10 C 97/2022-300 — Okresní soud v Hradci Králové

1. Žalobce se žalobou po žalovaném domáhal peněžitého plnění z titulu náhrady škody, která mu vznikla v souvislosti s pracovním úrazem, jež utrpěl jako zaměstnanec žalovaného dne 26. 3. 2019. Žalobce konkrétně požadoval bolestné ve výši 937 500 Kč, určené dle nařízení vlády č. 276/2015 Sb. znaleckým posudkem , tituly před jménem, , jméno FO, , který stanovil bodové ohodnocení úrazu žalobce na 2 500 bodů, s ohledem na náročný způsob léčby toto následně navýšil o 50 % na 3 750 bodů. Žalobce při stanovení škody vycházel z hodnoty 1 bodu ā 250 Kč.2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil. Odmítal svou odpovědnost za škodu, neboť tu spatřoval výhradně na straně žalobce (zaměstnance); dále sporoval výši požadované náhrady.3. Vedlejší účastník se ztotožnil s názorem žalovaného.4. Ve věci již rozhodoval zdejší okresní soud, a to svým rozsudkem č. j. 10 C 97/2025-166 ze dne 23. 3. 2023, ve kterém uložil žalovanému zaplatit žalobci 625 000 Kč s úrokem z prodlení 11,75 % od 25. 3. 2022 do zaplacení (výrok I), zamítl žalobu v části, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení 312 500 Kč s úrokem z prodlení od 25. 3. 2022 do zaplacení (výrok II) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).5. K odvolání žalobce i žalovaného následně rozhodoval Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem č. j. 26 Co 205/2023-226 ze dne 21. 11. 2023. V části výroku I, jíž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci 11,75 % úrok z prodlení z 625 000 Kč od 25. 3. 2022 do 26. 4. 2022, a v části výroku II, jíž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 11,75 % úroku z prodlení z 312 500 Kč od 25. 3. 2022 do 26. 4. 2022, rozsudek okresního soudu zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil. V části výroku I., jíž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci 610 000 Kč s úrokem z prodlení 11,75 % od 27. 4. 2022 do zaplacení, odvolací soud rozsudek okresního soudu potvrdil. Ve zbývající části výroků I a II a ve výroku III rozsudek okresního soudu zrušil a věc okresnímu soudu vrátil k dalšímu řízení.6. Ve věci následně rozhodoval i Nejvyšší soud, který svým usnesením č. j. 21 Cdo 1105/2024-250 ze dne 3. 4. 2025 dovolání žalovaného odmítl. Stejně tak Ústavní soud usnesením II. ÚS 1825/25 ze dne 9. 7. 2025 ústavní stížnost žalovaného odmítl.7. Po doposud provedeném dokazování v této věci, byl zatím soudy zjištěn skutkový stav tak, že žalobce byl na základě pracovní smlouvy z 28. 2. 2018 zaměstnán u žalovaného na pozici zedník. Dne 26. 3. 2019 ovládal radiovým dálkovým ovládáním stavební věžový jeřáb, pohyboval se při tom na úrovni podlahy 2. nadzemního patra v úrovni hřebene obvodové zdi budovy. Zde byl žalobce sražen ocelovým stropním nosníkem, jenž byl jako břemeno zavěšen na jeřábu. V důsledku toho žalobce propadl z výšky cca 4 metrů a utrpěl při tom v žalobě specifikovaná zranění (vážný úraz páteře a míchy a poranění hlavy). V době úrazu vykonával žalobce práce dle pokynů společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , Anonymizováno, o., která jako subdodavatel na základě smlouvy o dílo prováděla pro žalovaného na předmětném staveništi subdodávku, přičemž ani žalovaný ani tento subdodavatel nepřijali žádná technická a organizační opatření k zabránění pádu jakéhokoli zaměstnance z výšky a nezajistili jejich provedení, jak jim to ukládá ustanovení § 3 nařízení vlády č. 362/2005 Sb. Soudy nepřisvědčily obraně žalovaného, že předáním staveniště společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . od žalovaného došlo současně i k převzetí odpovědnosti za zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví tímto subdodavatelem, a to vůči všem osobám nacházejícím se na staveništi, tj. i vůči žalobci. I Nejvyšší soud ve shora citovaném usnesení – byť dovolání odmítl – upozornil v bodě 8. žalovaného na objektivní odpovědnost a nepřihlédl k jeho argumentaci o tzv. přetržení příčinné souvislosti. Soudy odmítly, že by si žalobce počínal v době pracovního úrazu lehkomyslně, a že by se žalovaný z tohoto důvodu zprostil své odpovědnosti za škodu úrazem vzniklou. Žalobce nespadl dolů, protože by sám například uklouzl (v důsledku lehkomyslného jednání v rozporu se zásadami práce ve výšce), ale protože v důsledku náhody – náhlého nečekaného pohybu nosníku – byl sražen ze stěny dolů.8. Na základě výše uvedeného bylo okresním i krajským soudem shodně vysloveno, že žalovaný s ohledem na ustanovení § 269 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, odpovídá za škodu, která žalobci vznikla, tedy že nárok žalobce je co do základu dán (k tomu více viz zejm. body 22.