanovila maximální splátkové zatížení žalované pro novou splátku ve výši 16 387,50 Kč. Splátka nového úvěru činila 6 420 Kč, nové splátkové zatížení tak představovalo 6 990 Kč.5. Z žalobkyní předložených listin učinil soud následující skutková zjištění:6. Ve smlouvě ze dne 9. 9. 2020 se žalobkyně zavázala vést pro žalovanou účet.7. V žádosti o vydání kreditní karty jsou uvedeny osobní údaje žalované, dále to, že je zaměstnancem na dobu neurčitou, příjem má od 1. 9. 2019, její čistý měsíční příjem činí 25 000 Kč. Osobní měsíční náklady na bydlení nejsou uvedeny, nicméně jako status bydlení je uvedeno „pronajatý byt“ a dále je zde uveden údaj o jedné vyživované osobě.8. Ve smlouvě č. GNN145771375/2022 ze dne 11. 9. 2022 se žalobkyně zavázala vést pro žalovanou kreditní kartu s úvěrovým limitem ve výši 214 000 Kč, a to s úrokovou sazbou 23,8 % ročně, RPSN činila 27,28 %. Žalovaná se zavázala hradit minimální měsíční splátku, jak je definována v Podmínkách pro kreditní karty.9. Ve výpisu z běžného účtu za období 17. 9. 2020 – 3. 12. 2022 je uvedeno mnoho příjmů a výdajů žalované. Měsíční příjem v době žádosti o úvěr skutečně odpovídal cca 25 000 Kč. Žalovaná měla mnoho odchozích plateb a výběrů z bankomatů, z pravidelných měsíčních výdajů lze identifikovat zjevně pouze 10 000 Kč na nájem a poplatky.10. Dopisy ze dne 15. 12. 2023 a 30. 8. 2024 včetně kopie dodejky a poštovního podacího archu plyne, že dne 18. 12. 2023 zaslala žalobkyně žalované výzvu k plnění ve lhůtě sedmi dnů od doručení výzvy. Dne 2. 9. 2024 pak žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu.11. Další žalobkyní předložené listiny nebyly pro posouzení věci podstatné.12. Z žalobkyní předložených listin učinil soud následující skutková zjištění: Účastnice řízení dne 11. 9. 2022 uzavřely smlouvu č. GNN145771375/2022, v níž se žalobkyně zavázala vést pro žalovanou kreditní kartu s úvěrovým limitem 214 000 Kč, to s úrokovou sazbou 23,8 % ročně, RPSN činila 27,28 %. Žalovaná se zavázala hradit minimální měsíční splátku, jak je definována v Podmínkách pro kreditní karty. Žalobkyně z výpisu z účtu ověřila příjem žalované ve výši 25 000 Kč měsíčně. Žalovaná však netvrdila žádné příjmy a žalobkyně je neověřovala, přestože sama žalovaná uvedla, že bydlí v nájmu (z výpisu z účtu plynula výše platby nájemného a poplatků ve výši 10 000 Kč měsíčně) a má jednu vyživovanou osobu. Žalovaná na danou smlouvu vyčerpala 649 381,77 Kč a splatila 445 678,55 Kč.13. Na základě zjištěného skutkového stavu přijal soud následující právní závěry:14. Mezi účastnicemi řízení došlo k uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“). Žalovaná, na rozdíl od žalobkyně, vystupovala v pozici spotřebitele. Jednalo se tedy o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též „zákon o spotřebitelském úvěru“).15. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022 (tedy i v době uzavření předmětné smlouvy), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.17. Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde žalobkyni), aby dlužníka - spotřebitele (zde žalovanou) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.18. I Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Pokud takto poskytovatel úvěru nepostupuje, dopouští se správního deliktu (dle nynější terminologie přestupku, pozn. okresního soudu), za což mu může podle Nejvyššího správního soudu Česká obchodní inspekce v souladu se zákonem uložit pokutu. Výklad přijatý Nejvyšším správním soudem přitom konvenuje interpretaci zaujaté Soudním dvorem Evropské unie (dále též „Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (CA Consumer Finance SA v. Ingrid Bakkaus a další). V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zruše