6 C 106/2024-58 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 51 246,48 Kč s příslušenstvím jako plnění ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. 7303056679 ze dne 9. 3. 2023, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec 50 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3,06 % z výše sjednaného úvěrového rámce. V jednotlivých splátkách jsou zahrnuty sjednané úroky, příslušná část čerpaného úvěru a pravidelné poplatky, příp. nepravidelné poplatky. Splatnost pravidelné měsíční splátky byla stanovena na 20. den v měsíci. V průběhu trvání smlouvy žalovaný načerpal celkem částku 50 000 Kč, uhradil pak celkem 12 248 Kč. Jelikož žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, žalobkyně v souladu se smlouvou dopisem ze dne 11. 3. 2024 zesplatnila úvěr a požadovala okamžité zaplacení celé dlužné částky. Žalovaný však dále již neplnil ničeho, a to ani přes předžalobní výzvu. Žalobkyně se žalobou konkrétně domáhala částky 49 101,44 Kč jako neuhrazené jistiny (jde o rozdíl součtu čerpaných částek a úhrad žalovaného, které byly započteny na jistinu), poplatků za pojištění ve výši 545,04 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč, jak byly sjednány ve smlouvě, a smluvních pokut 1 000 Kč, celkem částky 51 246,48 Kč označené jako jistina, a dále příslušenství, konkrétně smluvního úroku 27,9 % ročně z částky 49 101,44 Kč za období od 12. 3. 2024 do 10. 6. 2024 kapitalizovaného ve výši 8 607,93 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 49 101,44 Kč od 11. 6. 2024 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 51 246,48 Kč od 26. 3. 2024 do 10. 6. 2024, jenž byl kapitalizován ve výši 1 575,34 Kč, a dále zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 51 246,48 Kč od 11. 6. 2024 do zaplacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud vyzval žalobkyni, nechť doplní tvrzení a označí důkazy k prokázání ohledně toho, zda a jak konkrétně ověřovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a dále nechť prokáže, že ověřila (například díky potvrzením zaměstnavatele, výplatním páskám, daňovým přiznáním, výpisům z účtu, dokladům o pobíraných dávkách či jiných příjmech, nájemní smlouvou apod.) případná tvrzení žalovaného o jeho příjmech a výdajích, a veškeré tyto dokumenty rovněž předloží.4. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného posuzovala pomocí kreditního skóre neboli credit scoringu a využívala statistický model, dále využila dostupné registry. Předložila výpočty týkající se příjmů a výdajů žalovaného a s odkazem na evropské právo a komentářovou literaturu a judikaturu různých soudů uvedla, že věřitel má prostor pro uvážení, jaké informace poskytnuté spotřebitelem budou ověřeny a jakým způsobem.5. Z žalobkyní předložených listin učinil soud následující skutková zjištění:6. Ve smlouvě č. 7303056679 ze dne 9. 3. 2023 („Flexibilní půjčka – revolvingový úvěr“) si účastníci řízení sjednali bezúčelový revolvingový úvěr s rámcem 50 000 Kč, roční úrokovou sazbou 27,9 % a RPSN 31,8 %, celková částka splatná spotřebitelem činí 57 556 Kč, výše minimální měsíční splátky byla sjednána na 3,061 % z úvěrového rámce. Ve smlouvě je jako zdroj hlavního příjmu žalovaného uvedeno „zaměstnanec“, čistý měsíční příjem 35 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 25 000 Kč.7. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad se podává, že žalovaný na úvěr v období od 10. 3. 2023 do 20. 11. 2023 celkem vyčerpal 50 000 Kč a vrátil 12 248 Kč, poté již nezaplatil ničeho.8. V úvěrové zprávě jsou obsaženy osobní údaje žalovaného a detail o jeho dalších úvěrech, resp. výpočty týkající se jeho finanční situace.9. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta se podává, že dne 9. 3. 2023 žalobkyně prověřila žalovaného v registrech JAP PUJCKA, MVCR, SOLUS, NRKI, CEE s negativním (resp. vyhovujícím) výsledkem. Ohledně žalovaného je uvedeno, že je rozvedený, bydlí ve vlastním bytě/domě, má dvě děti, zdroj příjmu „zaměstnanec“, výše příjmu 35 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 25 000 Kč, měsíční výdaje domácnosti uvedené v žádosti mají činit 16 000 Kč.10. Ve výpisu z běžného účtu žalovaného za únor 2023 je uvedeno, že počáteční zůstatek na účtu je 12 327,47 Kč, konečný zůstatek 13 314,35 Kč. V únoru 2023 bylo na účet připsáno celkem 37 471 Kč, odepsáno 36 684,12 Kč. Příjem od zaměstnavatele v daném měsíci, který dorazil na účet, dosahoval částky 32 371 Kč. Dále jsou zde uvedeny nejrůznější výdaje (zejména platby kartou a výběry z bankomatu), včetně splátek dvou půjček u , právnická osoba, – jedna splátka činila 2 820 Kč, druhá 3 015 Kč.11. Dopisem ze dne 11. 3. 2024, dle výpisu ze sledování zásilek odeslaným dne 12. 3. 2024 a doručeným žalovanému dne 5. 4. 2024, žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky 56 461,62 Kč do 14 dní od sepsání výzvy.12. Z dopisu ze dne 4. 4. 2024 a poštovního podacího archu z následujícího dne plyne, že žalobkyně dne 5. 4. 2024 zaslala žalovanému předžalobní výzvu.13. Další žalobkyní předložené listiny nebyly pro posouzení věci podstatné.14. Z žalobkyní předložených listin učinil soud následující skutková zjištění: Účastníci řízení dne 9. 3. 2023 uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru č. 7303056679, v níž si sjednali bezúčelový revolvingový úvěr s rámcem 50 000 Kč, roční úrokovou sazbou 27,9 % a RPSN 31,8 %, celková částka splatná spotřebitelem činí 57 556 Kč, výše minimální měsíční splátky byla sjednána na 3,061 % z úvěrového rámce. Žalovaný na tuto smlouvu vyčerpal celkem 50 000 Kč a vrátil 12 248 Kč. Ve smlouvě je uvedeno, že žalovaný je zaměstnanec s čistým měsíčním příjmem 35 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 25 000 Kč. V potvrzení o provedení ověření bonity klienta jsou rovněž uvedeny výdaje domácnosti ve výši 16 000 Kč. Žalobkyně z výpisu z účtu ověřila příjem žalovaného (v únoru 2023 mu na účet dorazila částka 32 371 Kč), např. pravidelné výdaje na bydlení či energie však z výpisu z účtu neplynou a žalobkyně je zjevně nikterak neověřovala. První prokazatelně odeslaná výzva k plnění byla žalovanému doručena dne 5. 4. 2024. Žalovaný již nezaplatil ničeho, a to ani přes předžalobní výzvu odeslanou dne 4. 4. 2024.15. Na základě zjištěného skutkového stavu přijal soud následující právní závěry:16. Mezi účastníky řízení došlo k uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“). Žalovaný, na rozdíl od žalobkyně, vystupoval v pozici spotřebitele. Jednalo se tedy o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též „zákon o spotřebitelském úvěru“).17. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.18. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022 (tedy i v době uzavření předmětné smlouvy), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.19. Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde žalobkyni), aby dlužníka - spotřebitele (zde žalovanou) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z