-27. rozsudku krajského soudu citovaného výše) a že zde nejsou dány žádné zákonem stanovené důvody, pro které by se žalovaný mohl – byť jen částečně – zprostit povinnosti škodu nahradit (k tomu zejm. body 28. – 36. cit. rozsudku odvolacího soudu).9. Na okresním soudu tedy nyní bylo, aby rozhodl i o zbývající části nároku. Žalovaná částka byla pravomocně přiznána žalobci co do výše 610 000 Kč. V další fázi řízení zbývalo vypořádat námitky žalovaného: , právnická osoba, ) že položky 17.3 posudku - intubace, hrudní drenáž a epicystostomie, není možno posoudit jako nárok na náhradu bolesti, protože se nejednalo o zákroky, které by u žalobce způsobily škodu na zdraví, ale naopak šlo o lékařské výkony, jež vedly ke zlepšení zdravotního stavu žalobce, a není je možno posuzovat jako úrazové poranění; a Ad 2) objasnění důvodů, které znalce vedly ke zvýšení základního bodového ohodnocení.10. Soud doplnil dokazování o výslech znalce , tituly před jménem, , jméno FO, (zhotovitele znaleckého posudku žalobce), z něhož zjistil, že u žalobce došlo k polytraumatu (poranění hlavy, hrudníku a páteře). Poranění mozku bylo se zhmožděním a krvácením nad i pod tvrdou plenu mozkovou, otokem mozku, poraněním míchy. Poškození míchy si vyžádalo tři operace pro stabilizaci oblasti. Šlo o komplikovanou léčbu právě z důvodu opakovaných operací hrudní páteře; komplikací léčby byl i otok mozku. Otok mozku se řešil nejdříve zavedením čidla nitrolebního tlaku pro monitoraci otoku, který se může šířit i z jedné strany na druhou a poškodit protilehlou polokouli i mozkový kmen. Poté se přistoupilo k řešení otoku odebráním kostní ploténky pro umožnění mozku setrvat v otoku bez rozsáhlejšího poškození; tato ploténka se po opadnutí otoku znovu operativně vracela do lebky – takový zákrok je spojený se zvýšeným rizikem infekce. Intubace (položka 17.3 – cizí těleso v průdušnici) byla provedena pro dechovou nedostatečnost způsobenou mnohačetnou zlomeninou žeber a zhmožděním levé plíce, tedy pro množství poranění, která vedla k problémům pacienta (žalobce) s dýcháním. Hrudní drenáž (položka 17.3 – cizí těleso v hrudníku) byla provedena v souvislosti se zhmožděním levé plíce a v souvislosti s výpotkem nad touto plící – drenáž odsává výpotek a zlepšuje funkci plíce. Epicystostomie (položka 17.3 – cizí těleso v močovém měchýři) byla vykonána v souvislosti se zraněním míchy, neboť pacienti nejsou schopni močit spontánně. Všechny uvedené zákroky (označené 17.3.) jsou spojeny s diskomfortem pro pacienta. Přestože samotný akutní zákrok může být prováděn pod sedací pacienta, za plného vědomí pacient následně vnímá cizí předmět v oblasti nádechových cest, případně hrudníku či oblasti pánevní. Znalec shrnul, že léčba byla extrémně náročná s ohledem na rozsáhlý nález mozkového poškození; došlo k ohrožení vitálních a životních funkcí. Za náročný způsob léčby označil například podávání antibiotik nitrožilně, umělou plicní ventilaci, monitorování nitrolebního tlaku. Došlo k ochrnutí spodní poloviny těla, byly nutné reoperace a následné intenzivní rehabilitace. Znalec uvedl, že naprosto vyloučil, že by zvažoval nižší navýšení, než o 50 %, neboť by jakékoli nižší zvýšení nebylo adekvátní jím posuzované situaci. K ustálení zdravotního stavu došlo dle znalce ne dříve než jeden rok po úraze.11. Soud měl za to, že výslech znalce dostatečně osvětlil důvody, které ho vedly ke zvýšení základního bodového ohodnocení. Jelikož jde o otázku odbornou, kterou může zodpovědět jen znalec, soud posuzoval toliko přesvědčivost a srozumitelnost vyjádření znalce, přičemž nemohl polemizovat s rozhodnutím lékaře jako takovým. Znalec na otázky odpovídal jasně, pochopitelně a přesvědčivě svůj postup zdůvodnil. Soud proto nepřistoupil k zadání dalšího či revizního znaleckého posudku ani k dalšímu dokazování, když doposud zjištěný skutkový stav měl za dostatečný pro rozhodnutí ve věci.12. Právní posouzení žalované náhrady za vytrpěnou bolest soud učinil dle § 271c zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, který stanovuje, že náhrada za bolest se poskytuje zaměstnanci jednorázově, a to nejméně ve výši podle nařízení vlády č. 276/2015 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání (ve znění k době úrazu - 26. 3. 2019). Dle tohoto nařízení je znalec povinen ohodnotit pracovní úraz jednotlivými položkami, přičemž nařízení stanovovalo hodnotu 1 bodu na 250 Kč; možnost z