ECLI: ECLI:CZ:OSHB:2025:6.C.142.2024.1 Datum: 2025-03-07 Předmět: určení vlastnického práva Ustanovení: ["§ 7 vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 8 vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 11 vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 13 vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 80 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 115a z. č. 99/1963 Sb.", "§ 137 z. č. 99/1963 Sb.", ["smlouva kupní""odbory""vydání věci""ručení"]
O co šlo: určení vlastnického práva (["§ 7 vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 8 vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 11 vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 13 vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 80 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 115a z. č. 9)
1. Žalobkyně se žalobou proti žalovanému domáhala určení, že žalobkyně není vlastníkem motorového vozidla značky , Anonymizováno, rok výroby , Anonymizováno, registrační značky , SPZ, , VIN , VIN kód, (dále též „předmětné vozidlo“). V žalobě uvedla, že předmětné vozidlo prodala žalovanému kupní smlouvou ze dne 18. 9. 2016. Žalovaný neposkytl součinnost nutnou k zápisu změny vlastníka vozidla v registru silničních vozidel, a to ani přes předžalobní výzvu, a žalobkyně nemá, jak jinak se domoci změny vlastníka v tomto registru. Žalobkyně je nadále evidována jako vlastník vozidla, což s sebou nese negativní důsledky, např. z hlediska odpovědnosti provozovatele vozidla za přestupek dle § 125f zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích.2. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že vozidlo zhruba měsíc po koupi obratem prodal a novému majiteli předal veškeré podklady potřebné k přepisu vozidla. Následně došlo k požáru, v jehož důsledku předmětná kupní smlouva i kontakt na nového vlastníka předmětného vozidla byly nenávratně ztraceny.3. Žalobkyně v reakci na vyjádření žalovaného navrhla vydání rozsudku pro uznání. Podotkla, že se domáhá pouze určení, že ona již není vlastníkem předmětného vozidla. Následný osud vozidla a jakékoliv další transakce již pro věc nejsou nikterak relevantní.4. Z žalobkyní předložených a soudem vyžádaných listin učinil soud následující skutková zjištění:5. Ze zprávy , právnická osoba, , adresa, , odboru dopravních a správních agend, oddělení registru řidičů a vozidel ze dne 5. 3. 2025 se podává, že předmětné vozidlo je v registru silničních vozidel od 7. 7. 2010 evidováno na žalobkyni jakožto vlastnici a provozovatelku. Od onoho data není na vozidle evidována žádná změna.6. Z kupní smlouvy ze dne 18. 9. 2016 plyne, že žalobkyně předmětné vozidlo prodala žalovanému za částku 3 000 Kč. Vlastnické právo k vozidlu přechází na kupujícího (žalovaného) okamžikem zaplacení kupní ceny a předání vozidla.7. Z dopisu ze dne 6. 9. 2024 včetně kopie vrácené poštovní obálky a výpisu ze sledování zásilek plyne, že žalobkyně se po žalovaném neúspěšně domáhala součinnosti k přepisu vlastnického práva k předmětnému vozidlu na žalovaného.8. Na základě učiněných skutkových zjištění, jakož i ze shodných tvrzení účastníků učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Dne 18. 9. 2016 žalobkyně prodala předmětné vozidlo žalovanému, který toto vozidlo převzal a zaplatil za něj sjednanou kupní cenu. V registru silničních vozidel je jako vlastnice a provozovatelka předmětného vozidla stále uvedena žalobkyně. Žalobkyně se po žalovaném neúspěšně domáhala součinnosti potřebné pro provedení změny údaje o vlastnickém právu k předmětnému vozidlu v registru silničních vozidel. Žalovaný nyní tvrdí, že předmětné vozidlo záhy prodal třetí osobě a že při požáru ztratil doklady o tom svědčící.9. Na základě zjištěného skutkového stavu soud učinil následující právní závěry:10. Předně soud uvádí, že žalovaný nerozporoval, že mu žalobkyně předmětné vozidlo prodala, uvedl však další argumentaci, jež má patrně svědčit pro zamítnutí žaloby. Každopádně však z podání žalovaného není jednoznačné, že by nárok proti němu uplatněný v žalobě uznal. Z vyložených důvodů soud výrokem I. rozsudku zamítl návrh žalobkyně na vydání rozsudku pro uznání ve smyslu § 153a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též „o. s. ř.