10 C 172/2024-20 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobou doručenou soudu dne 28. 8. 2024 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 17 356 Kč z titulu smlouvy o zápůjčce. V žalobě zejména uvedla, že uzavřela s žalovaným smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 10 000 Kč. Na základě žádosti žalovaného byla zápůjčka navýšena o 1 900 Kč. Žalovaný se zavázal zápůjčku splatit nejpozději do 11. 8. 2023. Žalovaný však dlužnou částku neuhradil, ani po upomínkách, ani po předžalobní výzvě žalobkyně.Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil.Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání, neboť byly splněny podmínky dané § 115a o. s. ř.Ze smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že byla uzavřena dne 12. 7. 2023, žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 10 000 Kč, žalovaný se zavázal vrátit peněžní prostředky nejpozději do 11. 8. 2023. Z dodatku ke smlouvě bylo zjištěno, že žalovaný požádal o navýšení zápůjčky o 1 900 Kč. Z předložených listin bylo zjištěno, že žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky v celkové výši 11 900 Kč. Z upomínek soud zjistil, že žalovaný byl opakovaně vyzýván k úhradě dlužné částky, ani přes tyto výzvy však dlužnou částku neuhradil.O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 11 900 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit spolu s poplatkem. Žalovaný dluh neuhradil ani po opakovaných výzvách k úhradě.Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).Dle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Na základě předložených listinných důkazů učinil soud právní závěr, že smlouva o zápůjčce je ve smyslu § 87 odst. 1 ZSÚ neplatná, neboť žalobkyně neprokázala, že dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně tvrdila, že před uzavřením smlouvy si od žalovaného vyžádala informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních skutečnostech. Toto své tvrzení však nedoložila, ani po výzvě soudu. Z předložených listinných důkazů nebylo zjištěno, z jakých skutečností žalobkyně při posuzovaní úvěruschopnosti vycházela. Ze všech těchto důvodů soud dospěl k závěru, že žalobkyně dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného a z toho důvodu je smlouva neplatná. Dále soud nárok posuzoval podle ustanovení § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení. Z tvrzení žalobkyně a listinných důkazů bylo zjištěno, že žalovaný čerpal prostředky ve výši 11 900 Kč a neuhradil ničeho. Žalobkyni tedy vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 11 900 Kč. Proto soud žalovanému uložil povinnost zaplatit dlužnou částku a o úrocích z prodlení rozhodl soud dle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Postoupení pohledávky soud posoudil podle § 1879 a násl. o. z.O nákladech řízení soud rozhodl výrokem II tohoto rozsudku v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla se svou žalobou úspěšná pouze částečně, a to co do částky 11 900 Kč, co do částky 5 456 Kč byla žaloba zamítnuta. Žalobkyně tedy byla úspěšná co do 69 %, neúspěšná co do 31 % a náleží jí tak právo na náhradu nákladů řízení v poměru 38 %. Při určení výše odměny zástupkyně žalobkyně soud vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif, dále jen „AT“), když šlo o návrh podaný na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem bylo peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšovala 50 000 Kč. Náklady žalobkyně jsou tak tvořeny odměnou advokátky za tři úkony po 300 Kč (převzetí věci, podání žaloby, předžalobní výzva) dle § 14b odst. 1 AT, dále jsou náklady žalobkyně tvořeny náhradou hotových výdajů za 3 úkony po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT, DPH ve výši 21 % a dále soudním poplatkem ve výši 800 Kč. Celkem náklady řízení činí 2 252 Kč, žalobkyni tak náleží právo na úhradu 38 %, tedy částky 856 Kč, k zaplacení byl žalovaný zavázán v obecné pariční lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku.