6 C 4/2025-122 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 81 133,21 Kč s příslušenstvím jako plnění ze smlouvy o úvěru od Buřinky a o stavebním spoření s účtem č. , č. účtu, ze dne 7. 11. 2021. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalované překlenovací úvěr 80 000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet. Žalovaná nesplácela úvěr řádně a včas, proto jej žalobkyně zesplatnila. Žalobkyně se tak žalobou domáhala zaplacení jistiny ve výši 74 291,31 Kč společně se smluvní pokutou ve výši 6 780,90 Kč, s dlužným pojistným ve výši 61 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 353,90 Kč od 1. 12. 2023 do 28. 8. 2024, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 6 351,60 Kč od 1. 12. 2023 do 28. 8. 2024, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % p.a. z částky 81 133,21 Kč (jistina + smluvní pokuta a pojistné) od 29. 8. 2024 do zaplacení a s úrokem ve výši 4,45 % ročně z částky 74 291,31 Kč (jistina) od 29. 8. 2024 do zaplacení.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud vyzval žalobkyni, nechť doplní tvrzení a označí důkazy k jejich prokázání ohledně toho, zda a jak konkrétně (kromě dotazu na dostupné registry) ověřovala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a dále nechť prokáže, že ověřila (například díky potvrzením zaměstnavatele, výplatním páskám, daňovým přiznáním, výpisům z účtu, dokladům o pobíraných dávkách či jiných příjmech, nájemní smlouvou apod.) případná tvrzení žalované o jejích příjmech a výdajích, a veškeré tyto dokumenty rovněž předloží.4. Žalobkyně uvedla, že žalovaná v žádosti o úvěr uvedla příjem 30 000 Kč, což žalobkyně následně ověřila dle výpisů z bankovního účtu žalované. Žalobkyně ověřila, že žalovaná nebyla v aktivním insolvenčním řízení, z informací z CBCB ověřila její předchozí splátkovou morálku a dále ověřila, že žalovaná neměla žádné relevantní negativní informace, např. záznam o podvodném jednání či kriminálních aktivitách, záznam v souvislosti s AML pravidly, záznam o exekučním řízení apod. Žalovaná v žádosti uvedla měsíční výdaje 500 Kč a nájemné 2 000 Kč, žalobkyně stanovila její životní výdaje na základě jí sdělených dat a dle svého interního ekonomického modelu na 8 987 Kč. Dále žalobkyně přihlédla k dalším úvěrům žalované, konkrétně kontokorentu s limitem 100 000 Kč a s orientační splátkou 3 000 Kč, revolvingovému úvěru s limitem 33 000 Kč a splátkou 990 Kč, revolvingovému úvěru s limitem 48 000 Kč a se splátkou 1 410 Kč a spotřebnímu úvěru 716 977 Kč se splátkou 8 358 Kč. Splátka poskytnutého úvěru činila 700 Kč a celkové splátkové zatížení tudíž bylo 14 458 Kč, navíc revolvingové produkty nemají pevně danou splátku, ta může být nižší.5. Z žalobkyní předložených listin učinil soud následující skutková zjištění:6. Ve smlouvě o úvěru od Buřinky č. , č. účtu, ze dne 7. 11. 2021 se účastnice řízení dohodly, že žalobkyně poskytne žalované úvěr 80 000 Kč na rekonstrukci nemovitosti a žalovaná do 25. dne každého měsíce bude splácet 761 Kč (úroková sazba 4,45 %). Kromě toho se žalovaná zavázala dodat žalobkyni doklady o rekonstrukci nemovitosti.7. Z výpisu z úvěrového účtu plyne, že dne 18. 11. 2021 žalovaná vyčerpala 80 000 Kč. V období od 20. 12. 2021 do 22. 12. 2023 žalovaná zaplatila celkem 19 631,59 Kč, poté již nezaplatila ničeho.8. Dopisem ze dne 1. 11. 2023, jenž byl dle kopie vrácené obálky odeslán téhož dne, žalobkyně vyzvala žalovanou k dodání dokumentů týkajících se provedených prací na nemovitosti, s tím, že pokud žalovaná tyto dokumenty nedodá, celý úvěr bude splatný ke dni 25. 12. 2023.9. Dopis, dle poštovního podacího archu odeslaný dne 27. 8. 2024, představoval předžalobní výzvu.10. Výpisy z běžného účtu žalované za období od 1. 1. 2021 do uzavření úvěrové smlouvy zachycují mnoho příchozích i odchozích plateb. Z výpisu je zřejmé, že čistá měsíční mzda žalované se pohybovala kolem 26 000 Kč – 30 000 Kč měsíčně, v některých měsících byla i vyšší. Z výpisu je patrných mnoho plateb kartou, příkazů k úhradě i výběrů hotovosti, jakož i to, že žalovaná měla další úvěry. Z výpisu však není zřejmé, jaké pravidelné konkrétní výdaje žalovaná měla, zejména výdaje na bydlení.11. Další žalobkyní předložené dokumenty nebyly pro posouzení věci podstatné.12. Z žalobkyní předložených listin učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:13. Dne 7. 11. 2021 se účastnice řízení dohodly, že žalobkyně poskytne žalované úvěr 80 000 Kč (dne 18. 11. 2021 žalovaná tento úvěr skutečně čerpala), který je účelově vázán na rekonstrukci nemovitosti. Žalovaná se zavázala dodat doklady o provedené rekonstrukci a předmětný úvěr splácet měsíčními splátkami po 761 Kč. Žalovaná nedodala potřebné dokumenty a žalobkyně úvěr prohlásila za splatný. Žalovaná za celou dobu vrátila žalobkyni 19 631,59 Kč, dále již nezaplatila ničeho ani přes výzvu. První prokazatelně odeslaná výzva k plnění byla žalované odeslána dne 1. 11. 2023 s termínem splatnosti do 25. 12. 2023. Žalobkyně z výpisu z běžného účtu před uzavřením smlouvy ověřila čistý příjem žalované cca 30 000 Kč měsíčně, výdaje však nikterak neověřovala a vycházela z ekonomického a statistického modelu.14. Na základě zjištěného skutkového stavu přijal soud následující právní závěry:15. Mezi účastnicemi řízení došlo k uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“). Žalovaná, na rozdíl od žalobkyně, vystupovala v pozici spotřebitele, jednalo se tedy o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též „zákon o spotřebitelském úvěru“).16. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (tedy i v době tvrzeného uzavření předmětné smlouvy), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.18. Teprve s účinností od 29. 5. 2022 zní § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru následovně: „Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“19. Nicméně s ohledem na závěry vyplývající z evropského práva je zřejmé, že i smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená v listopadu 2021 trpěla sankcí absolutní neplatnosti v případě nedostatečného posouzení úvěruschopnosti dlužníka.20. Tato interpretace je zřejmá z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, OPR-Finance, podle něhož články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté p