20 C 233/2024-22 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobou doručenou soudu (návrhem na vydání el. platebního rozkazu sp. zn. EPR 116404/2024) se žalobce domáhal po žalované zaplacení uvedené částky s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnil tím, že žalovaná u společnosti , právnická osoba, , IČ: , IČO, , čerpala prostřednictvím smlouvy o zápůjčce ze dne 10.12.2018 částku ve výši 40 000 Kč a zavázala se zaplatit celkem částku 74 695 Kč, což nesplnila. Žalobce dne 21.9.2023 uzavřel se společností , právnická osoba, , smlouvu o postoupení pohledávky, na základě které je oprávněn dlužnou částku vymáhat.Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila. Žalovaná neprokázala (ani netvrdila), že by dluh zaplatila. Ani nevznesla jinou námitku. Žalobce (dle žalobních tvrzení) eviduje úhradu 27700 Kč.O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že žalovaná dne 10.12.2018 skutečně uzavřela smlouvu č. , hodnota, , na základě které vznikl uvedený dluh. Podle ust. § 1724 odst. 1 o.z. platí, že smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy. Žalovaná netvrdila, tudíž ani neprokázala, že by dluh z půjčky zaplatila, soud proto výrokem rozsudku pod bodem I. uložil žalované částku v uvedené celkové výši zaplatit.Žalovaná je také v prodlení se zaplacením dluhu: O úrocích z prodlení bylo rozhodnuto dle § 1970 o.z. a § 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb.Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání postupem dle ust. § 115a o.s.ř.. Věc byla vedle speciální právní úpravy zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (resp. s účinností od 1.12.2016 zák. č. 257/2016 Sb.), primárně posouzena dle § 2390-4 zák. č. 89/2012 Sb., obč. zákoníku. Podle ust. § 2390 o.z. "přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu", vznikne smlouva o zápůjčce. I tyto smlouvy je třeba dodržovat - ust. § 3 odst. 2 písm. d) o.z. Dále platí např. i to, že při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky atd. Vydlužitel má povinnost zápůjčku vrátit (zde bylo ujednáno vrácení zápůjčky ve splátkách). Tuto svou primární povinnost žalovaná nesplnila. Podaná žaloba je pak důvodná.O náhradě nákladů řízení pak rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) tak, že přiznal žalobci, který byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce uvedené ve výroku II. rozsudku. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1880 Kč podle položky 1 sazebníku soudních poplatků jako přílohy zák. č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, přičemž soudu je z úřední činnosti známo, že žalobce se opakovaně domáhá svých nároků ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž používá ustálený vzor návrhu na zahájení řízení, který pouze v jednotlivostech upravuje pro účel konkrétního řízení. Vzhledem k tomu, že jsou splněny i další podmínky předvídané ust. § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, soud při rozhodnutí o náhradě nákladů řízení aplikoval toto ustanovení a přiznal na náhradě nákladů řízení odměnu za 3 úkony právní služby (sepis návrhu, převzetí věci, upomínka) 1 500 Kč, k tomu 3x paušální náhradu ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč za každý z úkonů právní služby) a to vše vč. DPH ve výši 21 % (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).Lhůtu k plnění povinností výroků tohoto rozsudku soud stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř..