ECLI: ECLI:CZ:OSHK:2023:10.C.215.2021.1 Datum: 2023-11-16 Předmět: o zaplacení 49 839,20 Kč s příslušenstvím Ustanovení: ["§ 41 z. č. 372/2011 Sb.", "§ 29 z. č. null/null Sb.", "§ 2053 z. č. null/null Sb.", "§ 1970 z. č. null/null Sb.", "§ 142 z. č. null/null Sb.", "§ 151 z. č. null/null Sb."] ["uznání dluhu"]
Čeho se rozhodnutí týká: Rozhodnutí se týká: o zaplacení 49 839,20 Kč s příslušenstvím. Aplikuje: § 41 (372/2011 Sb.), § 29 (null/null Sb.), § 2053 (null/null Sb.), § 1970 (null/null Sb.).
1. Žalobkyně podala dne 23. 7. 2021 žalobu na zaplacení 49 839,20 Kč. V žalobě zejména uvedla, že žalovanému poskytla ve dnech 1. 12. 2019 až 18. 12. 2019 nutnou a neodkladnou péči. Žalobkyni vznikl nárok na zaplacení ceny poskytnuté péče dle § 41 odst. 1 písm. c) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování. Žalovaný dne 16. 12. 2019 podepsal u žalobkyně uznání dluhu v češtině a polštině. Žalovaný požadovanou částku neuhradil, ani po předžalobní výzvě. Žalobkyně proto navrhla, aby její žalobě bylo vyhověno a byla jí přiznána náhrada nákladů řízení.2. Opatrovnice pro řízení, která byla žalovanému ustanovena, se k podanému návrhu vyjádřila tak, že žalobkyně dostatečně svůj nárok neprokázala. Z předložených listin dle jejího názoru nelze jednoznačně dospět k závěru, že zdravotní péče v rozsahu tvrzeném žalobkyní byla ve skutečnosti poskytnuta právě žalovanému, rozsah provedených úkonů žalovaný nikdy neodsouhlasil ani s nimi nebyl seznámen. To, že žalobkyně k žalobě připojila dokument s názvem vyúčtování péče, kde jsou na jméno žalovaného rozepsány určité zdravotní úkony, nemůže samo o sobě dokazovat, že tyto léčebné zákroky a úkony byly ve spojení s důvodem hospitalizace žalovaného nutné a nezbytné. Co se týká uznání dluhu, zde má opatrovnice žalovaného za to, že je nutno přihlédnout ke všem okolnostem uznání dluhu, kdy žalovaný dluh uznal v době hospitalizace a nelze dospět k závěru, že žalovaný byl v okamžiku podpisu v takovém psychickém a fyzickém rozpoložení, aby si plně uvědomoval, co podepisuje a s jakým následkem. Z ničeho ani neplyne, že by žalovanému byly dostatečně vysvětleny všechny okolnosti a důsledky jeho podpisu na připraveném uznání dluhu. To, zda všechny žalobkyní účtované úkony zdravotní péče byly skutečně žalovanému poskytnuty a zda byly ve spojení s jeho zdravotním stavem vhodné a nutné, musí prokázat žalobkyně, což ale doposud neučinila. Navrhla tedy, aby žaloba byla zcela zamítnuta.3. Žalobkyně v reakci na vyjádření opatrovnice pro řízení reagovala tak, že má za to, že nárok byl dostatečně prokázán. Jiné důkazy žalobkyně k dispozici nemá ani mít nemůže. Poskytnutí péče by mohlo být nejlépe prokázáno výpisem ze zdravotnické dokumentace, kterou ovšem není možno poskytnout bez výslovného souhlasu žalovaného. Žalobkyně jako poskytovatel zdravotních služeb může do zdravotnické dokumentace žalovaného nahlížet pouze v souvislosti s poskytováním péče, nikoli z důvodu vymáhání pohledávky. Žalobkyně dále nesouhlasí s tvrzením, že žalovaný nebyl dostatečně a srozumitelně informován při podepisování uznání dluhu, či že mu byl poskytnut nadbytečný rozsah péče. Uznání dluhu bylo podepsáno před dvěma svědky, z vyhotovení v polském jazyce muselo být žalovanému zcela zřejmé, co podepisuje a pokud by tomu tak nebylo, měl možnost požádat o tlumočníka. Co se týče poskytnuté zdravotní péče, žalobkyně vždy postupuje plně v souladu se zákonem o zdravotních službách a tzv. lege artis. Žalobkyně striktně odmítá, že by komukoliv poskytovala zbytnou péči proti jeho vůli.4. Okresní soud rozsudkem ze dne 9. 12. 2021 č. j. 10 C 215/2021-25 žalobě vyhověl a přiznal žalobkyni též právo na náhradu nákladů řízení. Ve věci rozhodl podle nařízení Evropského parlamentu a rady (ES) č. 861/2007 ze dne 11. 7. 2007, o drobných nárocích (dále jen „nařízení o drobných nárocích“) a právně věc posoudil podle zákona č. 48/1997 Sb. Protože se rozsudek nepodařilo žalovanému doručit, byla mu ustanovena opatrovnice pro řízení podle § 29 odst. 3 o. s. ř. K odvolání opatrovnice pro řízení Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 28. 4. 2023 č. j. 17 Co 43/2023-58 rozsudek okresního soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud zejména uvedl, že nebyly splněny podmínky pro aplikaci nařízení o drobných nárocích, když žalobkyně řízení zahájila „běžnou“ žalobou, nikoli tedy za pomoci stanoveného žalobního formuláře. Okresní soud zatížil řízení vadou, když pokládal zásilku za řádně doručenou, když ji odeslal 24. 9. 2021 běžnou poštou na adresu, kterou v žalobě označila žalobkyně a zásilka se mu 1. 11. 2021 vrátila po bezvýsledném pokusu o přímé předání, uskutečněném 1. 10. 