8 C 160/2024-49 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 29. 2. 2024 po žalovaném domáhala zaplacení částky 56 186,28 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi jejím právním předchůdcem společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, a žalovaným dne 1. 12. 2022, číslo úvěrové smlouvy , RČ, . Žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 39 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit spolu s úrokem za zapůjčené peněžní prostředky s dohodnutou pevnou úrokovou sazbu. Žalovaný se tak zavázal uhradit poskytnutý úvěr v 48měsíčních splátkách po 2 410 Kč. Žalovaný nesplácel řádně a včas, když na dluh uhradil toliko 4 820 Kč. Poslední platba na pohledávku byla ze strany žalovaného uhrazena dne 23. 2. 2023. Ke dni postoupení 30. 10. 2023 činila výše pohledávky za žalovaným částku 61 577,01 Kč, skládající se z:- dlužné nové jistiny ve výši 45 310,09 Kč- dlužné smluvní pokuty do zesplatnění ve výši 1 497 Kč- a dále z dlužných úroků a zákonných úroků z prodlení, smluvní pokuty a nákladů vyčíslených od zesplatnění do postoupení. Příslušenství pohledávky pak tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení od postoupení dále. Součástí částky 61 577,01 Kč je i dlužná náhrada nákladů vzniklých právnímu předchůdci žalobce s prodlením žalovaného, které však žalobce vůči žalovanému v této žalobě neuplatňuje. Za období od postoupení pohledávky na žalobce ke dni sepisu této žaloby nebylo na předmětnou pohledávku uhrazeno ničeno. Žalobkyně se proto domáhá zaplacení dlužné nové jistiny ve výši 45 310,09 Kč, dlužné smluvní pokuty ve výši 10 876,19 Kč (vyčíslené ke dni 14. 12. 2023), úroků ve výši 30 % ročně z části dlužné nové jistiny ve výši 38 662,61 Kč od 22. 5. 2023 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné nové jistiny ve výši 45 310,09 Kč od 1. 6. 2023 do zaplacení. Smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Dále v žalobě uvedla, že úvěruschopnost žalovaného ověřoval právní předchůdce. Žalobkyně byla soudem vyzvána, aby doplnila svá tvrzení k prokázání, jakým způsobem byly ověřovány schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyni vyplývá tato povinnost z § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, tedy před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru musí posoudit úvěruschopnost žalovaného, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací; žalobkyní předložené doklady dle názoru soudu v dostatečné míře neprokazovaly splnění této povinnosti. V doplnění žaloby ze dne 22. 8. 2024 pak žalobkyně zaslala potvrzení o platbách, výpis záznamů z registru SOLUS a hodnocení klienta. Dále žalobkyně navrhla, aby soud provedl důkaz výpisem z běžného účtu žalovaného.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř., protože účastníci s tímto postupem soudu souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 1. 12. 2022 a z potvrzení o provedení transakce soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl dne 2. 12. 2022 žalovanému finanční prostředky ve výši 39 000 Kč, žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s úroky, a to v pravidelných 48 měsíčních minimálních splátkách po 2 410 Kč. Ze smlouvy dále soud zjistil, že žalovaný se svým podpisem zavázal, že právnímu předchůdci žalobkyně poskytl pravdivé údaje nezbytné pro posouzení své schopnosti splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr.Z potvrzení , Anonymizováno, , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . za měsíce srpen a listopad 2022 vyplývá, že měsíční příjem žalovaného činil od 33 000 Kč do 44 485 Kč měsíčně. Soud doplnil dokazování spisem zdejšího soudu ve věci , spisová značka, , a to výpisem z běžného účtu žalovaného. Z historie účtu žalovaného soud zjistil, že mnoho položek je označeno jako gambling, zpravidla se jedná o platby od subjektů , právnická osoba, , , právnická osoba, . Dále jde o příchozí platby nejčastěji od osob , adresa, , , jméno FO, , příchozí mzda ve výši 38 170 Kč od společnosti , právnická osoba, Mezi výdaji nejsou neobvyklé částky v tisících, i desetitisících, a to např. i 3 000 Kč, 9 000 Kč, 16 000 Kč, 5 000 Kč, 50 000 Kč, toto vše v jediný den (14. 11. 2022).Soud učinil skutkový závěr, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 39 000 Kč. Při zkoumání schopností žalovaného úvěr splácet, ovšem právní předchůdce žalobkyně se žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru, aniž by náležitě prověřil, zda má žalovaný další dluhy a výdaje, eventuálně zda je reálná uvedená výše příjmů s ohledem na zjištění, že příjmy pocházejí od totožných osob či od herních společností. Z tohoto hlediska postup žalobkyně nelze považovat za dostatečné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí. Pouhý výpis z pohybu účtu žalovaného nepostačí k prokázání, že tento disponuje dostatkem prostředků, aby byl schopný splácet žalobkyní poskytnutý úvěr, když zároveň jeho výdaje vykazují nestabilní a mnohdy vysoké částky neúměrné jeho příjmům (dle ustanovení § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů). Žalobkyně (její právní předchůdce) jako věřitelka měla úvěruschopnost žalovaného zkoumat vzhledem k prokázané výši jeho měsíčního příjmu a porovnat tuto výši s reálnými výdaji. Právní předchůdce žalobkyně však s odbornou péčí nepostupoval, kdy řádně neprověřil deklarované příjmy žalovaného, přestože vzhledem k velikosti jeho portfolia a zkušenosti a ceně za jakou úvěr poskytuje, by takové chování bylo nejen žádoucí, ale zejména očekávané. Bez takového zjištění není možné řádně posoudit úvěruschopnosti na straně žalovaného.Soud uzavřel, že smlouva o úvěru je neplatná ve smyslu ustanovení § 86, § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru. Dále byla věc posouzena dle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle kterého platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.V řízení bylo zjištěno, že žalovaný od právního předchůdce žalobkyně přijal peněžitou částku 39 000 Kč, přičemž žalovaný žalobci vrátil toliko 4 820 Kč, soud výrokem rozsudku pod bodem I. uložil žalovanému povinnost vrátit žalobkyni 34 180 Kč. O povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni úroky z prodlení soud rozhodl dle § 1970 občanského zákoníku, dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení České národní banky o úpravě základních úrokových sazeb, a to od doručení oznámení o postoupení pohledávky s výzvou k zaplacení.O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalobkyně byla úspěšná v řízení v rozsahu 61 % jeho předmětu, tj. v 39 % neuspěla, přísluší jí proto oproti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 22 %. Žalobkyni vznikly podle obsahu spisu v řízení náklady na právním zastoupení, a to při odměně advokáta ve výši 3 380 Kč za jeden úkon právní služby podle § 7 a § 11 vyhlášky č. 177/96 Sb., konkrétně pak za úkony převzetí zastoupení, předžalobní výzva a podání žaloby; ke každému úkonu dále náleží paušální náhrada 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky, k tomu 21 % DPH dle §14a vyhlášky. Další náklady žalobkyně činí uhrazený soudní poplatek ve výši 2 248 Kč. Celkem tvoří náklady žalobkyně částku 15 606,40 Kč; z toho 22 % činí částku 3 433,40 Kč, k jejíž úhradě soud výrokem III. zavázal žalovaného.Lhůtu k plnění dle výroku I. a III. tohoto rozsudku soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. třídenní.