“), k tomu srov. přiměřeně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2019, sp. zn. 29 ICdo 108/2017.11. Podle § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.12. Podle § 2079 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“), se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu (odst. 1). Neplyne-li ze smlouvy nebo zvyklostí něco jiného, jsou prodávající a kupující zavázáni splnit své povinnosti současně (odst. 2).13. Podle § 1099 o. z. se vlastnické právo k věci určené jednotlivě převádí už samotnou smlouvou k okamžiku její účinnosti, ledaže je jinak ujednáno nebo stanoveno zákonem.14. Podle § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, zápis změny vlastníka silničního vozidla v registru silničních vozidel provádí obecní úřad obce s rozšířenou působností v případě převodu vlastnického práva na základě společné žádosti dosavadního a nového vlastníka silničního vozidla a nového provozovatele silničního vozidla, není-li totožný s dosavadním nebo novým vlastníkem. Podle odst. 2 písm. a) se žádost o zápis změny vlastníka silničního vozidla nebo oznámení podává do 10 pracovních dnů ode dne převodu vlastnického práva k silničnímu vozidlu.15. V posuzovaném případě má žalobkyně naléhavý právní zájem na navrhovaném určení, že není vlastnicí předmětného vozidla. Bez tohoto určení totiž nelze event. dosáhnout změny údajů v registru silničních motorových vozidel, popř. v technickém průkazu vozidla. V tomto případě proto není rozhodné, že se touto určovací žalobou neřeší vydání věci (vozidla), tedy splnění povinnosti, ale jejím prostřednictvím lze dodržet povinnost týkající se evidence motorových silničních vozidel, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2007, sp. zn. 32 Odo 10/2006. Tento rozsudek Nejvyššího soudu se sice týkal situace, kdy žalobce se domáhal určení svého vlastnického práva, nicméně jeho závěry jsou aplikovatelné i na předmětnou věc, v níž se žalobkyně domáhá určení, že není vlastnicí předmětného vozidla. K tomu lze odkázat na rozsudek Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 21. 5. 2020, č. j. 58 Co 246/2019-89, kde je přiléhavě uvedeno, že určovací výrok soudního rozhodnutí je v této situaci jediným způsobem, jak se žalobce může zbavit objektivní odpovědnosti provozovatele vozidla za přestupky spáchané s již prodaným vozidlem, příp. povinnosti platit příspěvky do garančního fondu, protože podle registru silničních vozidel provozuje vozidlo, aniž by zaplatil povinné ručení, event. dosáhne změny údajů v registru silničních vozidel. Že obdobné situace je třeba řešit právě v občanském soudním řízení, pak vyplývá i z nálezu Ústavního soudu ze dne 9. 11. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 114/20, č. 470/2021 Sb. (srov. zejména jeho body 49-53).16. Naléhavý právní zájem žalobkyně na požadovaném určení, že žalobkyně není vlastnicí předmětného vozidla, proto je dán.17. Stejně tak má soud za to, že lze výrok rozsudku soudu formulovat i negativně, tj. nikoliv tak, že jiná osoba je vlastníkem předmětného vozidla, nýbrž že žalobkyně jím není (srov. obdobnou formulaci např. v rozsudcích Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 30. 5. 2024, č. j. 5 C 95/2024-28, Okresního soudu v Kolíně ze dne 1. 7. 2024, č. j. 18 C 131/2024-27, Městského soudu v Brně ze dne 30. 7. 2024, č. j. 34 C 41/2024-39, nebo Okresního soudu v Pardubicích ze dne 23. 10. 2024, č. j. 10 C 152/2024-41).18. Registr silničních vozidel není veřejným seznamem, nabytí vlastnického práva k vozidlu proto ani není vázáno podle § 1102 o. z. na zápis do registru silničních vozidel (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5330/2015).19. Jelikož mezi účastníky řízení došlo k řádnému uzavření kupní smlouvy (její pravost a řádnost žalovaný nezpochybnil), není pochyb o tom, že účinností kupní smlouvy žalobkyně přestala být vlastnicí předmětného vozidla. I kdyby se prokázalo tvrzení, že žalovaný prodal předmětné vozidlo třetí osobě, tato skutečnost by neměla vliv na závěr soudu o důvodnosti žaloby. Žalovaný totiž porušil svoji povinnost poskytnout součinnost žalobkyni k podání žádosti o zápis změny vlastníka předmětného vozidla v registru silničních vozidel.20. Z výše uvedených důvodů soud žalobě vyhověl a ve výroku II. rozsudku vyslovil, že žalobkyně není vlastníkem předmětného vozidla.21. Žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná, pročež jí soud přiznal náhradu nákladů řízení v plné výši dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Vycházel přitom z toho, že nutnost podat žalobu způsobil žalovaný, který neposkytl žalobkyni součinnost k podání žádosti o zápis změny vlastníka předmětného vozidla.22. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč a náklady zastoupení advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024, tj. odměna za 3 úkony právní služby (převzetí zastoupení, sepis výzvy žalovanému ze dne 6. 9. 2024 a sepis žaloby) dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu po 1 000 Kč dle § 7 bodu 3. a § 8 odst. 1 advokátního tarifu (3 x 1 000 Kč). Tarifní hodnotou je částka 3 000 Kč jako cena věci, o niž v řízení jde, když se jedná o výši kupní ceny předmětného vozidla dle kupní smlouvy ze dne 18. 9. 2016. Ke třem úkonům právní služby dále náleží paušální částka 900 Kč dle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu (3 x 300 Kč). K náhradě nákladů řízení patří i náhrada za 21% DPH (§ 137 odst. 3 o. s.