2021, jako následně nevyzvednutá adresátem v úložní době. Bylo doručováno na adresu, kterou uvedla žalobkyně, a z ničeho nebylo možno učinit závěr, že se žalovaný na této adrese skutečně zdržoval. V dalším řízení uložil odvolací soud okresnímu soudu, aby se pokusil v první řadě vyšetřit, kde žalovaný v Polsku bydlí. Následně musí posoudit, zda bude možné postupovat podle nařízení o drobných nárocích, a pokud ano, vyzve žalobce, aby svou žalobu zformuloval za pomoci příslušného vzorového formuláře. Bude se také mimo jiné zabývat svou mezinárodní příslušností a rozhodným právem.5. Okresní soud se proto v intencích rozhodnutí odvolacího soudu nejprve zabýval zjištěním aktuální adresy žalovaného. Soud postupoval podle čl. 7 nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 2020/1784, o doručování soudních a mimosoudních písemností ve věcech občanských a obchodních v členských státech (dále jen „nařízení o doručování“) a obrátil se na pomoc se zjištěním adresy žalovaného na Okresní soud ve , Anonymizováno, . Z odpovědi tohoto soudu soud zjistil, že se současnou adresu žalovaného nepodařilo zjistit, nevyplývá z žádné databáze, do které má soud přístup. Žalovaný není v současné době ve výkonu trestu odnětí svobody v Polsku. Adresu žalovaného se tak nepodařilo zjistit. Soud proto dospěl k závěru, že trvá potřeba ustanovení opatrovníka pro řízení podle § 29 odst. 3 o. s. ř., když pobyt žalovaného není znám a nebyl zjištěn.6. Dále se soud zabýval svou mezinárodní příslušností dle nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „nařízení o příslušnosti“). Podle čl. 7 nařízení o příslušnosti osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována: 1) a) pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn; b) pro účely tohoto ustanovení, a pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku: - v případě prodeje zboží místo na území členského státu, kam zboží podle smlouvy bylo nebo mělo být dodáno, - v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty; c) nepoužije-li se písmeno b), použije se písmeno a). Podle tohoto ustanovení soud dospěl k závěru, že je dána jeho mezinárodní příslušnost, když žalovanému byla poskytnuta zdravotní péče na území České republiky, konkrétně žalobkyní.7. Co se týká aplikace rozhodného práva, soud dospěl k závěru, že vzhledem k neznámému pobytu žalovaného, není na místě aplikovat na věc nařízení o drobných nárocích, které je svou povahou řízením písemným a předpokládá se tak, že bude moct být řádně doručováno všem účastníkům, což v daném případě není možné. Soud proto řešil otázku rozhodného práva podle nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (dále jen „nařízení Řím I“). Podle čl. 4 odst. 1 písm. b) nařízení Řím I v míře, ve které nebylo právo rozhodné pro smlouvu zvoleno podle článku 3, a aniž jsou dotčeny články 5 až 8, je právo rozhodné pro následující smlouvy určeno tak, že smlouva o poskytování služeb se řídí právem země, v níž má poskytovatel služby obvyklé bydliště. Dle článku 19 odst. 1 nařízení Řím I se pro účely tohoto nařízení za obvyklé bydliště obchodní společnosti, sdružení nebo právnické osoby považuje místo jejich ústřední správy. Služby zdravotní péče byly žalovanému poskytnuty žalobkyní, tedy právnickou osobou – příspěvkovou organizací, se sídlem v České republice, v , adresa, . Proto právem rozhodným je právo české.8. Z uznání dluhu soud zjistil, že žalovaný dne 16. 12. 2019 uznal svůj dluh vůči žalobkyni. V uznání dluhu bylo specifikováno, že se jedná o dluh, který vznikl na základě poskytování zdravotních služeb od 2. 12. 2019, od kdy mu byla poskytnuta hospitalizační zdravotní péče, včetně komplementárních vyšetření. Vzal také na vědomí, že dlužná částka za poskytnutou zdravotní péči může být podle vyúčtování jednotlivých zdravotních služeb navýšena až na 60 000 Kč. Uznání dluhu bylo vystaveno a podepsáno v českém i polském jazyce.9. Z faktury č. , hodnota, bylo zjištěno, že žalovanému byla celkem za samopláteckou zdravotní péči vyúčtováno 49 839,20 Kč.10. Z vyúčtování péče bylo zjištěno, jaké úkony zdravotní péče byly žalovanému poskytnuty.11. Na základě provedeného dokazování soud zjistil tento skutkový stav. Žalovaný byl ve dnech 1. 12. 2019 až 18. 12. 2019 hospitalizován u žalobkyně. Žalobkyně mu poskytla úkony nutné a nedokladné péče. Žalovaný uznal svůj dluh vůči žalobkyni, který vznikl z titulu poskytování zdravotních služeb.12. Po právní stránce soud věc posoudil podle zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (dále jen „ZZS“
Provozuje Eucalypt 4 s.r.o., IČO 22103741, Jičínská 226/17, Praha 3 (kontakt). Zdroj dat: e-Sbírka / justice.cz (oficiální). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.